Takhle si představujeme automobilový luxus. Volvo EX90 posádku hýčká, ale peněženku nepotěší

Tento testovací týden bude opravdu zajímavý, protože se mi do rukou dostává poměrně luxusní kousek. Nejen proto, že ho na silnicích nepotkáte tak v masivním počtu, ale zejména proto, co vše symbolizuje. Volvo EX90 je aktuálně elektrickým vrcholem značky se švédskými kořeny. Tahle novinka se neprezentuje jen jako další nový elektromobil, spíše ukazuje, jakým směrem se Volvo chce posouvat dál.
 
Auto je velké, v mém případě to byla sedmimístná varianta, která slibuje absolutní zenové prostředí na palubě. To mají doplňovat nejnovější technologie a samozřejmě také vzduchové odpružení, které je pro tento zážitek klíčové, stejně jako nadstandardní výkon. Může to všechno dohromady skutečně bez problémů fungovat?

První pohled na tohle Volvo není děsivý, přestože délka dosahuje lehce přes pět metrů. Auto to umí docela dobře maskovat. Hrany nejsou ostře řezané, spíše se jedná o elegantní kousek, kde každá část dává dokonalý smysl. Proporce jsou vyvážené a auto tak nepůsobí neohrabaně. Ostatně některé prvky na karoserii bez problému poznáte, protože je znáte již z menšího modelu EX30. Prostě minimum rušivých detailů. Jediné, co mě s tak velkým autem trápilo, byla existence v centru města. Úzké pražské ulice tomu prostě příliš nepomáhají.
 
Typickým znakem pro každé Volvo jsou světlomety, které mají podobu Thorova kladiva. V tomto případě přibývá něco navíc. Nová světelná generace umí víc než jen svítit. Například když se k autu přiblížíte, přivítá vás světelná sekvence. V praxi to znamená, že se „kladivo“ v horní části rozevře a následně zase přivře, takže to vypadá, jako když na vás auto mrkne. 
 
Zadní světla jsou dělená, stejně jako je to u menšího sourozence. Celou vizáž podtrhují bezrámová zpětná zrcátka nebo výklopné kliky. Jediný problém jsem měla při otevírání dveří zevnitř. Úchyty by jednoduše mohly být o něco větší, ale chápu, že vzhledem k vnitřnímu uspořádání dveří to nebylo kam jinam umístit. Auto stojí na 22palcových kolech, které se při velikosti karoserie zdají zcela adekvátní. Mají zajímavý design, který uceluje sebevědomé vnímání celého vozu.

Na EX90 si lze ještě všimnout jednoho netradičního prvku, který se nachází v horní části skla. Vypadá to trochu jako krabička. Právě v ní je umístěný LiDAR. Jde o laserový systém, který je schopný snímat prostor až 300 metrů před autem. Z toho pramení hned několik pozitiv a jedno negativum.

Pokud totiž budete LiDAR fotit zblízka, můžete si poměrně rychle poškodit čočku telefonu nebo fotoaparátu. Sama jsem z toho měla respekt, takže i při focení auta jsem si nedovolila ho vyfotit čelně, přestože jsem stála dost daleko.
 
Každopádně tento systém sbírá obrovské množství dat ze silnice a jejího okolí. Vidí překážky, zvířata, chodce a spoustu dalšího dřív, než je běžné u konkurence. Spolu s dalšími radary, kamerami a senzory na vozidle tvoří bezpečnostní symbiózu a usnadňuje komfortní svezení.

K modelu EX90 nedostanete klasický klíček od auta, kde byste pro otevření mačkali tlačítka. Máte možnost si vybrat z několika jiných možností. Já jsem k autu dostala takovou „krabičku“, z níž auto zachytí signál při přiblížení a poté se rovnou otevře nebo zamkne. Mně to ale moc nevyhovuje, a už jsem si na to stěžovala při testování menšího modelu Volva. Vadí mi, že při odchodu se auto zamkne na můj vkus až docela pozdě. Častěji jsem proto používala mobilní aplikaci, kde navíc mohu sledovat všechny důležité informace o autě i to, zda je skutečně zamčené. Přihlášení do ní je jednoduché, jen je potřeba mít chytrý telefon.
 
Po otevření dveří na vás dýchne téměř zenová atmosféra. Sedáte si totiž do ergonomických sedadel, která spíše připomínají sezení v ultra pohodlném křesle. V tomto provedení je navíc vlněné čalounění. Jen by mě asi trochu při tomto výběru děsilo čištění. Například, když na sebe nechtěně hodíte kávu nebo oběd. Sedadlo se dá jinak ovládat pomocí jednoho hranatého ovladače z boku do všech různých směrů. Musíte si zvyknout, jak s ním manipulovat. Po stisknutí středu se další možnosti, včetně masáže, otevřou na středové obrazovce.
 
Místa vzadu je dostatek, navíc mají pasažéři stejně ergonomická sedadla jako vpředu. Třetí řada se ovládá elektronicky, takže nemusíte sedačky ručně tahat, dozadu se však vejdou jen nižší lidé nebo děti. Ti se 180 centimetry jako já, to mají už dost nekomfortní nejen před koleny, ale také nad hlavou. Stejně tak je nutné počítat se zmenšením zavazadlového prostoru.
 
Interiér vozu na mě působí uklizeně a bez kýčové kombinace všemožných materiálů. Samozřejmě po vzoru skandinávského stylu je tu minimum rušivých elementů. Dřevěné obložení je skutečné a pochází z udržitelného lesního hospodářství. Najdete tu také minimum lesklého plastu. Všechny materiály jsou jinak na omak i provedením kvalitní. Docela jsem ráda za tuhle světlou variantu interiéru, protože prostor působí mnohem vzdušněji a prostorněji.

Prostor mezi řidičem a spolujezdcem rozděluje středová konzole, která je rovněž minimalistická. Pod roletkou se schovávají držáky na pití a jediné velké tlačítko v celém Volvu je to na ovládání hlasitosti. Ploška pro bezdrátové nabíjení by za mě mohla být o něco větší. Pod konzolí se pak nachází obří prostor pro odložení věcí, které nutně nepotřebujete používat za jízdy, protože byste se pro ně museli dost shýbat. Ideální tedy pro menší kabelku.
 
Dominantou kabiny je středová obrazovka, která je posazená na výšku. Veškeré ovládání najdete právě tady, ať už je to nastavení zrcátek, světel, nebo otevírání přihrádky před spolujezdcem. V menu rychlého ovládání najdete vše podstatné, například pro jízdu s jedním pedálem nebo snadné vypnutí hlídače překročení rychlosti. Místo ve spodní liště pak patří pro ovládání klimatizace. V záložce nastavení jdete do hloubky. Pro některé lidi to může být ze začátku zmatečné, mně to tak ale nepřijde, protože doma máme Teslu, ovládání je dost podobné a dá se na něj rychle zvyknout.
 
Androiďácký systém běží s integrovanou navigací od Google, což je za mě paráda, protože po připojení se na svůj účet nemám tendenci používat ani aplikaci Waze. Navíc navigace od Google ukazuje s kolika procenty přesně dojedu do cíle. Všechny reakce na pokyny jsou rychlé, intuitivní a bez záseků. Potěší, že si v zimě nemusím sundávat kožené rukavice. Obrazovka na dotek zareaguje a potvrdí.

Co byste rozhodně měli vyzkoušet a snad si za to i připlatit, je špičkový audiosystém Bowers & Wilkins. Upřímně, když si pustíte například instrumentální hudbu, tak ta dostane úplně nový rozměr, protože se prostředí kolem vás promění v koncertní síň. Ostatně reproduktor je schovaný i v hlavové opěrce. S nastavením audia se dá docela dobře vyhrát.

Samotný řidič se orientuje podle úzké obrazovky před sebou, která je však přehledná a poskytuje potřebné informace pro jízdu. Já jsem si přepnula nastavení tak, abych v meziprostoru měla navigaci, ale můžete tam mít třeba asistenta jízdy, který zobrazuje okolní auta a lidi, nebo jen aktuální rychlost. Uzpůsobení je zcela na vás. Velikost je za mě dostačující, všechny číslice jsou ostré i v tak malém prostoru. Před očima máte také stále stav baterie a zbývající dojezd v kilometrech.
 
Rozjezd auta je jednoduchý v tom, že se nikde „nestartuje“. Stačí si prostě sednout, zapnout si pás, sešlápnout brzdu a zvolit na páčce po levé straně písmeno D nebo R. Podobné je to při parkování. Člověk si tak musí zvyknout, že nikde nic nemačká, aby se vůz uvedl do režimu „ready“.

Testovaný kousek jsem dostala v nejvyšší výbavě Ultra ve verzi Twin Motor Performance. Ten obsahuje pohon na všechna čtyři kola, výkon 380 kW a zrychlení z nuly na sto za 4,9 sekundy. K tomu navíc má motor točivý moment 910 N.m. Všechna čísla vypadají impozantně a v reálném provozu se s nimi dá docela dobře hrát.
 
K dispozici mám tedy výkon přes 500 koní, to největší kouzlo ale spočívá v tom, jak tuhle sílu auto maskuje. Když chci, umí vystřelit z místa tak, že mě to zarazí do sedačky a mám co dělat, abych ho zkrotila a měla pevně v rukou, obzvlášť pokud zmáčknu tlačítko Performance na středové obrazovce. Když ale nechci, tak se promění v klidné rodinné auto typu daily car, které si tiše pluje po silnici a nemá potřebu se trhat z rukou. Líbí se mi právě ta flexibilita, že po každém výraznějším sešlápnutí pedálu nemusím mít hned sportovní ambice, ale když si chci užit trochu adrenalinu, tak můžu a nemusím kvůli tomu přesedat do jiného vozu.
 
Jediným limitem případných závodníků je rychlost 180 km/h, což je u Volva už standardní věc. Co bych možná uvítala, jsou pádla pod volantem, která by mi umožňovala lépe volit sílu rekuperace. Takhle jsem prakticky celou zápůjčku jezdila na jeden pedál. Jak si auto vede na hranici svých možností, to se mrkněte do článku kolegy Robina Běhala, který ho vzal přímo na polygon.
 
Absolutní třešničkou je nastavení podvozku zahrnující aktivní vzduchové odpružení. Komfort, který auto nabízí, posouvá jízdní zážitek prostě hodně vysoko. Všechny nerovnosti, výmoly, retardéry nebo snad kočičí hlavy, to vše zůstává někde v dáli za vámi, aniž by si toho kdokoliv na palubě všiml. Když pak přesednu do svého několik let starého auta, je to obrovský rozdíl. Volvo ví, jak lidi rozmazlit při cestách. Odhlučnění za jízdy je také na vysoké úrovni, takže si nemusíte dávat hudbu nahlas, ani se se svojí polovičkou překřikovat. Upřímně, mám pocit, že abych na tomhle autě našla chyby, musela bych se hodně pídit po detailech.

Kolos to není jen co se týká velikosti, ale také váhy. Bez plného zatížení má 2,8 tuny. Při plném obsazení si snadno spočítáte, že se váha blíží ke třem tunám. To se logicky odráží na spotřebě. Já jsem se pod 20 kWh na 100 km, které uvádí výrobce na svých stránkách, nedostala. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno tím, že jsem kombinovala všechny druhy vozovek a často právě dálnici, kde si každý elektromobil řekne o něco více. Stejně tak nebyly ideální venkovní podmínky, teploty šly často k nule.
 
Baterie má ovšem kapacitu 111 kWh (využitelnou 107 kWh), což je na tak velké auto příjemný bonus. V ideálních podmínkách dojede papírových 600 kilometrů, mně to ke konci podzimu házelo na 100 procent baterie spíše k 450 kilometrům. Také dost záleží na stylu jízdy řidiče. Na výslednou spotřebu má u elektromobilu vliv prostě hned několik faktorů.
 
Vykompenzovat to může rychlé nabíjení rychlostí až 250 kW. Z 10 na 80 procent je auto schopné se nabít do 25 minut, ale opět záleží na podmínkách a zda máte dostatečně ohřátou baterii. Tak vysoký výkon tam samozřejmě není po celou dobu nabíjení, ale klesá. To je běžné a šetrné k baterii u všech elektromobilů. Pomalé AC nabíjení do plna pak zabere zhruba 11 hodin. Nabíjecí kabely se dají schovat do předního frunku, takže nezabírají v kufru ani centimetr.

Volvo EX90 rozhodně není jen další elektromobil do sbírky automobilového trhu. Je to unikátní kousek, který dokáže rozmazlit posádku na tu nejvyšší úroveň. Prémiové audio, materiály, odhlučnění a nakonec i výkon jsou to, co tohle auto dělá výjimečné. Ostatně taková je i samotná cena. V základu ho pořídíte od 2,2 milionu korun, testovaný kousek se všemi příplatky se už dostává k třímilionové hranici. Je to hodně? Ano, je. Volvo EX90 si tu částku umí obhájit tím, co vše a na jaké úrovni dokáže nabídnout nejen řidiči, ale celé posádce. 
 
Více technických informací získáte o modelu Volvo EX90 v našem katalogu. Vybrali jsme také dva největší konkurenty, tak je můžete mezi sebou porovnat v našem porovnávači.