Audi A3 slaví 30 let. V Ingolstadtu jsme projeli nejnovější verzi, ale také tu nejstarší

Čeští hokejisté se stali mistry světa, oštěpař Jan Železný hodil dosud rekordních 98 metrů, v kině frčely trháky jako Den nezávislosti, Space Jam či Trainspotting. Byl založen rezervační portál Booking.com a narodil se elitní hokejista David Pastrňák. To všechno se stalo v roce 1996, tedy v době, kdy mělo premiéru Audi A3. Tenhle populární kompaktní vůz v tomto roce může v Česku používat veteránské "espézetky". A tak se redakce Autosalonu vydala do Ingolstadtu na tyto kulatiny podívat. A měla možnost si kromě čerstvě faceliftovaného modelu projet také původní verze. A to včetně sportovní varianty S.

Aktuálně je na trhu čtvrtá generace A3 a od roku 1996 na silnice po celém světě vyjelo přes šest milionů vozů ve více než sto zemích světa, takže tato modelová řada patří k nejúspěšnějším sériím značky. Pojďme se tedy ještě před usednutím za volanty podívat do historie modelu.

Od samého počátku se vyráběl v hlavním sídle společnosti Audi v Ingolstadtu. Protože byl o vůz stále větší a větší zájem, jen o pár let později přibyly závody v brazilském Sáo José dos Pinhais a také v maďarském Györu. A3 totiž byla stále populárnější. A procházela celkem slušným vývojem. Nejprve šlo o třídveřový hatchback, ale postupně se přidávaly verze S či RS, model s pěti dveřmi, cabrio, sedan nebo outdoorový model Allstreet.

A3 přitom do segmentu kompaktních vozů přineslo řadu technologických zajímavostí, včetně tradičního pohonu všech kol quattro, inovativní dvouspojkové převodovky, moderních asistenčních systémů a řešení digitálního kokpitu. Zároveň zůstala tato modelová řada věrná svým základním hodnotám: sportovnímu designu, vysoké kvalitě zpracování a technologickému pokroku. Díky své kombinaci každodenní praktičnosti, prémiového charakteru a technických inovací se toto Audi stalo pevnou součástí mezinárodního automobilového trhu.

Pro jubilejní testování se proto v Audi rozhodli dát novinářům kromě aktuální verze do rukou také ty starší. V jedné řadě tedy stály nejnovější Sportback TFSI se 110 kW, naftový sedan se stejným výkonem, dva e-Hybridy s výkony 150 a 200 kW a brutální Sportback a Sedan RS s výkonem 294 kW. A v té druhé, původní, to byly třídveřová verze 1,8 z roku 1997, o pět let novější S3 s výkonem 165 kW i pětiválec RS3 z roku 2011, který nabízel 250 kW.

Než jsem se rozkoukal a vynadíval, většinu vozidel rozebrali lačnější řidiči a mně tak pro začátek zůstalo nové TFSI se 150 koňmi, sedmistupňovým automatem a hodně povedenou barvou s názvem District Green. Mild-hybridní čtyřválec umí na stovku zrychlit za 8,1 sekundy, maximálku vytáhne na 226 km/h a papírově umí jet za 5,5 litru. Tyhle hodnoty bychom si proklepli někdy v budoucnu během redakčního testu, já jsem spíš přijel nasát základní dojmy. Navenek se pro letní facelift takřka nic nemění, jen světelný podpis. Více toho přichází uvnitř.

Nejnovější A3 totiž dostala velký panoramatický displej, který se skládá z 11,9 palcového virtuálního kokpitu, který má řidič přímo před sebou a dotykové 12,8 palcové obrazovky infotainmentu. Dál se změnil dekor palubní desky, středový tunel i ambientní osvětlení. Výsledkem je to, že v drobném Audi má člověk rázem pocit, že vlastní některý z větších modelů. A o srovnání s předchozí verzí ani nemůže být řeč.

Změn se dočkala také středová konzole. Protože testovaný vůz byl ve verzi S-line, nechyběl nový tříramenný volant se zploštělým věncem a sportovní sedadla s výraznějším bočním vedením pro sportovnější způsob jízdy. Jak jsme z Audi zvyklí, materiály i zpracování jsou na vysoké úrovni. 

Aktuálně má A3 také kopec nových jízdních asistentů, ale na takové detaily nebyl na silničkách kolem Ingolstadtu prostor. Vychutnával jsem si základní vlastnosti 4,3 metru dlouhého auta. Ve městě mě podvozek dokázal na retardérech či nerovnostech trochu proklepat, ale za to mohlo i osmnáctipalcové obutí. Zato v zatáčkách to byla lahůdka, auto do nich vstupuje ochotně a dodává řidiči chuť a odvahu s nimi svádět souboj. Přitom zůstává obyčejným vozem. Jeho ceny v Česku začínají na 796 900 Kč, na kompletní ceník se podívejte zde.

Bez urážky k nejnovějšímu materiálu značky, původní model ve stříbrné verzi z roku 1997 mě neustále hypnotizoval. Nemohl jsem se dočkat, až si první generaci, která díky nadčasovému designu stále působí velmi mladě, vyzkouším.

Přesednout z verze 2026 do verze 2025 by byl díky avizovaným změnám v interiéru celkem rozdíl, takže o změnách po třiceti letech snad ani není třeba mluvit. Krásně zachovalý "třídveřák" s ani ne 43 tisíci najetými kilometry byl nádherným závanem minulosti, která na papíře nevypadá zase tak vzdálená, ale v interiéru auta vypadá jako cesta časem. 

Podle dat automobilky přesně tato verze se 125 koňskými silami našla celkem 98 270 majitelů. V interiéru čekal čtyřramenný volant, analogové hodiny s ručičkami ve spodní části otáčkoměru, pětirychlostní manuální převodovka, rádio s kazetou a jako vrchol výbavy klimatizace a vyhřívaná sedadla. Všechno navíc vypadalo jako nové, oděrky na plastovém vnitřku byly v prostorném interiéru na minimu míst a člověk měl díky tomu vážně pocit, že by se k vozu měl chovat takřka jako k veteránovi.

Věřím tomu, že pro někoho, kdo stále jezdí autem z devadesátek, budou moje dojmy k smíchu, ale pro člověka, který poslední dobou střídá hlavně SUV z různých koutů světa a auta postrádající jakýkoliv šmrnc, je tohle krásné osvěžení. 
Rychlosti při přeřazování krásně zapadají, řízení je velmi přesné a člověk si přijde výrazně blíž vozovce. Jakoby spjatý s celým autem. Tady lze snadno poznat, jak technika běží dopředu, kolik toho moderní vozidla za řidiče v současné době dělají a o kolik zábavy ten, kdo skutečně rád řídí, vlastně přichází.

Dokonce i obyčejná jízda kolem průměrné devadesátky je najednou taková osobnější. Těžko věřit tomu, že tahle A3, která byla světu poprvé představena na pařížském autosalonu v roce 1996, je opravdu takhle stará. O tři roky později se ve švýcarské Ženevě dostalo i na sportovní variantu. S3 mělo čtyřkolku s turbem a výkonem 210 koní. A co si dobře vzpomínám, kdykoliv jsem ho kdysi jako kluk viděl na silnici, tak jsem zíral. Symbol "S" na mě působil jako magnet a na tuhle jízdu jsem se těšil rozhodně ještě víc.

Svého času patřil tento model s maximálkou 240 km/h mezi nejrychlejší kompaktní auta na silnicích, ale spatřit ho na vlastní oči tak snadné nebylo. Této nadupané osmnáctistovky už se vyrobilo pouze 9 381 kusů. Měla sedmnáctipalcová kola Avus, sportovní podvozek i výfuk, střešní spoiler či stříbrná zrcátka (ta mimochodem patřila až k silnější verzi s výkonem 225 koní, která se vyráběla od roku 2001) a uvnitř závodní sedadla Recaro i šestistupňový manuál.

Rozdílů po usednutí tolik nebylo, přesto se našly a byly vidět. Řeč je třeba o tříramenném sportovním volantu, logách S3 a najít se dalo i množství jiných materiálů. Jízdní rozdíl v porovnání s běžným modelem je při pohledu na to, že by člověk něco podobného zkusil se současnými generacemi, trochu úsměvný. Aby ne, obě verze odděluje pouze 100 koní, přesto je vidět okamžitě.

Bavíme se o letech, kdy jízdní režimy nebyly v autech základem, takže řidiče okamžitě uvítá tuhé řízení, přesné pedály a sportovně střižené jízda. Jestli obyčejná 1,8 hezky dávala najevo jízdní přesnost, S3 byla ještě o patro výš. Jakmile se auto dostane do otáček, jede fantasticky. Má sílu, ale ne zbytečně moc. Poslouchá, baví... Je to zážitek. Úplně jiný, než dávají moderní auta.

A to je rozhodně ten největší, třicetiletý, rozdíl. Moderní Audi A3 je velmi dobrý vůz, designově i motorově vydařený, pohodlný, technologicky na výši. Věřím, že osm z deseti lidí by si mezi verzí 1996 a 2026 vybralo tu současnou. A dost možná bych to byl i já.

Projet si ale takhle milé autíčko z dob minulých, které má v sobě stále ještě tu pověstnou duši, je prostě skvělý zážitek. Díky za tuhle možnost.