Honda Jazz umí jezdit za pár litrů a má vychytaný interiér. Na cenovku se ale raději nedívejte

Aktuální generace Hondy Jazz jezdí po českých silnicích už několik let bez většího zájmu řidičů. Podle statistik SDA si v kategorii malých aut drží 15. místo se 48 prodanými exempláři od začátku letošního roku. Jen pro srovnání, Škody Fabia se za tu samou dobu prodalo přes pět tisíc kusů. Jenže Jazz toho dokáže nabídnout mnohem víc než řada jeho konkurentů, třeba promyšlený interiér, díky kterému se dovnitř vejde víc, než byste čekali. A navíc teď i lépe jezdí. I to jsme zjistili během týdenního redakčního testu.

Protože se o Hondě Jazz moc nemluví, vyšuměl i její facelift, kterým prošla už na konci roku 2022. Ten přinesl řadu drobných, ale přesto důležitých vylepšení a třeba i výbavu Advance Sport, kterou jsme otestovali. Ta dodává čtyřmetrovému „ocucanému bonbónku“ trochu sportovnější charakter, přidává třeba velká kola, ostřeji střižený nárazník nebo černé detaily, jako jsou kryty zpětných zrcátek. Auto dostalo navíc i střešní spoiler. Montovat tyhle prvky na takový druh vozu se může zdát být pošetilé, ale naživo působí Jazz zajímavě.

Uvnitř došlo s faceliftem k pár drobnějším změnám, auto dostalo třeba nový volant a vlevo od něj najdete tlačítko voliče jízdních režimů. Je trochu schované mimo zorné pole řidiče, ale to nevadí – můžete na něj směle zapomenout, protože vás při cestování s Jazzem opravdu nenapadne řešit nějaké módy. Co musíme vyzdvihnout jako první, to je naprosto vynikající výhled z vozu ven. Dělený A-sloupek ve stylu velkých MPV a bohaté prosklení dělají z Jazzu velmi přívětivé auto k řízení.

Velkou pochvalu zaslouží i zpracování palubní desky, která je sice hodně plastová, nicméně kvalitní a dobře slícovaná. Palubní přístroje nahrazuje jednoduchý displej, uprostřed pak najdeme dotykovou obrazovku s matným povrchem. To je dobrá zpráva pro ty, kterým vadí příliš ušmudlané displeje od otisků prstů, tady jich mnoho nenasbíráte. Grafika i reakce jsou v pořádku, bohužel ani v roce 2025 Japoncům nefunguje bezdrátový Android Auto. Alespoň, že jinak je připojení bezproblémové. To se ale nedá říci o vypínání otravného pípání při domnělém překročení rychlosti, které je zahrabané hluboko v menu bezpečnostních systémů. A to je navíc přístupné jen v momentě, kdy stojíte a máte zařazenou polohu P! Naštěstí je pípání decentní, takže se s ním třeba na krátkých cestách smíříte. Ovládání klimatizace pomocí fyzických tlačítek je zcela v pořádku.

Co ale dělá Jazz Jazzem, to je jeho promyšlená kabina. Díky ní totiž naložíte do tohoto kompaktního vozu víc, než byste čekali. Místa na zadních sedadlech je pro cestující hodně, i dospělí s výškou nad 190 cm nemají s prostorem před koleny potíže. Také jsme sem velmi snadno připevnili dětskou sedačku se základnou, kotvy isofixu jsou totiž odhalené, takže je nemusíte hledat někde pod předělem sedáku a opěradla.

Esem v rukávu je systém Magic Seats, který Honda za roky jeho existence dávala do řady svých aut, Jazz nevyjímaje. Díky němu lze zvednout sedák sedadla vzhůru a ve druhé řadě tak převézt větší předměty. Pokud se to spojí ještě s doširoka otevíratelnými dveřmi, najde tohle řešení jistě řadu praktických využití. K tomu ještě přidejte kufr s objemem 304 litrů a nemusíte se bát s Hondou Jazz vyrazit ani na pomoc při nějakém decentním stěhování.

Jak jsme si ale sami v praxi ověřili, jako rodinné auto Jazz úplně neposlouží. Tedy v našem případě s ročním dítětem na palubě, které potřebuje velkou protisměrnou sedačku, maminku jako spolujezdce na zadním sedadle a samozřejmě kočárek složený v kufru. Ačkoliv používáme standardní Cybex Talos S, tedy takovou Octavii mezi kočárky, ten se do kufru vešel jen položený na bok a pak už mnoho místa na další věci nezbylo. Babičku jsme tak museli nechat doma a zavazadla převézt na předním sedadle. Jako problematický se jevil i schod v kufru, za který je odpovědný hybridní pohonu vozu. Každopádně si dokážeme představit, že méně náročná rodina s jedním dítětem, kterému už stačí sedačka po směru a kočárek už nepotřebuje, se do Jazzu složí bez zásadních kompromisů.

Postupem času se ztenčila nabídka pohonů pod kapotou, odešel standardní benzin a zůstala jen hybridní motorizace. Jde o benzinovou jedna-pětku spojenou s elektromotorem, což dohromady produkuje přijatelných 90 kW (122 k) a 253 Nm. Ježdění s hybridem je velmi příjemné zejména po městě, kdy auto stráví největší množství času v čistě elektrickém režimu a zároveň můžete využívat dynamiky elektromotoru. Ten vás bez prodlevy bude svižně vysílat od semaforů a zajistí, že se stihnete dostat do mezer v husté dopravě přesně tak, jak zamýšlíte.

Marná ale není Honda Jazz ani mimo město, jen se řidič musí hodit do zenového klidu a uvědomit si, že zadupávání plynového pedálu do podlahy není řešením všech světových problémů. V opačném případě bezstupňová převodovka dá alespoň na moment zavzpomínat na neduhy tohoto řešení a osazenstvo kabiny popudí zvukem vytočeného motoru v konstantních otáčkách, což připomíná kuchyňský mixér. Uberte ale jen kousek a najednou systém začne fungovat. Skoro se zdá, že ti všichni, kteří na chování hybridů s CVT převodovkou nadávají, ho jednoduše neumí používat. Jazz chce jemné zacházení a odmění se nejen pořád dobrou dynamikou a zvukovým komfortem, ale i vynikající spotřebou.

My jsme na konci testu viděli hodnotu rovných 5 litrů benzinu na 100 km, což při 40litrové nádrži přináší i parádní reálný dojezd. V řadě případů jsme se ale dostali i pod čtyři litry a věříme, že kdybychom tohle klidné cestování potrénovali, budeme tak jezdit pravidelně.

Honda patří mezi uznávané mistry v kategorii podvozku, třeba v případě jejího aktuálního Civicu zažíváme libé pocity pokaždé, když za jeho volant usedneme. A nejsme sami! Jazz je samozřejmě trochu jiného charakteru, facelift to ale značně vylepšil. Došlo totiž ke ztužení odpružení, Japonci se dokonce podělili o přesné hodnoty – na přední nápravě je to o osm procent, na zadní dokonce o 20. A tužší jsou i samotné tlumiče.

Změna je poznat hned, Jazz se na silnici vede mnohem jistěji. V zatáčkách drží jako solidně postavený hatchback, náklony jsou minimální. Ne, že bychom z takového vozu chtěli vykřesat adrenalinové svezení, ale dodávaná jistota jednoznačně řízení zpříjemňuje. Ve volantu navíc auto působí mrštně. Když si pak přece jen vzpomenete na tlačítko pro přepínání jízdních režimů a na moment naladíte Sport, bude elektromotor víc tlačit a auto bude působit ještě živěji.

Velmi dobrou zprávou ovšem je, že navzdory přitvrzení netrpí komfort. Právě naopak, předtím byl Jazz sice měkčí, ale jakmile došlo na horší povrchy, působil uskákaněji a tím pádem i nepohodlně. Nyní neduhy českých silnic dokáže lépe maskovat.

Honda Jazz je už ale také delší dobu tak trochu posledním autem svého druhu. Hyundai ix20 a Kiu Venga už dávno odvál čas, navíc je Japonec na mnohem vyšší úrovni než byli tihle korejští sourozenci. To je ale na druhou stranu i jeho prokletí. S tím, jak v nabídce zůstal jen hybrid, jde o docela drahý vůz na to, jaké je velikosti.

Ceník v letošní verzi Elegance 25 začíná na částce 619 900 korun. Testovaný Advance Sport vyjde na 689 900 korun. Nezlobte se, ale za tu cenu už je hybridní a mnohem rodinnější Toyota Corolla Touring Sports, i když v základu. Nebo přidejte 10 tisíc a máte Škodu Karoq ve výbavě 130 let s benzinovým motorem. Ano, Honda Jazz Advance Sport je napěchovaná výbavou, ale i tak jde o dlouholetý problém japonských aut. Tedy že ta menší velikosti jsou prostě na tuzemský trh příliš drahá. Pokud ale patříte mezi fanoušky Hondy, záleží vám na kvalitě zpracování a motivuje vás zkoušet stále nižší a nižší spotřebu, je Jazz dobrou volbou.