Tohle auto je dotažené k dokonalosti. Audi RS 5 Performance má vyšší výkon a takřka závodní podvozek

Na světě jich je pouze 250 kusů a já s jedním mohl týden jezdit. Audi RS 5 v limitované edici Performance je bezpochyby jedno z nejdotaženějších sportovních aut, které jsem kdy řídil. Oproti běžné verzi má kompletně stavitelný podvozek od značky KW, posílený vidlicový šestiválec, upravenou geometrii a vylepšený mezinápravový diferenciál a zadní sportovní diferenciál. Tyhle drobné úpravy udělaly ze Sportbacku dokonale vyladěné sportovní auto, které má charisma, je zábavné a do toho ještě extrémně rychlé.

Druhá generace Audi RS 5 se poprvé představila na ženevském autosalonu v roce 2017. To znamená, že sportovní derivát modelu A5 je mezi námi už osm let. Za tu dobu jsem si stihl udělat řidičský průkaz a otestoval všechny aktuálně nabízené RS modely, včetně běžné Audi RS 5 či Audi RS 4 s paketem Competition Plus. Mám tedy s čím srovnávat.

Když si je zpětně vybavím, tak si pamatuji, že to byla nesmírně rychlá auta, která měla velmi výkonný vidlicový šestiválec, kvalitní podvozek a osvědčila se i v každodenním provozu. Byly to zkrátka skvělé univerzály. Zároveň si ale dobře vzpomínám, že pár věcí mi na modelech RS 5 a RS 4 nesedělo. Motor sice jel jako z praku, ale chyběl mu hlubší charakter a pohon quattro byl až moc neutrálně nastavený.

Často se tak stávalo, že „eRSa“ byla v průjezdu zatáčkou více nedotáčivá než přetáčivá. Nájezdy do zatáček jsem tak musel mít pomalejší a vše jsem doháněl na výjezdech. Také jsem narážel na nekonzistentnost. I když jsem měl na RS 4 kompletně stavitelný podvozek od KW, stejně byl každý průjezd tou samou zatáčkou trošku jiný. Jednou kombík poslal více točivého momentu na zadní kola, podruhé méně. Zkrátka jsem si nebyl stoprocentně jistý, co sporťák s hmotností přes 1,7 tuny v daný moment udělá a nemohl jsem tak při ostré jízdě na okreskách plně tlačit na pilu.

Vše, co jsem teď napsal, můžete vypustit z paměti, jelikož Audi RS 5 Performance zcela mění pravidla hry a dělá přesný opak toho, co běžné verze RS 5, potažmo RS 4. Přitom pouze stačilo „párkrát pootočit klíčem“ a pohrát si s nastavením geometrie podvozku, upravit mezinápravový a zadní diferenciál a v neposlední řadě přidat 20 koní už tak výkonnému přeplňovanému motoru 2,9 V6 (celkem 470 koní). To ale není všechno. Limitovaná edice Performance ještě přidává prvky z verze Competition Plus.

To znamená, že Performance stojí na kompletně stavitelném podvozku od proslulé společnosti KW, může se pochlubit odlehčeným interiérem se skořepinovými sedadly a semišovým čalouněním či vylepšenou řídicí jednotkou. Audi Sport shazovalo hmotnost i na dalších místech. Limitka má tak lehčí dvacetipalcová kola, která jsou zároveň pastvou pro oči, a karbon-keramické brzdy.

Výsledkem je Audi RS 5, které od běžného modelu je ztěží rozeznáte. Nicméně po prvních kilometrech ostré jízdy pochopíte, že je něco hodně jinak. Abyste pochopili, v čem konkrétně tkví síla drobných úprav, musíme si limitku projít kousek po kousku.

Jako první se pověřuji plně nastavitelným sportovním tlumičům KW. Ty se podobně jako u závodních speciálů nastavují ručně pomocí nářadí, které zákazník dostane při koupi auta. Ano, čtete dobře, nejde o žádné nastavení pomocí tlačítek nebo palubního menu. Tlumiče jde manuálně upravit buď po otevření kapoty, nebo ještě více s pomocí speciálních kleští po demontáži jednotlivých kol. Majitel auta tak může přímo ovlivňovat jízdní vlastnosti vozu podle charakteru závodních tratí.

Během chvíle tak dokáže průměrně zručný člověk snížit světlou výšku vozu o 10 milimetrů. Ta je mimochodem u limitované edice už snížena o 10 mm, takže lze RS 5 přikrčit proti standardním verzím k zemi až o dva centimetry. To ale není jediná možnost, jak odpružení nastavovat. Pomocí regulátorů na spodní části tlumičů lze ovlivňovat i jejich tvrdost a odskok. Dělat něco takového vědomě a ne na náhodu, už ale samozřejmě vyžaduje hluboké fyzikální znalosti chování sportovního vozu i samotných okruhů.

Je to tedy spíš hračka pro opravdové nadšence, nikoli pro majitele sporťáků, které jim slouží výhradně ke každodennímu ježdění po běžných silnicích. Naštěstí každý řidič od Audi dostane kromě sady nářadí i brožuru s tipy, jak nastavit podvozek na nejznámější závodní tratě - třeba na Nordschleife.

Rozdíl je pak i v samotné geometrii. Performance má o dva negativní stupně upravený odklon kol. Díky tomu je hbitější na volantu a přední náprava má ještě větší přilnavost. Zní to možná jako naprostý detail, ale věřte mi, že zkušený řidič tento rozdíl pozná v první zatáčce. Sportback totiž začal více držet na „předku“ a slovo „nedotáčivost“ si tak vyřadil ze svého slovníku. To ale není pouze geometrií.

Inženýři v Audi Sport se rozhodli, že neutrálně chovajícímu se pohonu všech čtyř kol quattro se sportovním diferenciálem dají novou tvář. Stačilo pár úprav na mezinápravovém a zadním diferenciálu a Audi RS 5 začalo tlačit více síly na zadní kola. Poměr rozložení sil se mi u limitky zjistit nepodařilo. Nicméně když má standardní verze 40:60 ve prospěch zadní nápravy, tak u modelu Performance to musí být ještě o pár čísel více dozadu.

Důležitější než konkrétní hodnoty je ale výsledek. Audi RS 5 se po osmi letech naučilo to, co nikdy pořádně neumělo - jezdit zatáčky v kontrolovaném driftu. Tam, kde by se běžný model tlačil předkem ven, jsem s verzí Performance dokázal jezdit v přirozeně vyvolaném přetáčivém smyku. Žádné zběsilé škubání volantem nebylo potřeba. Stačilo jen pozvolna zatočit a vše nechat na mechanice. Vnější kola se opřela do tlumičů, přední náprava se tlačila k vrcholu zatáčky a zadní část auta začala kontrolovatelně rotovat kolem osy. Díky tomu auto rychleji vykroužilo zákrutu a já se u toho nesmírně bavil.

Za celou dobu, co jsem s Audi RS 5 Performance jezdil, se mi nestalo, že by auto udělalo něco, co bych nečekal nebo nechtěl - zkrátka bylo konzistentní. Vždy mě poslouchalo na slovo a díky tomu jsem v něm měl obrovskou jistotu a dovolil jsem si věci, které bych si u standardního modelu zkrátka nedovolil. Je až neuvěřitelné, že k takové diametrální změně jízdních vlastností stačilo v uvozovkách jen pár pohybů klíčem a softwarových úprav.

Na závěr jsem si nechal dnes přeplňovaný vidlicový šestiválec o objemu 2,9 litru. Ten byl po celou svou existenci vyladěný na 450 koní a 600 Nm. U edice Performance však dostal testosteronovou kůru, která motoru dodala dalších 20 koní navíc. Celkem tak pod kapotou stájí 470 německých lichokopytníků.

Změna to sice není velká, ale šestiválci to dodalo potřebné koření, které mi u běžné verze chybělo. Nevím, zda to byl pouze placebo efekt, ale přišlo mi, že Performance je fakt ještě výrazně dynamičtější. Zároveň má větší charakter. Motor tahá do posledního dechu a vydává opravdu moc hezký zvuk. Od tichého převalování v těch nejnižších otáčkách, přes zlověstné bublání třeba ve středním pásmu, až po nádherný sportovní řev blízko omezovače.
Už jen zbývá pochválit osmistupňovou automatickou převodovku Tiptronic, která mi přišla ještě o poznání surovější než u klasické Audi RS 5 - má návykově mechanický chod, ale přitom řadí rychle a přesně. Jo, tohle se zkrátka povedlo.

Jen mě mrzí, že tohle Audi RS 5 Performance přišlo jako limitovaná edice, jelikož kdyby takhle jezdil už původní model, tak by se na něj stály ještě větší fronty. Tohle auto je zkrátka důkazem toho, že drobné ladění umí dramaticky vylepšit jízdní vlastnosti. A nebojím se tvrdit, že RS 5 Performance je ten nejdotaženější sportovní vůz, se kterým jsem kdy jezdil. Vše fungovalo přesně tak, jak mělo!