Honda Civic Type R utrpěla rány při emisních bojích. Stále je však nejlepším hot hatchem na trhu

Hot hatche, jak jsme je znali dříve, jsou už dávno minulostí. Surové, lehké a uřvané, to všechno se dnešní době absolutně vymyká. Hlavně aby byly bezpečné a nízkoemisní. Ještěže se stále najdou výjimky, které čerpají jak z moderních, tak i tradičních receptur. Jasně, nejsou dokonalé, ale ta nejdůležitější schopnost jim zůstala. Řidiči v první zatáčce vykreslí úsměv na tváři. A přesně to umí také nejnovější Honda Civic Type R, i když už s několika kompromisy.

Když jsem prvně dostal do ruky v pořadí už 11. generaci ikonického modelu Civic, hned jsem věděl, že řídím české Auto roku 2023. Skvěle fungující hybridní pohon s překvapivou dynamikou a příjemným sportovním podtónem, automatická převodovka, která neřadí, ale řidič má pocit, že ano, a ten neskutečně schopný podvozek, s nimž je možné jezdit pohodlně po městě a zároveň létat po okreskách na hranici fyzikálních zákonů. To byly za mě ty hlavní argumenty, které nakonec rozhodly o tom, že se Honda Civic opravdu stala nejlepší novinkou roku.

O to víc jsem se pochopitelně těšil na její vrcholnou verzi Type R, která měla slibně nakročeno k obhajobě mého vlastního titulu, jemuž přezdívám: „Nejlepší hot hatch současnosti". A i když moje srdce už dlouho patří Hyundai i30 N, musel jsem vždy upřednostnit Hondu Civic Type R. Ač měla několik nedostatků a vypadala sebevíc absurdně, každá její dosud představená generace nabídla jízdní vlastnosti dalece převyšující schopnosti ostatních konkurentů. Otazník však visel nad tím, jestli se to inženýrům povede i u nejnovějšího vydání, které přeci jen musí čelit nelehké době plné emisních předpisů. Odpověď je ano, povedlo, ovšem jak už jsem zmiňoval v úvodu, s několika kompromisy.

Ono povedlo je ještě slabé slovo, nový Type R totiž opět posouvá jízdní schopnosti na vyšší úroveň. Pozornost se soustředila jak na zavěšení kol, tuhost podvozku a karoserie, tak i na odlehčení některých komponentů. Adaptivní tlumiče byly sice zachovány z předchozí generace, ale mají přepracovanou logiku řízení pro kontrolu náklonu a klopení. Pracovalo se také na vylepšení brzdového systému Brembo či samotném řízení s cílem podpořit jeho plynulost a eliminovat množství zásahů ze strany řidiče. V neposlední řadě nechybí ani na míru dělané pneumatiky ve spolupráci s firmou Michelin.

No a výsledek? Fenomenální! Jakmile jsem najel do prvních zatáček, začal jsem se nahlas smát a křičet. Té přilnavosti na rozbitých českých okreskách jsem jednoduše nechtěl uvěřit. Ať byla v zákrutě sebevětší nerovnost, Type R ani na vteřinu nevykolejila. Jízdní požitek navíc umocnila na dnešní dobu nevídaná symbióza mezi mnou, tedy řidičem a autem. Jako bych byl avatarem a on mým drakem. Okamžitě jsem věděl, co se děje pod koly, kdy už příliš šlapu na plyn, kdy mám naopak zrychlit a jak mám pracovat s volantem. Holt ladění na Nürburgringu se nezapře! Ani ve městě není tuhý podvozek na obtíž, ba naopak. Ve finále působí docela komfortním dojmem. I když při přejetí větších děr nebo kanálů se vždy nějaká ta rána ozve.

Semišovým volantem není potřeba vlastně ani točit, ve sportovním režimu se totiž auto řídí doslova pohledem. Je tak chirurgicky přesné a citlivé! Okamžitě vás vtáhne do hry. To stejné platí také pro manuální řazení a brzdy. Skvěle se dávkují a prakticky nevadnou. Co by to ale bylo za hot hatch bez nasupeného čtyřválce! Dnes už ikonický motor VTEC Turbo o objemu dvou litrů je v nové Hodně Civic Type R tím dokonce nejvýkonnějším v celé historii. Díky početným úpravám nyní poskytuje 329 koní a 420 Nm točivého momentu. Zajímavé je rovněž spektrum otáček, ve kterých funguje. Tak například nejvyšší výkon je k dispozici v 6500 otáčkách a lze se dostat až na sedm tisíc. Maximální točivý moment je pro změnu dostupný v rozmezí od 2200 do čtyř tisíc otáček. Ve výsledku to tedy vypovídá o celkové pružnosti dvoulitrového motoru.

Díky špičkovému podvozku a dobře zvolenému obutí dokáže novinkový Type R oproti jiným hot hatchům přenést většinu výkonu na silnici a zbytečně přitom nepálit gumy. K čemu je vysoký výkon u předokolky, která jen neustále hrabe? Ano, k ničemu, což v Japonsku moc dobře věděli. Spojení 329 koní s lepivou přední nápravou tedy znamená, že z nuly na stovku se vrcholné provedení Civicu rozjede za pouhých 5,4 sekundy. Maximální rychlost pak může dosahovat až 275 km/h. Při rychlém startu auto působí opravdu hodně zběsile, ale stále velmi kontrolovatelně.

Bohužel při emisních a hlukových bojích utrpěl Type R nějaká ta zranění. Přestože jsou vzadu tři roury jako od lešení, zvuk z nich téměř žádný nevychází. Spokojit se tak budete muset s umělým zvukem vycházejícím skrz reproduktory v kabině. Na obhajobu Hondy ale musím říct, že nezní vůbec špatně. Dalším kompromisem je malá palivová nádrž. Nějakých 47 litrů na moc dlouhou sportovní jízdu nevystačí. Čerpací stanice bude vaším kamarádem i při běžném jezdění. Civic Type R si totiž ve městě o 12 litrů na 100 kilometrů řekne bez většího přemlouvání. Nejúsporněji se pohybuje mimo město, kde spotřebuje zhruba osm litrů.

Na závěr se ještě pozastavím u designu, který je rozhodně uhlazenější než v případě předchozí generace. Auto má široký postoj, robustní blatník i nárazníky a hned několik zajímavých detailů. Té uhlazenosti odporuje snad jen obří křídlo na zádi, které se ale mně osobně libí, ostatně jako vyvedené sání na kapotě. U testovaného kousku musím vyzdvihnout také černé disky kol, které se dokonale snoubí s bílou perleťovou karoserií. Interiér se pak z velké části podobá tomu u klasického Civicu. S tím rozdílem, že Type R má sportovní sedačky, a to ne ledajaké.

V lepších jsem snad v životě neseděl! Skvěle obepínají tělo a přitom jsou nesmírně pohodlné. Úplně jako domácí pohovka. A k tomu všemu ještě ta svítivě červená barva! Já je chci domů, prosím... Dále nechybí sportovní semišový volant nebo výrobní štítek na palubní desce. V displeji multimédií řidič najde nejrůznější údaje o jízdě na trati i na silnici. Vše v interiéru je navíc fantasticky zpracované a nechybí ani spousta kvalitních materiálu na místech, kde je běžně nevídáme. Jediné, co v mých očích shazovalo celkovou prémiovost, byl zvuk dovíraní dveří. Takový plechový zvuk jsem naposledy slyšel u Dacie Spring.

A teď už s pravdou ven. Musím říct, že i když jsem se na nový Civic Type R opravdu moc těšil, měl jsem určité obavy. Smýšlení Hondy a její plány do budoucna se přeci jen se spalovacím sporťákem úplně neztotožňují. Bál jsem se, že vrcholná verze Civicu už měla jednoduše ty nejlepší časy za sebou. Jenže jsem se těžce mýlil. Honda navzdory všem normám opět dokázala postavit ten nejlepší hot hatch na trhu. Zábavný, ostrý, chirurgicky přesný a přitom na pohled nijak nevyřvaný.

Na další uchazeče o moji anketu „Nejlepší hot hatch současnosti“ se můžete podívat v tomto odkaze. Zde najdete kompletní ceník nové Hondy Civic Type R.