Test Kia Sportage 1.6 T-GDI HEV: V Mladé Boleslavi třeste se, tohle je téměř dokonalé kompaktní SUV

V příštím roce oslaví Kia Sportage jedno solidní jubileum, bude se vyrábět 30 let. Aktuálně je na trhu její pátá generace, která bude pravděpodobně mít s těmi předchozími jednu věc společnou. Bude úspěšná. To jsme zjistili během redakčního testu vozu s takřka nezapamatovatelně dlouhým označením. Seznamte se s Kia Sportage 1.6 T-GDI HEV 6AT 4x4 GT Line.

Znáte tu situaci, když si podáváte ruku s cizincem a už během úvodní chvíle základního seznamování zapomenete jeho jméno? Ideálně okamžitě v tu chvíli, kdy ho vysloví? Tak přesně tohle se vám s novou kiou nestane. Stačí se jednou podívat na přední masku nejnovějšího SUV značky a už si ho nespletete. A to ani se sesterským modelem Hyundai Tucson. Klíčový důvod je na první pohled jasný, nejde ani tak o dominantní masku chladiče, zaujmou totiž hlavně denní světlomety. Automobilky po celém světě už během desítek let vymyslely leccos, ale takovéto bumerangy, to tu ještě nebylo. Notně si Korejci vyhráli i s barevným rozhraním. K dispozici je 23 variant, z toho 10 dvoubarevných.

Hodně nového toho Sportage oproti předchozí generaci či většímu modelu Sorento nabízí také uvnitř. Testovaná výbava GT-Line má dvě obrazovky s úhlopříčkou 12,3 palce. Jedna s budíky, druhá jako infotainment. Obojí je hezky zabudované, netrčí do prostoru a nenarušuje příjemné prostředí uvnitř vozu.

Kromě dotykových ovladačů najdeme v autě i několik tlačítek, ale úplně nejvíc nás zaujala dotyková lišta přímo pod ventilací. Má totiž dvě funkce, buď s ní ovládáte média (tak je nastavena primárně), nebo lze přepnout na ovládání teploty. Tedy dočasně. Obratem se totiž vrátí k médiím. Na ovládání nic náročného, vlastně je to určitě sympatičtější, než se vrtat v obrazovce infotainmentu, jen celý proces lehce odpoutává pozornost od řízení. Na druhou stranu povrch je matný a nezůstávají na něm otisky prstů.

Moderní asistenty fungují spolehlivě, ale občas až přespříliš důsledně. Jeden příklad za všechny: Volant se s vámi sice nepere jako například v poslední generaci Hyundai Santa Fe, kde se auto stále centruje do středu pruhu, zato třeba při nedržení volantu umí být pěkně nedůtklivý. Dvakrát vás hlasitě upozorní a potřetí už pořádně vyřve.

Na zadních sedačkách se sedí vyvýšeně, na můj vkus trochu až moc. To je ale jediné minus, zadní sedadla jsou polohovatelná a u testovaného auta byla i vyhřívaná. Šikovným detailem jsou nabíjecí konektory umístěné na zadní straně předního sedadla, stejně jako zadní strana hlavové opěrky tvarovaná tak, že může posloužit jako věšák na bundu. 

Zavazadlový prostor poskytuje objem 587 litrů. V nabídce je také elektrické zavírání kufru kombinované s nepřehlédnutelným madlem umístěným na pátých dveří, což může být spolu s tlačítkem pro zavírání poněkud matoucí. Až se nám během týdne používání nechtělo věřit, kolik našich spolujezdců si s tím nevědělo rady, kufr rvalo manuálně přes madlo a systém se následně zasekl.

Pod kapotou si u Sportage vybere snad každý. Benzín, nafta, hybridy… není problém! Já jsem měl k dispozici klasický hybrid s pohonem všech kol, řadovým čtyřválcem s objemem 1598 cm³ a solidním výkonem 132 kW. Elektromotor pak může dodávat dalších 44 kW, ale samozřejmě nejde o plug-in hybrid, vůz se dobíjí sám.

Počet koňských sil by sice mohl svádět k myšlence, že máme pod kapotou slušnou smečku, ale ty kobyly občas umí být docela plaché. Přesto nelze autu upřít dynamiku a sílu. Sportage jede i s hybridem velmi dobře. Když pořádně sešlápnete pedál, tak všech 1640 kilogramů hodně svižně rozhýbe a ani si za to moc nežádá.

Přepínání z hybridu na motor je časté a stejně jako řazení šestistupňového automatu je takřka nepostřehnutelné. Špičkovou práci odvedli inženýři také na podvozku a hodně lze děkovat adaptivním tlumičům z verze GT-Line. Ani osmnáctipalcové obutí nepropouští do vnitřku nepříjemný hluk či rány.

Hluk nebyl slyšet ani při vyšších rychlostech (pokud nepočítáme vytočení motoru do červených výšin při přepnutí na sportovní režim), to zaujalo nejvíce, protože z aerodynamického hlediska neřídíte žádný sporťák.

Zatáčky jsem si vyzkoušel v okolí Slap. Jarní vlhké silnice mnohdy neznají slitování, Sportage s nimi ale nevedla žádnou otevřenou válku. V zákrutách se nenaklání, předjíždění zvládá bez zadýchání, a obecně vlastně vůbec nepůsobí jako SUV.

Hybridní pohon výrazně promlouvá do spotřeby. Po týdnu a více než pěti stovkách ujetých kilometrů jsem testovací automobil vracel s průměrem 6,8 l/100 km. Jezdilo se primárně po městě. Vyšší spotřebu očekávejte pouze při rychlé jízdě na dálnici, kde se dostanete k deseti litrům.

Sotva se Sportage začala prodávat, potkáváte ji takřka na každém rohu. Se svou délkou 4,5 metru je ideální pro rodinu, ale také pro stárnoucí generaci, která má ráda pohodlné nastupování a vystupování. Její parametry jsou navíc příjemné do města i při parkování v obchodních centrech. Pohrát si můžete také s cenou. Osekaná verze se dá sehnat lehce přes 620 tisíc, ta testovaná se vyšplhala na 1 094 980 Kč. Hodně? Ano. Ale za sakra dobré auto. Porovnání zkoušeného vozu Kia Sportage s konkurencí naleznete zde.

Je vlastně k dostání? Tohle je jedna z klíčových otázek současné doby. Přijít na prodejnu a za hodinu odjet s novým autem není zrovna aktuální. Kia každopádně Sportage dokáže dodat za 3 až 6 měsíců od objednání. Dodací lhůta je ovšem závislá na specifikaci.

Pokud se podíváme na prodeje, od začátku roku do konce března si Sportage našla v Česku 613 nových majitelů, což ji mimo jiné v tabulce prodejnosti řadí na celkové 14. místo. A pokud vyškrtneme vozy značky Škoda, je Sportage sedmá. Na českém trhu je nový model od začátku ledna a předchozí generaci už teď slušně nastavuje záda. Když se ještě jednou podíváme na aktuální prodeje, nárůst oproti loňskému roku je ve stejném období gigantický – činí 91%.