Hybridní Duster je parťákem normálního člověka. Se spací vestavbou je ideálem pro digitálního nomáda

Kup si Dacii. Ve chvíli, kdy člověk testuje auta, často dostává z okolí dotaz, co si pořídit. Od rodiny, přátel, od přátel jejich přátel... Mnohdy je to zodpovědnost, není to zase tak snadné správně poradit, ale přiznávám se, že větu, kterou jsem tento odstavec načal, používám čím dál častěji.

Dacia se kupovala i dříve, první generace Loganu byla před lety trhákem a jakmile jste vyjeli mimo velká města, kde nebyla Felicie, tam byl právě tenhle sedan. Bez větších urážek, na trhu se tohle auto prosadilo hlavně díky ceně, která byla takřka bezkonkurenční. Tohle byl téměř jediný důvod.

Jenže to už je zhruba dvacet let pryč a Dacia se dostala tak daleko, že například na letošním Ženevském autosalonu byl Duster, který nově funguje na platformě CMF-B, vlastně nejočekávanějším novým vozem. Jistě, tato přehlídka byla značně osekaná, ale i tak to něco znamená.

Duster vypadal skvěle v Ženevě, užil jsem si ho během testovacích jízd na Liberecku na začátku léta a potěšil mě i během týdenního redakčního testu. Auto dorazilo v krémově béžově barvě Sandstone, s oplastováním a osmnáctipalcovými koly tenhle „hranáč“ vypadá prostě skvěle. Je snadno pochopitelné, že za každou minutu sjede z výrobního pásu jeden nový vůz. Kompletní ceník Dacie Duster najdete v našem katalogu.

Auto je od pohledu osvalenější, venku se mi nelíbily snad jen kliky zadních dveří, které jsou umístěné na rámu oken a uchopit je správně se občas nedaří. Vnitřek je stále plný plastů, ale zpracování je výrazně lepší, než na které jsme byli zvyklí. Pomáhají i zeleno-hnědé doplňky a velký nápis Duster před spolujezdcem. Tohle všechno vnitřek, ve kterém si díky výšce palubní desky připadáte jako v tanku, oživí.

Uvnitř je středobodem nový displej, který je nenásilně zasazený. Má 10,1 palce. Audio nabízí šest reproduktorů s 3D zvukem či připojenou aplikaci navigace. Byl jsem s ním spokojený. Nenabízí sice tolik funkcí jako například německé vozy, ale aspoň si člověk v základním menu nepřipadá jako na pracovní ploše ostříleného IT pracovníka. Tady je pár věcí, díky velkým ikonám se snadno dohledají a všechno funguje rychle.

K dispozici je i slušné množství zajímavě strukturovaných odkládacích prostor nebo bezdrátové nabíjení mobilního telefonu. K němu nasměruji jednu z mála výhrad, je totiž docela náladové. Schválně jsem ho ozkoušel ve chvíli, kdy auto stálo a nehýbalo se a nemohlo tak dojít k jakémukoliv narušujícímu pohybu ze strany vozu či aparátu. Občas svítilo oranžové světlo indikující nabíjení, občas ne, telefon se rozsvěcel a zhasínal a i když jsem pro něj hledal ideální polohu, nikdy jsem jí vlastně nenašel. A telefon se spíš nenabíjel než nabíjel.

A když už jsme u toho mrzení, je škoda, že tlačítka ve voze, kterých je naštěstí dostatek, nejsou za tmy osvětlená. Bloudit večer prsty po interiéru a hledat některou z funkcí není příjemné.

V rychlosti skočím ještě k jízdním asistentům, které se starají o vaši bezpečnost a pohodlnou jízdu. Někdy šlapou hůře, někdy lépe. Pokud si je nedeaktivujete sympatickým tlačítkem s nápisem My Safety, zjistíte, že třeba inteligentní asistent rychlosti vás bude docela dost obtěžovat. Pípáním totiž hlásí každé překročení rychlosti, jenže bohužel mnohdy reaguje na zcela odlišné hodnoty, než jaké na silnici jsou, takže ačkoliv se rychlostně držíte v mezích zákona, Duster si myslí něco jiného. Takže - jak říkám - My Safety po levé ruce a je klid.

Auto zůstává prostorné vpředu i vzadu a zavazadlový prostor normálně nabízí 430 litrů, ale ne v našem případě. Díky příplatkovému Sleep packu za 47 170 Kč ze 4,3 metru dlouhého auta kompletně zmizí a já jsem se tak mohl pustit do akce.

Není třeba se stydět, s chutí přiznám barvu. Nejsem nejzručnější typ. Tím pádem jsem ideální adept na otestování toho, jak blbuvzdorná tahle vestavba vlastně je. Absence zavazadlového prostoru znamená, že pro každého, kdo cestuje v počtu dva plus, bude potřeba ještě rakev na střechu a třeba takový surfař by měl přemýšlet o rozměrově úplně jiném voze. Ale teď už tedy k instalaci.

Stačí otevřít dveře zavazadlového prostoru, sundat na tři kusy přeloženou matraci, odklopit dvě páčky a pustit se do toho. Předtím ale bude třeba sklopit zadní sedačky a maximálně ohnout ty přední. A ze zadního prostředního sedadla sundat opěrku hlavy.

Celý proces je pak snadný, rychlý a intuitivní, ale je třeba být ve střehu. Během skládání je velmi snadné nechat někde prst, a tohle by opravdu bolelo. Některé části jsou v Dusteru hodně natěsno a hrozí tak odření interiéru. No a to je vlastně ohledně přípravy všechno. A uběhlo sotva pár minut.

Zavazadla se dají dát do prostoru uvnitř vestavby a pak si stačí vybrat, kudy na lože. Zadní dveře bych nedoporučil, otvor pro vstup je celkem malý, takže lepší ty boční. A komfort? Na prodávání postelí by se asi v Dacii dát úplně neměli, ale dva průměrně velcí lidé se v Dusteru vyspí.

Ale ještě vhodnější to bude pro jednoho, za mě slušná volba pro digitálního nomáda, který má klouzavou pracovní dobu a může s počítačem pracovat kdykoliv a odkudkoliv. A bude se cítit fajn. Lépe než fotky a text možná nakonec ale spací box od Dacie ukáže video. Najdete ho u kolegů z webu fotrnatripu.tv. Stačí kliknout na odkaz níže: 

Populární vznětový pohon už v rámci emisního pohodlí v nabídce nenajdeme, místo toho Dacia nabízí hybrid kombinující čtyřválec o objemu 1,6 litru (69 kW) a hnací elektromotor (36 kW). Systémový výkon je tedy celkem 104 kW/140 koní. Hybrid funguje opravdu dobře, elektronika si jeho fungování reguluje sama.

Hlučný je motor jen za studena, když přechází z bateriového pohonu, na který se pokaždé Duster rozjíždí. Odhlučnění je podařené, zvuková stopa spalovacího motoru vás uvnitř moc zlobit nebude. Jízda mě obecně bavila. Symbióza elektromotoru se spalovacím motorem byla příkladná.

Žádného experta na předjíždění ale nečekejte, a to ani při pořádném sešlápnutí pedálu. Nejlépe funguje akcelerace okolo 90-100 km/h, ve vyšších rychlostech hybridu spíš dochází dech...

Ale jízdní vlastnosti se posunuly a je třeba je pochválit. Zásluhu na tom nese nová podvozková platforma, se kterou přišly modernější a schopnější technologie. Řízení je přesnější a tužší, auto je ale zároveň pohodlnější než jeho předchůdce. Jak to umí ostatní, na to jsme se podívali v našem porovnávači.

Spotřebou hybridní Duster rozhodně potěší, plní to, co si majitel od podobného pohonu žádá. Ježdění po městě, které spalovací motor tolik nezatíží, znamenalo průměrnou spotřebu 4,4 l/100 km. V koloně si milovníci nízké spotřeby budou libovat ještě víc. Delší cesta přes zasekané město stlačí průměr klidně pod tři litry.

Strach není třeba mít ani během svižnějšího svezení, Duster není samozřejmě dělaný na závodění a hlavně aerodynamický hluk, který začnete registrovat okolo 110 km/h, už je pak celkem vysoký. Spotřeba se dá přesto utáhnout třeba na šest litrů. Plná nádrž slibuje dojezd až 900 kilometrů.

I u nové generace Dusteru je potřeba počítat s drobnými kvalitativními neduhy, občas se odněkud ozve zavrzání, zaškrábání, zaklepání... Těžko se identifikuje, odkud přichází a osazenstvo může pozlobit, i když nejde o nic hrozného.
Co neuslyšíte, jsou rány od kol. Ta osmnáctipalcová s designem Tagasan jsou parádní, k velmi dobře vybavenému autu sedí, ale kdo bude Duster používat jako dělníka a pracanta, může se jich s klidem vzdát. Nebo by měl. Jsou totiž zbytečně tvrdá a když se nebudete cíleně vyhýbat nerovnostem, celkem je ucítíte.

Výhodou Dusteru byla vždy cena, a to se nemění. Nová generace startuje na 429 900 Kč, testovaný kus, který je špičkou nabídky, se dostal na 678 700 korun a k této cifře je ještě třeba připočítat Sleep pack.

Duster se za poslední roky hodně změnil. Kvalitativně i vzhledově se obrovsky posunul, ale v principu funguje stále stejně. Když od něj vzhledem k cenovce nebudete čekat žádné nesmysly, splní vaše požadavky na maximum a uvidíte, že budete spokojení až na půdu.

Ačkoliv je v Česku stále plno lidí, kteří ve spojitosti s logem Dacie bojují s předsudky a při vyslovení jména značky by se nejraději pokřižovali a polili svěcenou vodou, realita už je někde úplně jinde. Podobně na tom byl před lety třeba Hyundai, nebo Škoda v cizině. A všichni víme, jak to s těmito automobilkami vypadá teď. Dacia jde pomalu, ale jistě v jejich šlépějích.