Ikona osmdesátek a syrový sporťák. Peugeot 205 uměl zahanbit i výrazně silnější vozy

I když na dnešní poměry zní 205 GTi dost spartánsky, tehdy šlo o slušně vybavené auto. V Peugeotu tedy vyházeli vše, co nebylo potřeba - pryč šla většina elektrických systémů, odhlučnění a dalších “zbytečností”, pod kapotu se nastěhovala jedna-trojka TU24 s ostrou vačkou a dvěma karburátory Weber a auto dostalo nový bodykit s plechovými koly.

Verze Rallye tak celkovou hmotnost shodila na dnes neuvěřitelných 794 kilogramů. Puristického modelu Peugeot plánoval prodat jen okolo pěti tisíc kusů, ke konci výroby však prodeje přesáhly šestinásobek. Dnes patří mezi jedny z nejvzácnějších variant, které si nadšenci cení.

Na konci roku 1986 Peugeot představil ještě výkonnější verzi GTi s motorem o objemu 1905 cm3 a výkonu 130 koní. Ta se nejprve prodávala po boku původní jedna-šestky, oproti ní nabízela více výbavy a luxusnější provedení. Například volant i řadička byly nově kožené, nová sedadla zase nabízela lepší oporu v zatáčkách.

Jedna-devítka však nebyla jediným vylepšením, které model dostal. Spolu s výkonnějším motorem se do auta dostala i přepracovaná převodovka s delším prvním stupněm, na zadní nápravu se nastěhovaly kotoučové brzdy, zatímco vepředu se nacházely nově ventilované kotouče pro lepší účinnost ve vyšších rychlostech.

Speciální variantou byl i kabriolet CTI, vyráběný ve spolupráci s Pininfarinou. Základ podvozku zůstal stejný, ale pro zachování tuhosti karoserie a dobré ovladatelnosti byl vůz vybaven řadou výztuh, včetně velkého ochranného rámu nad posádkou, a odlišného nastavení odpružení.

Zajímavostí verze CTI byla výroba na několika místech. Základ vozu totiž vyjížděl z tradiční továrny Peugeotu v Sochaux, odkud poté putoval do Itálie, kde u Pininfariny na vůz namontovaly onu specifickou karoserii. Dnes to může znít zvláštně, tehdy ale takový přístup praktikovalo více automobilek, včetně Cadillacu - ten dokonce pro model Allante měl vyhrazený Boeing 747, kterým auto nadvakrát posílal přes Atlantik.

Obliba Peugeotu 205 GTi znamenala, že se našli i řidiči, kteří se chtěli odlišit jinak než pouze barvou karoserie. Pro takové zákazníky existovala celá řada firem, která se zaměřovala na úpravy nejen motoru, ale i karoserie a podvozku.

Jedním z výraznějších úpravců byla i belgická firma Dimma. Ta Peugeotu 205 nadělila výrazný rozšiřovací bodykit s jinými blatníky, agresivnějšími nárazníky a novými bočními prahy. Naživo Dimma působí až neuvěřitelně povedeně, ve srovnání s pozdějšími laminátovými bodykity z období okolo přelomu tisíciletí. Dimma nabízela úpravy nejen kosmetického, ale i mechanického rázu, které malý Peugeot posouvaly zase o kus dále.

Nejzajímavější a nejvzácnější dvěstěpětka je bezesporu Turbo 16, homologační speciál pro rallyovou skupinu B. T16 Peugeot představil v roce 1984 jako limitovanou sérii 200 kusů - přesně tolik, kolik bylo potřeba pro splnění podmínek skupiny B. Verze T16 s normální 205 sdílí pomalu jen název a siluetu, celé auto bylo kompletně přepracované.

Motor, přeplňovaná jedna-osmička o výkonu 200 koní, se nastěhoval za řidiče pro lepší vyvážení. Pohon všech kol obstarávala převodovka z Citroënu SM a dva samosvorné diferenciály, díky čemuž Turbo 16 zrychlila z nuly na sto za 7,3 vteřiny. Uvnitř zase na řidiče čekal dvoumístný interiér s dvouramenným volantem a koženou přístrojovou deskou. Dnes je Turbo 16 velmi ceněným veteránem, který v aukcích snadno atakuje sedmi- až osmimístné sumy.

Peugeotů 205 bylo vyrobeno opravdu hodně. Celková produkce přesáhla 5 milionů kusů, verzí GTI dokonce lehce přes 330 tisíc. Pokud jste se chtěli odlišit, kromě úpravců ale Peugeot nabízel i celou řadu limitovaných edic.

Jednou z těch nejhezčích je 205 GTI Griffe. 1652 kusů bylo vyvedeno v zajímavé zelené metalíze s černými koly, za zmínku však stojí i výbava vozu. Kromě výkonnější jedna-devítky měla edice Griffe v základu i šíbr, ABS, posilovač řízení nebo kožené sedačky v interiéru.