Volvo EX30 své skandinávské kořeny nezapře. Rodina bude mít ale trochu problém s místem

Elektromobilita novým volvům skutečně sedí. Nejsem ani příliš překvapená tím, že model EX30 na svých denních cestách po Praze a okolí potkávám poměrně často. Nesedí v nich pouze mladí lidé, ale také ti starší. Futuristický design v tomhle případě boduje na jedničku. Nejmenšího člena švédské rodiny si ale podle mého názoru lidé buď zamilují, nebo vůbec. Volvo totiž s EX30 trochu zariskovalo.

Malé Volvo EX30 má čisté linie bez prolisů a rušivých elementů, které by nějakým způsobem ovlivňovaly aerodynamiku. Na délku má jen 4,2 metru, takže se s ním dobře manévruje a v ulicích města se neztratí. Maska je čistá a dominují jí LED světla s podobou Thorova kladiva. Přední část už jen na středu doplňuje logo automobilky a černé akcenty dynamicky dotvářejí tvář auta. Testovaná verze přináší dvoulakování, v tomto případě jde o bílou perleť za příplatek 18 100 Kč a černou střechu. Ta je doplněná ještě o panoramatické střešní okno, které prosvětluje celý interiér.
 
Přestože jde o elektromobil, má EX30 klasické kliky dveří. Vzhled pak doplňují 19palcová kola se zajímavými disky. Na zadní části zajišťují pozornost dvoudílná světla, která jsou v nižší části propojena dvěma pruhy. Navíc, když se k autu přibližujete, tak vás uvítají grafickou sekvencí. Po otevření pátých dveří se do kufru vejde 318 litrů. O úschovu kabelů se postará přední frunk, takže vzadu neukrajují z prostoru.
 
Odemykat auto jde různými způsoby. Já jsem v rámci testu měla k dispozici přívěšek s ovládáním bezklíčového přístupu. Je to prvek, na který jsem si nezvykla a jsem ráda, že auto jde obsluhovat i jinými způsoby, jako je třeba karta přes NFC čtečku nebo chytrý telefon. Přívěsek pro mě byl nekomfortní v tom, že po zaparkování auta jsem měla vystoupit, zavřít dveře a bezstarostně odejít. Jenže auto se zavřelo, až když jsem od něj byla na můj vkus docela daleko. A vždy jsem z toho byla trochu nesvá.

Podobný futuristický „vibe“ chytnu i po tom, co se posadím za volant. Volvo se ubralo cestou severského minimalismu a tady je to skutečně vidět na každém centimetru. Nejsou tu žádná tlačítka, kolečka, prostě nic. Veškeré ovládání vozu i kabiny je přesměrováno na hlavní 12,3palcovou obrazovku uprostřed.
 
Trochu kontroverzním dojmem působí horní panel, který zastává místo přístrojového štítu. Ten obvykle najdete před sebou za volantem, tady je přímo na displeji. Trochu mi to připomnělo Citroën C4 první generace nebo třeba Xsaru Picasso, oba automobily už před dvaceti lety měly rychloměr vzadu na středu palubní desky a už tehdy to vzbudilo rozporuplné reakce, podobné je to teď u Volva. Najdou se příznivci a ti, kteří si na to nemohou zvyknout.
 
Mně osobně takové rozložení asi ani nevadí, ostatně Tesla to má úplně stejně, jen možná blíž umístěné k řidiči. A není zas takový rozdíl, jestli při jízdě těknu očima dolu na kapličku s budíky nebo doprava na obrazovku, ačkoli promítání na sklo by docela život usnadnilo. Velikost písma zobrazovaných údajů, zejména těch, které se týkají spotřeby, dojezdu nebo zbývajících procent nabití by za mě mohla být větší.
 
Jinak na jediné obrazovce se nastavuje všechno. Ať už jsou to světla, zrcátka nebo třeba vysunutí schránky, která už není před spolujezdcem ale uprostřed. Získala díky tomu větší objem. Na hlavní obrazovce najdete mapy na bázi Google, což docela oceňuji. Chce to ale si k autu sednou a skutečně si projít, kde se co nachází a rozhodně to nedělat poprvé za jízdy. Zbytečně by to odvádělo pozornost a bylo by to nebezpečné.
 
První dny jsem si přišla přehlcená informacemi, ale pak už jsem si docela zvykla, kam „ťupnout“. Nejspodnější lišta je docela jasná, nastavuje se na ni klimatizace. Rozhodně po „nastartování“ auta doporučuji vypnout asistenta pozornosti. Je poměrně citlivě nastavený, takže vás bude upomínat i v momentě, kdy ho budete chtít vypnout a mrknete očima mimo směr jízdy. A přestože je tady všechno jen na dotek, asi bych ocenila víc, kdyby alespoň tlačítko pro výstražná světla bylo třeba pod displejem jako jednoduché tlačítko na stisknutí.

Řadicí páka zůstala za volantem a stejně tak jsou na svém místě tlačítka na volantu, opět doteková. Boční dveře mají ale trochu jiný design, takže zmizelo ovládání oken. Zato je tu poměrně originální otevírání dveří, na které si člověk musí také zvyknout. Pokud si budete chtít stáhnout okno, pak musíte pozornost směřovat na loketní opěrku. Umístění ovladačů není za mě zrovna šťastné, protože když si sem položíte ruku, můžete omylem přepnout stahování okének zpředu dozadu.
 
Minimalisticky řešený interiér také přinesl na první pohled absenci držáku na nápoje. Kávu si zde samozřejmě odložíte, držák je jen schovaný, a to právě v loketní opěrce. Stačí panel jednoduše vysunout. Větší lahev se mimo jiné vejde přímo do dveří, protože v nich chybí repráky. Ve Volvu EX30 je výstup zvuku řešený přes soundbar pod čelním sklem.
 
Trochu problém mi dělaly výdechy klimatizace kolem displeje. Bylo pro mě těžké je nasměrovat tak, aby mi nefoukaly na ruku. V zimě to asi zas tolik nevadí, ale v létě se zapnutou klimatizací to nemusí být zrovna optimální pro zdraví. Co však musím pochválit a vypadá to skutečně skvěle, je dekorativní obložení palubní desky. Je totiž vyrobené z recyklovaných materiálů, přesněji z drceného odpadního plastu z okenních rámů a rolet.

Neexistuje, aby tento prvek byl v EX30 stejný, vždy jde o unikátně namíchanou „směs“. To, jak vypadá navíc podle automobilky má evokovat skandinávskou hvězdnou oblohu, což se do stylu auta neskutečně hodí. Když si k tomu navíc v infotainmentu navolím jeden z pěti motivů (já si oblíbila Northern Light), které navíc disponují zvukovým doprovodem, vystřelí mě to až za polární kruh.
 
V kabině auta jsem se cítila hodně vzdušně, tomu dopomáhalo panoramatické střešní okno. Pocit komfortu se však zcela ztrácí na zadních sedadlech. Když jsem si totiž sedla sama za sebe, měla jsem co dělat, abych se pak z auta vysoukala. Jednoduše, vysoký člověk bude mít problém s nohama, i já se svými 182 centimetry jsem je tlačila do sedačky před sebou, přestože mi nad hlavou zbývalo ještě několik centimetrů. Pro rodinu s většími dětmi už bude tohle Volvo malé, i co se týká velikosti kufru.

Nejmenší model švédské značky klame tělem. V tomhle kompaktním autíčku by stěží někdo hledal výkon 200 kW a přesto tu je. Do sedaček mě navíc zarazí zrychlení z nuly na sto, které se děje už za 5,3 sekundy. Nástup výkonu je znatelný a přímočarý, jen ve vyšší rychlosti už není zrychlení tolik znát. Skutečně mě baví, že mám na první pohled obyčejné auto, které ale vytře zrak, kdejakému závodníkovi na dálnici.
 
Po městě se pohybuje s lehkostí sobě vlastní a dost jsem ocenila možnost ovládání auta jedním pedálem. Funkci lze samozřejmě vypnout a používat i brzdový pedál, podle toho, jak je kdo zvyklý. Menší nerovnosti tlumí podvozek dobře, u těch větších už trošku auto odskočí, záleží ovšem v jaké rychlosti na ně člověk najede. Velké plus vidím v odhlučnění. Na okreskách se chová poslušně a v zatáčkách se nenaklání. 
 
Se spotřebou je to trochu nejednoznačné, protože opět záleží na venkovní teplotě a stylu řidiče. Obecně v zimě má každý elektromobil ukrojený dojezd. Podle výrobce tak EX30 může dojet v ideálních podmínkách až 470 kilometrů (prodloužený dojezd) na jedno nabití. V těch reálných už je to trochu jiná hodnota.
 
Já jsem se po městě pohybovala se spotřebou kolem 15 kWh na 100 kilometrů, nejmenší apetit byl v zácpě. Když jsem ale auto vytáhla na pražský okruh a dálnici, spotřeba se rapidně šplhala nahoru. To už si Volvo nebojí říct klidně od 20 kWh a více, což dost ovlivňuje finální dojezd.

Při volbě velikosti baterie je potřeba uvažovat nad tím, jak auto budete používat. S menší o kapacitě 51 kWh dojedete logicky kratší vzdálenost. V testovaném voze byla ta větší o kapacitě 69 kWh, která se dá navíc dobíjet vyšším výkonem 153 kW. Z 10 procent na 80 dobijete pod 30 minut. Střídavý proud má výkon 22 kW, takže doma z wallboxu si auto nabijete za pár hodin. Na druhou stranu je pomalejší dobíjení šetrnější k baterii, takže pokud má někdo možnost nabíjet i v práci, je to značka ideál.

Volvo EX30 pro mě bylo zajímavou týdenní zkušeností, která mě zatáhla do elektrického světa švédské značky. Model je kompaktní, přesto dokáže zmást okolí i svého majitele výkonem, který nabízí. Nejlepší na tomhle autě je fakt, že i v úplném základu dostanete elektromobil s 200 kW a za cenu pod 900 tisíc korun. To není zrovna běžná kombinace, navíc když jde o prémiovou značku.
 
Ačkoli to není zrovna vůz, který je vyloženě zaměřený na rodinu, stojí za zvážení. Volvo zkusilo zariskovat a vyplatilo se, minimálně se o tomhle autě bude dlouho mluvit. Jestli je tohle cesta budoucnosti, pak se mi vlastně docela líbí. K severskému minimalismu z venku i zevnitř chybí už jen polární zář nad hlavou při nočním nabíjení. Auto je samo o sobě povedené, má sice své mouchy, ale není to nic, na co by si člověk časem nedokázal zvyknout. A pokud toužíte po větším prostoru pro posádku, pak má švédská značka v portfoliu i větší adepty.
 
Podívejte se do naše katalogu, kde najdete další zajímavé technické informace o modelu EX30. Nechybí ani odkaz na porovnávač s největšími konkurenty Volva.