Óda na radost pro vyvolené. Audi RS7 Performance je znakem šťastného řidičského života

Stačilo pár dní ve společnosti našlapané „audiny“ a dostal jsem pocit, že tuhle mašinu nám v Audi mohli předávat se slovy „zkuste najít nějakou slabinu“. Bylo to zatraceně těžké, to vám prozradím klidně už na začátku testu. Takže jestli se někdo těší, jak tady vypálím sadu hejtů, může klidně přestat číst.

Design „sedmičkové“ třídy je i po mnoha letech výroby pořád nádherný. Ladně sklopená záď naprosto přesně definuje kategorii pětidvéřových kupé vyšší střední třídy a právě tahle část vozu je například v porovnání s konkurenčním sedanem BMW M5 designovým vítězem. I extrémně „zlá“ verze Performance je navíc vkusná, decentní a svojí „badass“ stránku neprezentuje auto žádnými zbytečnými křídly či nabubřelými průduchy. Na šířku je jen o 20 milimetrů delší než klasická A7.

Jde spíš o propracované detaily, však i koncovky výfuku má Audi „jen“ dvě. Nepořádek ale dělají pořádný. Při vší úctě k sound systemu, o kterém se ještě zmíním, tenhle čistý zvuk je široko daleko tím nejhezčím, co uslyšíte. I naprázdno to je prostě nádhera a otevřené klapky pak famózně koncertují. Z moderních osmiválců, které jsou aktuálně na trhu, je tenhle za mě nejhezčí.

Dumal jsem nad tím, jak přesně popsat tohle fantastické auto a říkám si, proč se na to nepodívat trochu netradičně. Pohledem příplatkové výbavy v hodnotě téměř 1,5 milionu korun, která parádní vůz posunula ještě o level výš.

Že kola dělají auto není nic nového a v tomto případě to platí dvojnásob. Dvaadvacetipalcová zlatá kola s pětipaprskovým designem Y za 132 700 Kč jsou jednoduše naprosto nádherná. U jízdy je pak výhodou výborná manévrovatelnost vozu. Se svými parametry patří RS7 na silnici k těm větším kusům a právě díky snadnému ovládání je menší šance, že si naprosto nádherné elektrony někde odřete. To by byla velká škoda.

Podstatně víc je třeba investovat do brzd, těch 630 koňských sil je potřeba mít pod kontrolou. Tyhle RS karbon-keramické (vzadu s velikostí kotouče 440 milimetrů) s leskle červenými třmeny mají například speciálně vyvinuté chladící kanálky ve větraných a perforovaných kotoučích. Zaplatíte za ně 271 300 Kč, ale litovat nebudete, protože tuhle bestii je třeba mít pořádně pod kontrolou. Už proto, že za dalších 18 100 korun smí jet až 305 km/h.

Vyjížděcí akustické čočky Bang&Olufsen dodávají skutečný punc luxusu zvukové soustavě v hodnotě 159 900 Kč. Má 19 reproduktorů včetně 3D zvuku vpředu i vzadu, dynamickou kompenzaci zvuku při jízdě či devatenáctikanálový BeoCore zesilovač a vysoce výkonné zesilovače zvuku s výkonem 1820 wattů. Zní skvěle. Ale ne lépe než osmiválec pod kapotou.

K dobré jízdě je nutné i pořádné posezení, RS sportovní sedadla v perforované kůži Valcona dobře drží při ostřejším řízení a i díky logům vypadají závodně. Primárně ale dodávají pohodlí, nejsou to klasická echt závodní sedadla. Jejich odvětrávání bylo asi jedinou věcí, se kterou jsem nebyl za celý test spokojen, ostatní funkce splňují cenovku 52 800 korun. Kompletní ceník Audi RS7 najdete v našem katalogu.

Ale ať to není jen o penězích, RS7 ještě nemá digitální pódium, které už Audi využívá pro nově vyvinuté modely. Uvnitř je to tedy o dvou akorát velkých dotykových obrazovkách, které jsou uživatelsky velmi přívětivé a celý design interiéru je velmi vkusný a uživatelsky dobře využitelný. Osobně bych ho za ono podium rozhodně nevyměnil.

Odklopení pátých dveří znamená velmi dobrý přístup k zavazadlovému prostoru, pětimetrový obr nabízí celkem 535 litrů, a potvrzuje tak schopnosti rodinného vozu. Auto jsme také postavili proti jeho soupeřům v našem porovnávači.

Tak ale už konec řečí, pojďme se podívat na to, proč jsme doopravdy všichni tady. Řeč je o démonickém čtyřlitrovém osmiválci s výkonem 463 kW (630 koní). Zrychlením na stovku za 3,4 sekundy, točivým momentem 850 Nm, čtyřkolkou Quattro a hmotností 2136 kilogramů.

Šestiválce, jaké Audi dává do svých modelů S, jsou skvělé. I to je zbytečně slabé slovo, jsou vynikající! Ale tohle? To je pohádka. Verze RS Performance je řidičské nebe.

Řízení je velmi přesné, jako kdyby Audi chtělo předpovídat kroky, které řidič chce v příští sekundě udělat. S tím se pojí tuhý podvozek, který není třeba přepínat do sportovního režimu. Auto je v něm vlastně pořád. Samosvorný diferenciál mezi zadními koly udržuje přesnost v zatáčkách a převodovka mezitím seká jednu rychlost za druhou. Je vážně rychlá.

Stejně jako brzdy. "Placaté" Audi drží na asfaltu jako přilepené. Nevydařilo se mi nachytat je na švestkách, jsou neudolatelné a v kombinaci s dvaadvacetipalcovým obutím a pneumatikami Continental Sport Contact 7 fungují s asfaltem v perfektní symbióze. Ale kdekoliv, kde není pevný povrch, to pocítíte.

Například cesta po mizerné části některé z českých dálnic bude znamenat, že poznáte každou spáru. Na druhou stranu při přepnutí do režimu Comfort - ne, teď opravdu auto nevynesu do nebes, fakt je to závoďák - se RS7 hodně snaží a rány do kabiny nijak nepředává. Není to jako třeba jízda s Mini.

A co ryzí spolupráce s plynem? Co se bude dít, když dojde na populární americký termín "pedal to the metal"? Zjistíte, že tohle Audi má pod pedálem balíček s trinitrotoluenem. Nádech je krátký, záběr mohutný. Auto nekompromisně vyráží vpřed a nedívá se kolem sebe. Není třeba. Široko daleko je tím největším ranařem na silnici, klapky výfuku vše doprovází nádherným duněním a lahodný zvuk si užijete i v kabině.

Nejlépe se výkon prezentuje čistým startem z nuly a zašlápnutím plynu. Kdo rád mluví, ať se předtím pořádně nadechne - během rozjezdu s tím bude mít problém, takhle moc auto tlačí do sedadla.

Mohutný sedan se přitom při aktivní jízdě pohybuje neskutečně ladně, jen ten hukot když projíždí, to je jiná. Sílu poskytuje snad v jakýchkoliv otáčkách a díky skvěle pracující převodovce se nenechá jen tak zaskočit. Sedí i v zatáčkách, v těch je Audi až neskutečně sebejisté a díky snadnému řízení navozuje pocit, že sedíte za volantem výrazně menšího vozu.

Co přesto hodnotím jako devízu je všestrannost, jezdit s ním v klidu a v pohodě se dá snadno, netlačí neustále k extrémním výkonům. Nechává je na vás.

Jedna základní informace pro šetřílky, ta nejnižší možná spotřební cifra, kterou jste schopni s autem dosáhnout, je deset litrů. A to počítám konstantní jízdu osmdesátkou bez jakéhokoliv dráždění brzdového pedálu či šlapání na brzdu. Tady poslouží například režim Efficiency (mimochodem jeden z šesti jízdních režimů), během kterého se auto dokáže při hladké jízdě vypnout a prostě šetřit. Jinak je RS7 prostě neustále plnohodnotným osmiválcem, který neposkytuje žádné úlevy.

Jakmile se jede kus po dálnici, kde chcete využít potenciál motoru aspoň z poloviny, k tomu sem tam nějaká nenáročná okreska a město, pro které je pohonná jednotka solidně předimenzovaná, je průměrná spotřeba zhruba 14,5 litru. Ale jde to i za míň. Já každopádně doporučuji spíš víc. Budete za volantem šťastnější.

Kalendářní rok je sice teprve za polovinou, ale troufám si tvrdit, že Audi s RS7 Performance připravilo novinářské auto letošního roku. Tenhle manažerský (či rodinný) sporťák v sobě má hrubost, sílu a respekt a zároveň je - oproti podobně podařené RS6 - ještě o level elegantnější.

Vyrábět se bude spíš po kusech, už základní cena 3 619 900 Kč je pro normálního člověka mimo realitu. Statisticky uváděný měsíční příjem v Česku je aktuálně 47 tisíc korun, takže na testovaný vůz v hodnotě 5 061 700 Kč bych si vydělával... no... já to snad raději ani nebudu počítat.

Každopádně mít na tuhle RS7 prostředky, neváhám. Už pro tu naprosto čistou radost, kterou mi auto každý den dodávalo. Vlastnit tohle auto totiž znamená, že vedete - minimálně z řidičského pohledu - skutečně šťastný život. Skvělá práce, Audi, díky!