Honda Civic jezdí fantasticky. Pod kapotou skrývá jeden z nejpokročilejších hybridů dneška

Honda Civic si za víc než 50 let na trhu vysloužila status legendárního vozu. Kompaktní hatchback ve své první generaci totiž předběhl třeba i Volkswagen Golf a jeho jednoduchost spolu s tehdy revoluční koncepcí vše vpředu oslovovala na západě skvělým poměrem cena/výkon i dobrým zpracováním.

Postupem času se usedlejší model změnil. Nejvíce asi s osmou generací, která si za svůj nadčasový design vysloužila přezdívku UFO. Ten pak devátá i desátá generace dále rozvíjela, díky čemuž stále působí dost neokoukaně. Jedenáctá generace, která se na trhu objevila v roce 2021, pak obrátila směr a design se výrazně umírnil.

V Hondě si totiž nejspíš uvědomili, že v dnešní rychlé době může výrazný design hodně rychle zestárnout. Civic tak dostal jednoduché křivky a zároveň (pro Evropu a další trhy) přišel o karoserii sedan, který už zase tolik netáhne. Zůstal tedy praktičtější liftback, který můžete mít dnes už s jediným druhem pohonu.

Minulý rok dokonce přišel facelift, který toho naštěstí zase tolik neměnil. Po pár letech na trhu je to možná zvláštní, změny jsou ale spíše kosmetického rázu. Nově má Civic znáčky v tmavém chromu a lehce upravený přední nárazník, což je samozřejmě dnes modernější.

Uvnitř je Civic velmi konzervativně pojatý. Jednoduchý tvar palubní desky s mřížkou skrývající výdechy klimatizace je příjemnou změnou oproti divokým tvarům konkurence - dokonce ani ambientní osvětlení hrající milionem barviček tu nenajdete, připlatit si můžete akorát za červeně podsvícený prostor u nohou.

Za to tu nechybí tlačítka na ty nejdůležitější funkce. Na klimatizaci s pěknými točítky, jízdní režimy nebo i vypnutí stabilizace tak nemusíte štrachat nic v displeji infotainmentu. Ten slouží opravdu jen na rádio a nastavení těch věcí, které hledáte výjimečně. Vše navíc působí opravdu solidně a tlačítka mají příjemný cvakavý chod. Jak příjemná změna oproti většině dnešní konkurence…

Infotainment je ale asi největší Achillovou patou Civicu. Je sice jednoduchý, s velkými dlaždicemi, ale zrcadlení telefonu mi trochu dělalo během testu problémy - bezdrátové se dost sekalo, drátové zase trvalo chvíli, než se vůbec spojilo s telefonem. To už dnes mívají jiná auta o dost vychytanější, stejně jako bývá plocha displeje větší. Na druhou stranu, displej je dobře umístěný a při jízdě neruší.

Mnohem důležitější je zmínit, že Civic nabídne jednu z nejlepších pozic za volantem v rámci normálních aut. Sedí se hezky nízko, výhled je dobrý a zejména volant je normálně kulatý - opět, přijdu si jako starý pán křičící na mraky už, ale marně si vzpomínám na jiné auto, které by nemělo zploštělou alespoň spodní část volantu. Navíc má ideální průměr věnce a drží se opravdu skvěle.

Trochu horší už to je na zadních sedačkách, které jsou sice poměrně pohodlné, ale díky svažité zádi se sám za sebe posadím s malým prostorem pro nohy a hlavou se skoro dotýkám stropnice. Civic je ale stále kompaktní auto, a proto mu to nemám až tolik za zlé. Naopak zavazadlový prostor je slušný a díky zádi, která se otevírá celá, není problém s jeho využitelností.

Hondu Civic si dnes pořídíte už pouze v jediné motorizaci s hybridním pohonem. Ten tvoří dvoulitrový čtyřválec, který většinu času funguje jako generátor elektřiny pro elektromotor, který živí malá 1 kWh baterie. Motor pracuje v Atkinsonově cyklu a Honda se chlubí vysokou efektivitou až 41 procent. Po městě tak Civic jezdí výhradně na elektřinu. To by nebylo nic výjimečného, takových aut je dnes na trhu vícero, zážehový motor se ale ve vyšších rychlostech umí na kola napojit napřímo skrze jednostupňovou převodovku eCVT.

Jak to tedy celé funguje? Překvapivě o tom vůbec nevíte. Auto má dostatečný výkon stále k dispozici, reakce na plynový pedál jsou na dnešní dobu okamžité a motor pracuje v optimálním režimu. Nemusíte se bát ani nějakého rykotu v ustálených vysokých otáčkách - Civic má jednotku naprogramovanou tak, aby simulovala klasickou převodovku, a to včetně odstavení plynu při přeřazení. Akorát u toho nekope a výkon nijak negraduje.

Většinu času tak vůbec nemáte pocit, že sedíte v autě s poměrně specifickým a pokročilým hybridem. Nedává najevo nějakou ekologii, jenom se levý sloupec v kapličce budíků ukazující nabití baterie stále hýbe a mění. Nastartování motoru si skoro nevšimnete, odhlučnění je v rámci třídy slušné a vibrace se nijak do kabiny nepřenáší.

Efektivita je navíc výborná. Já zakončil týden s hodnotou 6,3 l/100 km, což možná nezní nijak zázračně, je to ale způsobené kombinací krátkých cest a teplot pod nulou. Civic totiž motorem topí a po většinu mých cest musel běžet naplno. Ve chvíli, kdy jsem ale sedl do už zahřátého auta nebo jsem jel delší dobu, spotřeba výrazně klesla až pod pět litrů. Věřím, že v létě bude průměr při normálním ježdění klidně okolo 4,5 litru. To se hodí, nádrž je totiž pouze čtyřicetilitrová.

Tím sportovním apetitem ale nemám na mysli žádné drncání. Naopak, Civic je překvapivě pohodlný a nerovnosti schopně pohlcuje. Jízda po kostkách nebo rozbité okresce není žádným utrpením navzdory větším osmnáctipalcovým diskům, o nerovnostech komunikuje bez výrazných otřesů a poskakování.

Myslím tím totiž jistotu, jakou řidiči Civic dává. Nejen díky překvapivě komunikativnímu a tuhému řízení a skvělým brzdám, i podvozek působí výrazně schopněji, než by se dalo od normálního auta čekat. Při svižnější okreskové jízdě mi dokonce projev podvozku připomněl ostrý Type R, který už v nabídce nenajdeme. Na nerovnostech totiž záď vozu věrně kopíruje tvar vozovky specifickým “pohopsáváním” bez ztráty trakce.

Té je zde totiž opravdu dost. Když už to ale přeženete, Civic přejde do předvídatelné nedotáčivosti. Jinak je ale příjemně stáčivý a rychlejší svezení je se Civicem opravdu zábavné navzdory specifickému hybridnímu pohonu, který na papíře možná působí z pohledu zábavy za volantem kontraproduktivně, ale reálné svezení tyto obavy vyvrací.

Nechápu to. Nechápu, jak je možné, že jedenáctá generace Civicu je na našich silnicích tak vzácná. Zda zákazníky odradí složitě působící, ale přitom fantastický hybrid, nebo malý displej infotainmentu, který působí v dnešní době obrovských obrazovek komicky. Je to škoda, protože takhle výborně nastavené a komunikativní auto je dnes už velkou vzácností a doufám, že se neodporoučí do předčasného důchodu příliš brzy.

Ve srovnání s konkurencí totiž má rozhodně co nabídnout. V našem srovnávači jsme jej porovnali se Škodou Octavií, Volkswagenem Golf i Hyundai i30. Možná je základní cena vyšší než u ostatních, u Civicu už ale nemusíte zaklikávat drahé příplatky za standardní výbavu. A už jsem zmínil, že výborně jezdí?