Okreskový diktátor: Audi RS3 je neskutečně rychlé, ale zároveň použitelné pro každý den

Třída hot hatchů je poměrně pestrá a řidičsky na nich lze krásně vyrůst. Můžete začít třeba s kompaktním a relativně akorát rychlým Polem GTI a později přeskočit na větší a rychlejší předokolky, jako je třeba Golf GTI nebo nedávno ukončený Ford Focus ST. Jenže co když vyrostete i z předokolky a chcete ještě víc?

V takovém případě existují hot hatche s pohonem všech kol. Těch je dnes dokonce více než předokolek, ale každý je trochu jiný. Většina jich nabídne čtyřválcové přeplňované motory a různě řešené čtyřkolky, jen jeden má ale pětiválec. Tím je právě Audi RS3, které je zároveň, když si odmyslíme limitovanou Cupru Formentor VZ5 se stejným motorem, posledním autem na trhu s takovým motorem.

Než se dostaneme k tomu, jak jezdí, v rychlosti si povězme o autě samotném. V případě hot hatche je to totiž důležité, protože smyslem takového auta oproti tradičnímu sporťáku je i každodenní použitelnost. Audi nabízí RS3 ve dvou karosářských variantách, klasický hatchback nebo sedan.

No, limuzína je možná trochu nadhodnocené označení, ale oproti standardnímu hatchbacku má o pár desítek litrů větší kufr, byť do hatchbacku se budete dostávat samozřejmě jednodušeji. Z mého pohledu navíc sedan vypadá o něco lépe a opravdu mu sluší ostré a agresivní křivky, které mu v Ingolstadtu nadělili.

Interiér je jinak v podstatě identický s běžnou A3 s několika drobnými změnami. Tou, která mi dělá největší vrásky na čele, je volant s dotykovým ovládáním pomocí nečudlíků. Nic proti tvaru, do ruky sedne jak ušitý a červená tlačítka pro vyvolání rychlé předvolby jízdních režimů RS jsou samozřejmě fajn, ale proč v normální A3 má normální tlačítka a tady ne?

Stejně tak posez za volantem není úplně ideální. Ano, sedačky jsou krásné a z kvalitní kůže, navíc poměrně dobře drží tělo, ale uchycení je stejně jako v normální A3 dost vysoko. Díky tomu se sedí poněkud výše, než bych si představoval. To jsou ale pravděpodobně největší výtky, které k Audi RS3 mohu směřovat. Zbytek je totiž naprosto fantastický.

Možná i díky motoru, který je dnes posledním mohykánem svého druhu. Pětiválcová dva-pětka je přeplňovaná turbem a dává pravé noze k dispozici 400 koní a 500 Nm točivého momentu. To je na malý sedan skutečně slušná porce výkonu, se kterou dokáže na stovku akcelerovat za pouhých 3,8 sekundy. Pro představu, to je rychlejší než supersporty z období milénia.

Zrychlením dnes ale nikoho neoslníte, když podobně rychlá je kdejaká Tesla. Mnohem zajímavější je pětiválec svým typickým brumlavým zvukovým projevem, který je v dnešní době neuvěřitelně výrazný i díky příplatkovému RS výfuku.

S otevřenými klapkami si umí i decentně prsknout, když jej pořádně prohřejete, zajímavé zvuky ale dělá i samotný pětiválec. Konkrétně mluvím o decentním odfukování turba skrze blow-off ventil, turbo je ale poměrně slyšet i při jeho plnění.

Kromě zvuku má i slušnou reakci na plyn, díky které pětiválec nepůsobí až tolik udušeně. Turbo lag je sice citelný, jakmile se ale okolo dvou a půl tisíc otáček nafoukne, kompaktní sedan se rozpeláší a nepřestává až do sedmi tisíc. A když necháte převodovku v manuálním režimu, narozdíl třeba od Golfu R nepřeřadí a podrží pětiválec v omezovači.

Převodovka je klasicky sedmistupňová dvouspojka, takže řadí briskně a bez výrazných kopanců v zátahu - díky za to, že to do RS3 nikdo uměle nenaprogramoval pro pocit sportovnosti. Samotné převody jsou dobře odstupňované, takže přísun koníků jen tak nepolevuje. Snad jen občas působí při normálním ježdění trochu zmateně, jako dřívější dvouspojky koncernu VW, ale hlavně v režimu Efficiency.

Ten stejně nikdo používat nebude, na spotřebu se s RS3 nejezdí. On sice pětiválec umí jezdit i po Praze s trochou předvídání za nějakých osm litrů na sto kilometrů, s normálním jízdním stylem si vezme spíše mezi devíti až deseti litry. To není zas o tolik více, než dvoulitrové TSI, nutno podotknout.

V nabídce má pak RS3 ještě několik dalších režimů, které oceníte nejvíce s příplatkovým adaptivním podvozkem. Kromě režimu Comfort, kdy je RS3 pohodlná snad stejně jako normální A3, má totiž ještě tři speciální RS režimy - Individual, Performance a Torque Rear.

Individual a Performance si můžete přizpůsobit podle sebe a zapínají se pomocí červených tlačítek na volantu. Jeden si tak můžete nastavit na režim “naštvaného dědka”, tedy všechno do sportovního kromě podvozku v komfortu - ideální režim na středočeské rozbité okresky - a druhý zase na tužší podvozek, když přijde na hezčí cesty.

Samotnou kapitolou je pak režim Torque Rear, který má simulovat zadokolku pomocí zadního torque splitteru. Auto je v něm výrazně přetáčivější, ale zkušeného řidiče odchovaného na pohonu zadních kol bude spíše drásat, jak si elektronika přehazuje výkon z jednoho kola na druhé. Na druhou stranu, možná bude dobrý na točení kolem kuželu na parkovišti, ale nerad bych platil cizí pneumatiky, takže jsem to nakonec nezkoušel.

Prvních pár dnů jsem s RS3 jezdil jako s každým jiným autem - poklidně, s občasným zrychlením a vytočením pětiválce, ale povětšinou spíše po Praze. V takovém režimu je RS3…normální A3. Vážně, v komfortním režimu je opravdu pohodlná, nedrncá, všimnete si akorát spíše horšího rejdu poplatného zaměření vozu.

Jenže pak přišel víkend. Beru foťák, vyzvedávám kamaráda a vyrážíme na mé oblíbené okresky. Nastavuji režim “naštvaného dědka” s komfortním podvozkem a přepínám do manuálního režimu pomocí menších, ale kovových pádel pod volantem. Pětiválec se probouzí a dává najevo, že dneska bude, i přes zataženou oblohu a mírné poprchávání, hezky.

Přichází zatáčka, Audi zaklekává pod brzdami a přesně zatáčí tam, kam ji volantem pobízím. Uprostřed zatáčky přidávám plyn a cítím, jak zadní náprava dělá divy a RS3 vytlačuje přetáčivě ven. Díky torque splitteru totiž umí poslat kompletně celý výkon na jedno kolo vzadu, které elektronika určí. Celé to funguje skutečně až nepochopitelně.

Postupně tak RS3 můžete tlačit a ona nedává ani náznakem najevo, že by měla už té srandy dost. Má totiž strašlivě moc gripu - na předku jsou pneumatiky o šířce 265 mm, vzadu 235 mm - takže zatáčí až neuvěřitelně ochotně. Předek tak můžete poslat do utahující se zatáčky tak, že s haldexem by už cestovala RS3 spíše po tečně ven, přidat plyn…a ta věc se přetáčivě sveze a pokračuje dál. Neskutečné.

Zatáčky skutečně požírá, zejména ty utaženější. V nich má navrch i nad výrazně dražšími a výkonnějšími auty vyšších tříd díky poměrně dobré hmotnosti. Ta se u RS3 pohybuje lehce nad 1600 kilogramy, což sice nemusí znít jako málo, ale ve srovnání s podobně výkonnými vozy je vlastně Audi docela střízlík.

Hrát si s Audi jde skutečně do aleluja. Řízení je rychlé a i když je poněkud lehké, trochu zpětné vazby se snaží předat. Brzdy jsou na okresky excelentní a neúnavné, pokud to však myslíte vážně s okruhovým ježděním, můžete si připlatit za karbon-keramické - to v této třídě nenabízí snad nikdo. Tohle je zkrátka Audi, které naprosto popírá předsudky o nedotáčivých autech s motorem před přední nápravou.

Audi RS3 je opravdu unikátní zážitek, jaký v jiném dnešním autě nezažijete. Perfektně naladěnou čtyřkolku doplňuje skvělý pětiválec, který pomalu překypuje charakterem. Skvělý podvozek zase funguje i na rozbité cestě tak, že tomu snad ani nejde věřit. Těch pár chyb, které RS3 má, jí moc rádi odpustíte, protože málokterý hot hatch bude jezdit podobně.

Konkurence je však poměrně velká. Tou největší je pravděpodobně Volkswagen Golf R, který nabízí stejný základ, stejně schopnou čtyřkolku (byť pravděpodobně trochu jinak naladěnou), akorát s dvoulitrovým TSI postrádajícím bezmála 70 koní a ten skvělý charakter pětiválce. Na druhou stranu je také zásadně levnější.

O kolik? A jak si stojí třeba oproti Mercedesu-AMG A45 S? To jsme srovnali v našem srovnávači na tomto odkazu.