Francouzský sekáč Renault Rafale je varováním pro prémiové soupeře. Zamrzel jen přemýšlivý automat

Francouzská značka se s modelem Rafale pustila do pokračování ve specifické sekci vozidel SUV-kupé, které jsou výdobytkem moderní doby. V téhle kategorii není snadné vytvořit kus, který nebude úplným paskvilem. Raději konkrétně nebudu jmenovat, kdo všechno tady už pohořel... To designéři Renaultu se mohou poklepat po zádech, tohle je vážně hezké auto.

Tahle novinka je víc sportovní než povedený Austral, má agresivně zamračený výraz, nepřehlédnutelnou masku s modrým pozadím a s velkým množstvím drobných kosočtverců.

Zajímavé jsou i protáhlé světlomety, které efektně zdraví vpředu i vzadu. Dynamická silueta vozu objasňuje název nového klenotu značky. Rafale je totiž bojový letoun ze třicátých let.

Auto zvýrazňuje paket esprit Alpine s osvěžující modrou metalízou, dvacetipalcovými koly s designem Castellet a řadou maličkostí, jenž ho zkrášlí, ale nezprzní.

Při otevření dveří Rafale ukazuje modernu. Okamžitě se rozsvítí digitální přístrojový štít i infotainment a uvítá vás jak graficky, tak melodicky. Oko nejspíš rychle spočine na velkém displeji ve středu panelu, který stále nabízí také pár tlačítek. A zaujmou také inteligentně vyřešené odkládací prostory. Tady leckoho Rafale strčí do kapsy.

Značka se zároveň pyšní tím, že interiér je bez kůže, má detaily z pravé břidlice a obsahuje minimálně 25 % recyklovaných materiálů.

Sportovní volant, který dobře padne do ruky, je prošívaný modro-červeno-bílými barvami sportovní sekce Alpine, které interiér provází v mnoha různých detailech. Vnitřní prostor zútulní a dávají najevo kvalitní zpracování. Luxus je prezentován i mléčným sklem Solarbay, které simuluje funkci střešního okna. Může být úplně zatažené, nebo jen do poloviny a také reaguje na slovní povel. A v příplatkové výbavě je i audio Harman Kardon, které je také znakem kvality. Kompletní ceník Renaultu Rafale najdete v našem katalogu.

Paket Alpine dál nabízí i pár netradičních maličkostí, třeba modré koberečky nebo čalouněnou odkládací kapsu, kterou má řidič se spolujezdcem ve dveřích. Všimnete si toho sice minimálně, ale jde o opravdu zajímavý detail. A protože jsem hračička, nejvíc se mi líbí prosvícené logo A zasazené do sportovních sedaček, které mění barvu podle toho, v jakém jízdním módu se vůz zrovna nachází. Jistě, důležitější je to, že mají sportovní střih, Alcantaru a správně drží tělo. U řidiče je navíc k dispozici populární masážní funkce.

Hůř vyřešené to je s prostorem mezi dveřmi a předními sedadly. Ta jsou elektricky nastavitelná, jenže dostat se k ovládání po levé ruce řidiče (a opačné u spolujezdce) není moc snadné, místa je tam skutečně málo.

Kde ho není málo, jsou zadní sedadla. Vzdušný prostor příjemně dávkuje pohodlí a je doplněn o milé vychytávky. Například výklopná středová opěrka ruky se dá po odklopení ještě otevřít a použít jako držák nápojů. Vpředu lze navíc šikovně zasunout tablet. Skvělý nápad.

Jedna věc je na zadních místech přece jen nepříjemná. Škarohlídi mají asi jasno o tom, že si teď přečtou, jak se budou muset mít na pozoru ohledně možného úderu do hlavy. To je přece tradiční slabina SUV-kupé. Ale není to tak, naopak tady Rafale žádné potíže nemá. Nelíbilo se mi jen to, že když do auta svítí slunce a osazenstvo se podívá dopředu, vidí, jak je obří dotykový displej, když ne plný otisků prstů, tak zaprášený. A tohle se jen tak neztratí.

Tak a teď už se konečně trefím do toho neduhu této karosářské varianty. Ano, jde o bídný výhled ze zadního okna. Rafale není výjimkou, mrzelo mě ale rozlišení kamery během večerních hodin. Jakmile byla tma, moc toho vidět nebylo. Za světla naštěstí kamera fungovala spolehlivě, s dobrým rozlišením a zvukovou odezvou. Na ukončení této části ještě zmínka k zavazadlovému prostoru, 627 litrů asi nepotřebuje žádný další komentář.

Pod kapotou je základní hybridní tříválec E-Tech o objemu 1,2 litru, který i díky dvěma elektromotorům dosahuje na kombinovaný výkon 150 kW. Zrychlení z 0-100 km/h zvládne za 8,9 sekundy a omezovač zastaví auto na 180 km/h. Tady by si původní stíhačka počínala výrazně jinak, ale nedělejme ukvapené závěry.

Napájení hybridu zařizuje lithium-iontová baterie s kapacitou 2 kWh, která je používaná i v dalších modelech značky, ale to není to jediné, kde můžeme Rafale se svými sourozenci propojit. Funguje na platformě CMF-CD a má tak stejný rozvor jako rodinný Espace. Ale protože na rozdíl od něj má být využíván dynamičtěji, bylo šasi o 10 centimetrů rozšířeno a díky tomu může auto mít širší sportovnější pneumatiky.

S nerovnostmi si dobře nastavený podvozek poradí. Když jsem viděl, že testovaný Renault je obutý na dvacetipalcových kolech, začal jsem se bát každého kanálu a retardéru. A výmolu. Těch je v Praze obzvlášť požehnaně. Naštěstí zbytečně, tady dostávají konkurenti přesně mířený direkt a auto v souboji s asfaltovými nedokonalostmi jasně vítězí. Rány od kol se do kabin nedostávají. Jízda skrze betonovou džungli je hladká, plynulá a navíc také tichá. Méně příjemná je až na opravdu mizerné silnici. 

Stejně tak se auto umí chovat na okreskách v momentě, ve kterém řidič chce zkusit, jestli jeho rodinné kupé dynamicky nejen vypadá, ale také se tak hýbe. Umí to! Žádné nepříjemné houpání a naklánění se do zatáček, naopak se dostavil příjemný kontakt s asfaltem a za volantem jsem se cítil stále jistěji. A to jsem, přiznám se, při prvním pohledu na auto tolik nečekal.

Menší spokojenost panovala ve chvíli, kdy jsem se snažil o skutečně rychlou jízdu. Což o to, auto nemá problém se ve vyšších rychlostech pohybovat, není líné a s vahou lehce přesahující 1,7 tuny ani těžkopádné. Problém byl spíš s okamžitou akcelerací.

Stalo se mi to asi dvakrát. Přidával jsem rychlost okolo 120-130 km/h trochu svižněji, ale ne vyloženě zašlápnutím pedálu k podlaze. V tu chvíli se auto tak trochu zasekne, pedál jde takřka doprázdna a celá prodleva je tak specifická, až řidiče donutí se zamyslet nad tím, jestli je všechno v pořádku. Na vině je zbytečně přemýšlivá multimódová automatická převodovka, která pracuje se dvěma rychlostními stupni pro hlavní elektromotor a čtyřmi pro spalovací motor. Rafale pak sice zabere a fičí, ale například během předjíždění už jsem rozhodně zažil příjemnější situace.

Výsledkem je tedy auto, které potěší především během plynulejšího cestování a když jeho majitel po něm nebude chtít žádné vylomeniny. To ukazuje spotřeba, která se během testování usadila na cifře 5,5 l/100 km. Takže výsledkem je mentálně (ale ne tolik fyzicky) sportovní auto s nízkým apetitem.

Tím pádem i když jsou v testu jistá negativa, výsledek je přesně opačný. V této nadstandardní konfiguraci stojí Rafale celkem 1 289 000 Kč. A to je částka, která u mnohých prémiových aut načíná ceník a až teprve pak přichází příplatky. Přitom už v základu dává tenhle Renault hodně.

Rafale bude trhák a bude jím naprosto po právu.