Volkswagen Golf GTI je etalonem své třídy už 50 let. Všichni konkurenti mu vymřeli

Kategorie hot hatchů dává na první pohled naprostý smysl všem nadšencům, kteří mohou mít doma jen jedno auto a přitom se stále chtějí dobře svézt, aniž by museli oželet praktickou karoserii hatchbacku. Z nějakého důvodu, kterému asi příliš dobře nerozumím, nás naprostá většina hot hatchů v posledních letech opustila.

Ford Focus ST, Honda Civic Type-R, Renault Megane RS a další jsou jedny z těch, které už si nekoupíte. Zbývá už jen pár zástupců, mezi nimiž najdeme i jednoho ze zakladatelů této třídy aut - Volkswagen Golf GTI. Ten letos slaví právě padesát let, během nichž skoro vždy patřil mezi to nejlepší, co si můžete vůbec pořídit. A jak lépe to oslavit než speciální edicí, která je díky několika vylepšením najednou nejrychlejším silničním Volkswagenem vůbec?

Volkswagen Golf osmé generace netřeba příliš představovat, na trhu je už šestým rokem, facelift pak přišel dva roky zpět. Mluvit tedy v detailu o tom, jak vypadá je poněkud zbytečné, GTI Edition 50 vychází z klasického GTI Clubsport a přidává pár decentních samolepek s padesátkou. Krize středního věku tak naštěstí nepřichází a Edition 50 je pořád relativně umírněná - pokud si ji nevyberete v testované červené Tornado, která samo sebou upoutá pozornost.

Uvnitř je Edition 50 také relativně standardní GTI. Speciálnost prozrazují akorát odznaky na volantu a specifický design sportovních sedadel se šachovnicí, která je pro GTIčka už pět dekád typická. Sedadla jsou klasicky skvělá, pohodlná, sedák drží zadnici řidiče velmi dobře, horší je to už s opěradlem, alespoň pro mě. Líbilo by se mi výraznější boční vedení, nicméně větší a statnější řidiči s tím problém mít nebudou.

Infotainment už v Golfu není jeho Achillovou patou. Postupnými vylepšeními se stal použitelným a přehledným systémem, který mi za celý týden ani jednou nespadl, což se dříve říci nedalo. Zamrzí akorát, že většina ovládacích prvků jsou pouhé nečudlíky bez haptické odezvy - u ovládání světel to zase tolik nevadí, ale u tlačítka pro změnu režimů bych ocenil klasiku, protože v tomhle autě ho zkrátka používat budete často.

Asistenční systémy jsou naladěné dobře, do řízení příliš nekecají, pouze výstraha před čelním nárazem je občas příliš agresivní - stačí ale přepnout do režimu ESC Sport a vypne se. Upozornění na překročení rychlosti se také vypíná snadno, nicméně většinu času jsem o něm ani nevěděl. Golf má ale plejádu podpůrných systémů, se kterými bude cestování na delší trasy výrazně příjemnější.

Mluvím zejména o Travel Assistu, tedy adaptivním tempomatu s držením v jízdním pruhu. Ten zde umí i přejíždění mezi pruhy, které je docela i použitelné svou rychlostí - a na delší cestě může řidiči trochu ulevit. Pokud byste však nic takového nechtěli, Golf umí jako jedno z mála aut přepnout i do režimu klasického tempomatu.

Volkswagen Golf GTI vždy patřil mezi ty rozumnější hot hatche, které si můžete pořídit. Nešlo vysloveně o sportovní náčiní plné kompromisů pro každodenní ježdění, ale o příjemný rychlý hot hatch, který však na některé své konkurenty na okruhu ztrácel. To ale Edition 50 mění, protože aktuálně jde o nejrychlejší předokolku na Nordschleife.

S časem 7:44.523 o tři desetinky vteřiny porazil Volkswagen dosavadního krále předokolek, Hondu Civic Type-R. Pro srovnání, Golf R stejný okruh zajede za 7:47.31 a standardní GTI Clubsport za 7:54, Edition 50 s Performance paketem tak těží nejen ze zvýšeného výkonu na 325 koní, ale i několika úprav na podvozku. Osobně moc na čísla ze Severní smyčky nedám, v případě Edition 50 ale slouží k dokreslení obrázku, o kolik je vlastně rychlejší než ostatní rychlé Golfy.

Kromě vylepšeného uložení podvozku a větších odklonů předních kol má Edition 50 s Performance paketem i dodatečně snížený podvozek s tužšími pružinami a jinak nastavenými DCC tlumiči. Kvůli tomu je tenhle Golf zásadně schopnější, než klasické GTI, ale zároveň i tvrdší na nerovném povrchu - retardéry ve městě nejsou jeho kamarád, nicméně strpět se to dá.

Za odměnu pak dostanete neskutečně schopný stroj, který technické pasáže požere jako máloco jiného. Nejvíce se kamarádí s hladkým asfaltem, nicméně v režimu Special, speciálně naladěném pro vlnitý povrch Nordschleife, zvládá i běžnou českou okresku s grácií. GTI Edition 50 umí být v určitých situacích dokonce rychlejší než několikanásobně dražší sporťáky, za což vděčí i rozumné hmotnosti celého vozu.

S přenosem výkonu pomáhá přeladěný samosvorný diferenciál VAQ, který snad úplně eliminuje nedotáčivost. Golf ani s enormní dávkou výkonu výrazně netahá za volant jako jiné překoňované předokolky, diferenciál inteligentně rozkládá výkon na kola tak, aby nedocházelo k prokluzu ani zmiňovanému torque steeru. Řízení má pak rychlý převod pouhé dvě otáčky od dorazu k dorazu a je dostatečně tuhé, přitom relativně komunikativní.

Golf GTI Edition 50 se ve výsledku chová dost neutrálně, samozřejmě při hulvátském chování přichází bezpečná nedotáčivost, ale při odstavení plynu a přenosu váhy lze vyvolat i decentní přetáčivost. GTI Edition 50 tak působí zásadně hravěji, než jeho předchůdci. A o to u správného hot hatche jde především, nikoliv o chladnou efektivitu a brutální rychlost.

Pod kapotou najdeme klasický dvoulitrový čtyřválec EA888, který patří mezi to nejlepší, co Volkswagen umí. V případě Edition 50 má více než dostatečných 325 koní a 420 Nm točivého momentu, který je dostupný už od dvou tisíc otáček. Motor působí pružně, má na dnešní poměry excelentní odezvu na plyn a vlastně mu nelze mnoho vytknout.

Ani v případě spotřeby, která se mi za testovací týden ustálila někde okolo 11 l/100 km. Při slušné jízdě jsem se pohyboval okolo 8 l/100 km, na delší trase by se zvládla ustálit i okolo 7,5 litru. Při ostřejším svezení pak pochopitelně roste, což je klasická vlastnost přeplňovaných motorů.

Zvuk motoru je příjemný i díky výfukové soustavě od firmy Akrapovič, kterou Volkswagen dodává továrně jako součást paketu Performance. V klasickém režimu je relativně tichý, při otevřených klapkách se však umí decentně ozvat. Potěší navíc i opravdové zaprskání do výfuku, které doprovází odstavení plynu nebo podřazení.

Sedmistupňová dvouspojková převodovka pak řadí hladce a inteligentně v několika možných režimech, z nichž ten nejostřejší se snaží stále držet motor ve vyšších otáčkách. Samozřejmostí je i manuální režim s řazením pádly pod volantem, který klidně nechá motor drnkat o omezovač, což také nebývá u Volkswagenu obvyklé. Drobnou výtku bych však směřoval k velikosti pádel, které jsou příliš malé a vlastně stejné, jako u každého koncernového vozu.

Má tedy Golf GTI Edition 50 vůbec nějaké chyby? Objektivně jde o velmi rychlou předokolku, která dělá naprostou většinu věcí správně. Netahá za volant, zatáčí až zběsile dobře a působí ještě o chlup rychleji než už tak brutálně rychlý Golf R. Osobně bych ocenil akorát lepší boční vedení sedaček a větší pádla pod volantem, což lze ale snadno vyřešit pomocí aftermarketových doplňků.

Nejslabším článkem celého auta jsou tak pravděpodobně brzdy, které na testovaném voze už měly to nejlepší za sebou, nicméně je potřeba přihlédnout k tomu, že osm tisíc novinářských kilometrů daného kousku stoprocentně nebylo výletnickým tempem. Na okruhu už by ale pravděpodobně neobstály.

Konkurence Golfu GTI už na evropském trhu vlastně není, všechny nekoncernové hot hatche jsou už součástí dějin. Srovnání si ale zaslouží s Golfem R, který už není o tolik dražší a nabídne navíc schopnou čtyřkolku, nebo Cuprou Leon VZ. Nelze však vynechat ani obligátní Octavii RS s praktičtější karoserií, za to nižším výkonem. Srovnání najdete na tomto odkazu v našem katalogu. Kompletní ceník modelu Golf pak zde.