Test Dacia Duster Prestige TCE 150: Automat obstál na jedničku, uvnitř si klidně zabušte pěstí

Na konci loňského léta přišla na český trh modernizace populárního SUV a už tak sympatický Duster vypadá ještě lépe. Nově dostal LED předních světel a ty zadní zase vynikají písmenem Y naležato. Na několika místech také najdete různé chromované prvky. Uvnitř pak loketní opěrku, osmipalcovou dotykovou obrazovku infotainmentu a ještě několik dalších maličkostí.

Výsledek je snadno zhodnotitelný. Ačkoliv řidiči vozů Dacia mnohdy schytávali narážky a museli se vyhýbat úšklebkům, tohle auto ve výbavě Prestige je opravdu hezké. Však podobně to zhodnotil v nedávném testu i kolega Jan Markovič. Ten si zkusil verzi Blue dCi 115 4x4 a měl stejnou zkušenost, jako my. Na silnici dusterů potkáte opravdu mnoho a když je vůz dobře navolený, pohled na něj potěší.

Troufneme si říct, že testovaný Duster v modré barvě Iron patřil mezi ty nejvíce oku lahodící. K tomu samozřejmě dopomohly i nové, sedmnáctipalcové elektrony, které mají snižovat odpor vzduchu a tím pomáhat nižší spotřebě vozu. Všechny tyto venkovní maličkosti okolí sdělí, že tohle už nutně nemusí být silniční otloukánek. Duster už prostě nevypadá lacině.

Ale samozřejmě dál hovoříme o menším terénním vozidle, které i v elitní výbavě Prestige stojí jen 536 900 Kč. Uvnitř nás tedy uvítá primárně plast. Plast všude kam se podíváš. Ale pojďme se na to podívat pozitivním okem. Užitnost a funkčnost právě tohoto materiálu je u dusteru sympatická. Palubní desku klidně polijeme kávou, agresivnější řidiči do ní mohou třeba bušit pěstí. Věřte nám, nic z toho ji neublíží.

Že je Dacia Duster na českém trhu opravdu cenově někde jinde než řada jiných podobných SUV, jsme zjistili i při jejím porovnání s ostatními vozy. Vyhýbáme se slovu „konkurenti“, protože Duster je díky své pozici poměrně specifickým modelem. Uvidíte sami, porovnání jsme pro vás připravili zde.

Dál nás čeká to, co se řadí k ceně, o níž jsme před chvílí mluvili. Duster je uvnitř prostý, leč nikoho to nemůže urážet. Hlavně proto, že to, co auto svému osazenstvu poskytuje, je prostě parádně účelové. Tady totiž hodně rychle zjistíte, co všechno je v moderních autech úplně zbytečné. Zkrátka co vám nabízí konkurence za miliony, je to příjemné, ale vy to prostě nepotřebujete.

Duster má tlačítka na parkovací senzory, start-stop systém či ovládání klimatizace. Otočné ovladače nám zase pomohou nastavit teplotu a ulehčí nám život za volantem. Netřeba nic dohledávat v ovládání infotainmentu. Nově se můžeme navíc bezdrátově propojit se službami Apple CarPlay či Android Auto.

Rozlišení kamery na parkování nás potěšilo, mnohé renomovanější značky by mohly závidět. Dejte si ale pozor na to, že obrazovka sice ukazuje vzdálenost vozu od okolních objektů, nicméně zvukově vás neupozorní. Tohle už je práce řidiče. A jedna malá výtka, Dacia na kamery automaticky přepne ve chvíli, kdy se vůz nastartuje a rozjíždí. Zmizí pak v momentě, kdy se dostanete na určitou rychlost, to je běžné také u ostatních aut. Jenže v případě, že například vyjedete z garáže a hned se zařadíte do kolony nebo na semafor, kamery se nejde mačkáním tlačítek zbavit. Musí zmizet sama.

V dusteru prošla modernizací také sedadla, jsou sice komfortnější, nicméně držení těla rozhodně nepatří k jejich nejsilnějším stránkám. V zatáčkách to prostě nebylo zrovna ono… Do auta i z auta se díky jeho výšce dobře nastupuje a vystupuje, prostoru mají řidič se spolujezdcem dostatek. Na zadních sedadlech by ho mohlo být o trochu více, dospělý člověk ale vše zvládne v pohodě. Přece jen nesmíme zapomenout, že auto měří jen 4341 milimetrů, a když k tomu připočteme 478 litrů zavazadlového prostoru, je to v pořádku.

Pod kapotou na nás čekala novinka. U tohoto modelu jsme si zvykli na leccos, předokolku, čtyřkolku, tři i čtyři válce, dokonce i na variantu s LPG, ale úplně nově má Duster ve svých útrobách automatickou dvouspojkovou převodovku EDC. Tu měl právě námi testovaný model TCE 150.

Čtyřválcová benzinová Dacia s obsahem motoru 1332 ccm je přeplňovaná turbem a nabízí 110 kilowatt síly. Výrobce pak udává zrychlení z 0 na 100 km/h za 9,8 vteřiny. Není to asi něco, co budete s Dusterem zrovna praktikovat, každopádně když se budete chtít rychle rozjet, problém mít nebudete. Točivý moment 250 Nm pomůže a auto se skutečně svižně pustí do akce.

U novinářských aut je množství specifických aspektů. Jeden, ten velmi důležitý, je kolik toho s nimi projezdíte. Není výjimkou, že vůz je třeba dotankovat, vždy záleží na tom, jak test auta vypadá. Duster měl každopádně opačný problém, marně jsme hledali v paměti, kdy jsme automobilce vraceli zpět auto s tak velkým množstvím obsahu nádrže.

K tomu se pojí informace o spotřebě. Dacia tvrdí, že její Duster bude jezdit za 6,2 a my to klidně odklepneme. Dostali jsme se dokonce ještě o jednu desetinku níže. Plná nádrž nám ukázala dojezd 790 kilometrů, to už se teď jen tak nevidí.

Jízda je příjemným kompromisem všeho, co je třeba. Duster umí jet rychle, když ho dostanete nad 2500 otáček. A není hlučný. Lehce zaváhá jen ve chvíli, kdy na pedál šlápnete hodně prudce. Automatická převodovka pracuje hladce, netrhá a nenechává motor zbytečně vytočený.

Kanály, výmoly a všelijaké městské nástrahy zvládala sedmnáctipalcová kola bez potíží, podvozek Dacia vyladila solidně. To samé platí také o nezpevněných cestách, když vyjedete mimo asfalt a vydáte se do lesů, cítíte se bezpečně a pohodlně. Hodně pomáhá světlá výška 217 milimetrů, díky které nemáte strach o zbytečné oděrky.

Jedna z mála jízdních výtek tak míří k jízdě v zatáčkách. Auto se v nich celkem naklání a houpe, a to rozhodně nejen ve chvíli, kdy se rozhodnete pro vyloženě ostrý průjezd. K pohodlí v danou chvíli nepomáhá ani příliš lehké řízení, kterému by se hodila větší stabilita.

Jinak od vozu dostáváte výtečný poměr hodnoty a ceny schovaný do víceúčelového balení. Duster zvládne město, Duster zvládne terén, Duster zvládne dlouhou trať.