Dvojče Škody Enyaq je o více než 158 tisíc korun levnější. Má tajnou schránku i slušný dojezd

Ford Capri je jedním z těch aut, o kterých málokdo ví, že vůbec existují. A to je škoda, protože "dvouvaječné dvojče" oblíbené Škody Enyaq Coupé vypadá neotřele, má spoustu zajímavých vychytávek a daleko dojede. Zároveň je i výrazně levnější, se současným zvýhodněním ho lze pořídit za částku lehce přesahující 900 tisíc korun. Jak jezdí a zda má něco společného se svým ikonickým předchůdcem, jsem zjišťoval během týdenního redakčního testu.

I přesto, že je na trhu už téměř rok, na silnicích ho prakticky nevidíte. O to zajímavější alternativou ke koncernovým elektromobilům ale ve skutečnosti je. Ford Capri totiž od pohledu nedává vůbec znát, že sdílí technický základ právě se Škodou Enyaq nebo Volkswagenem ID.4, potažmo ID.5, který už se však u nás nenabízí. Capri si jde designově svým vlastním směrem, který je navíc ještě okořeněn o pár stylových detailů odkazujících na původní sportovní kupé Ford Capri z let 1969 až 1986.

Jde například o zaoblenou část karoserie hned za „céčkovým“ sloupkem nebo dvojici hlavních světlometů, které jsou ale v případě SUV obtaženy ledkovými půlkruhy a spojeny černou lištou. Pod ní pak najdeme ještě vyražený nápis Capri. Na zadní části se pak opakuje prakticky to samé, co vepředu. Velkou parádu u testované výbavy Premium dělala třeba i 20palcová kola (v základu jsou devatenáctky). Celkově pak karoserie ve stylu SUV-kupé působí výrazně elegantněji než u Fordu Explorer, který je „nekupé“ verzí právě Capri.

Na délku pak německý elektromobil s příchutí Ameriky měří 4 634 milimetrů, na šířku 1 872 milimetrů a na výšku 1 626 milimetrů. Uvnitř je místa na poměry karoserie SUV-kupé opravdu hodně, protože střecha se začíná svažovat až za hlavami cestujících sedících ve druhé řadě. Za sebe si tak bez "odřených" kolen a hlavy sednou i cestující s výškou nad 185 centimetrů a svou prostorností potěší i samotný zavazadelník, který je dokonce větší než u Exploreru – 572 vs. 536 litrů. Konkurenční Škoda Enyaq Coupé nabídne 570 litrů.

Stejně jako Explorer má potom i Capri hned několik odkládacích schránek, do nichž je možné odložit menší předměty. Vpředu pod posuvným středovým displejem pak nechybí ani tajná přihrádka, která se po uzamknutí auta taktéž sama zamkne. Samotný displej, který je součástí už i základní výbavy, má úhlopříčku 14,6 palce a je situovaný na výšku. Propojit ho můžete bez kabelu pomocí Apple CarPlay nebo Android Auto. Líbilo se mi, že všechny jeho funkce jsou znázorněny v dostatečně velkých ikonkách, takže se s ním velmi dobře pracuje. V neposlední řadě potěší i okamžitá reakce na dotyk prstu.

Co se tedy multimediální obrazovky týče, má ji Ford Capri ze všech sourozenců nejlepší. Už jen z toho důvodu, že je situovaná na výšku. Před řidičem pak trochu neobvykle leží subwoofer patřící prémiovému ozvučení B&O s deseti reproduktory. Samozřejmě ale jen u vrcholné výbavy Premium. Povedený je také hranatý volant, má totiž ideální proporce a skvěle padne do ruky. Problém mi dělala jen tlačítka na volantu, která Ford nešťastně přebral od Volkswagenu.

Jelikož jsou z velké části dotyková, hned několikrát se mi při zatáčení stalo, že jsem omylem zavadil například o tlačítko aktivující vyhřívání volantu nebo tempomatu. Bohužel tlačítky na volantu to ale nekončí, Capri totiž od německého giganta převzalo také bizarní ovladače na stahování oken. Pro manipulaci se zadními okénky tak nejprve musíte stisknout „Rear“ a teprve pak zamáčknout klasická tlačítka na dveřích. Pokud chcete hýbat pro změnu s těmi předními, musíte znovu zmáčknout „Rear“.

Pochválit naopak musím sedadla, která jsou v případě verze Premium částečně čalouněná látkou a částečně kůží. Ve finále tedy vypadají pěkně a hlavně se v nich pohodlně sedí. Díky masivním bočnicím také parádně drží tělo v zatáčkách. Podobně prémiově pak působí i celý interiér, převažují tu kvalitní materiály a hezky zpracované detaily.

Co se týče motorizací, tak u těch Ford rozhodně netroškařil. Zákazníci mají na výběr mezi dvěma provedeními s jedním elektromotorem na zadní nápravě. Ten může mít výkon buď 170, nebo 286 koní. Slabší elektromotor pak čerpá energii z baterie o kapacitě 59 kWh, zatímco ten silnější ze 77kWh akumulátoru. V rámci dojezdu to znamená 390 vs. 630 kilometrů na jedno nabití. V nabídce však nechybí ani čtyřkolka se dvěma elektromotory se systémovým výkonem 340 koní a 79kWh baterií s dojezdem až 590 kilometrů.

Já měl možnost otestovat variantu s nejdelším dojezdem, tedy tu s jedním elektromotorem na zadní nápravě o výkonu 286 koní a větším 77kWh akumulátorem. Co mě zaujalo asi nejvíc, byl fakt, že Capri je dynamičtější než jeho sourozenci, byť mají shodnou techniku i veškeré parametry. Zrychlení z nuly na stovku totiž zvládne za 6,4 sekundy, zatímco Enyaq Coupé za 6,7 sekundy. U ID.4 stejnou verzi aktuálně nenajdeme, ale i se čtyřkolkou a stejným výkonem akceleruje na stovku o dvě desetiny pomaleji než Ford.

Pocitově je to znát zejména díky naladění plynového pedálu, který i v normálním nastavení reaguje výrazně ostřeji. Na suché vozovce navíc Capri zbytečně neztrácí potřebné desetinky kvůli protáčejícím se kolům. Ztráta trakce přichází až ve chvíli, kdy je vozovka mokrá. Pak ale začíná ta pravá zábava! Skrze displej je totiž možné omezit funkčnost stabilizačního systému, takže stačí ťuknout na plyn, natočit volant potřebným směrem a mohutné SUV-kupé se začne okamžitě sklouzávat dveřmi napřed. Žádné dlouhé „powerslidování“ ale nečekejte, ESP se zase rychle probudí a auto v případě, že to neuděláte vy, srovná.

Nicméně ve většině situací je Ford Capri spíše nedotáčivý než právě přetáčivý. Pokud je však silnice suchá, drží jako přibitý kladivem. Ve finále ale stejně v kabině převažuje komfort nad nějakou sportovností, řekl bych až zbytečně moc po vzoru koncernových elektromobilů. Čekal bych rozhodně tužší a tvrdší naladění tlumičů. Takhle je podvozek při jízdě hodně uhoupaný a vyměklý, tudíž se i v zatáčkách dost naklání. Na druhou stranu drtivou většinu nerovností žehlí s naprostou grácií. A je jedno, jestli je to zpomalovací práh, nebo hluboký kanál. Zapomenout nesmím ani na řízení, které je citlivé, přesné a takové hravé.

Naprosto fenomenální pak byla spotřeba testovaného kousku. I když jsem jezdil po dálnicích, svižnějším tempem po městě i okreskách, ukazoval mi palubní počítač 17,5 kWh/100 km. Jakmile jsem pak trávil většinu času ve městě a snažil se být více „eco“, srazil jsem spotřebu dokonce na 16,1 kWh. Dojezd kolem 500 kilometrů by tak neměl být pro tento elektromobil žádným problémem. Jasně, těmto hodnotám hodně přispívalo ideální počasí kolem 25 stupňů, nicméně i tak jsou to vzhledem k rozměrům a hmotnosti auta fantastické výsledky.

Drobným omezením u zadokolky i s větší 77kWh baterií je nabíjecí výkon. Zatímco čtyřkolka zvládne 185 kW, zadokolka pouhých 135 kW. A je to opravdu znát... Dobíjeli jsme na 150kW nabíječce od společnosti ČEZ a z deseti na osmdesát procent kapacity to trvalo o zhruba 10 minut déle, než když jsme tu nabíjeli dříve testovanou čtyřkolku. Naštěstí jsem si ale předem nainstaloval mobilní aplikaci futurego, díky které jsem okamžitě věděl, kolik mám aktuálně nabito, jakým výkonem nabíjím a kolik mě to stojí. Nemusel jsem tedy zbytečně čekat na nabíječce, ale mohl jsem mezitím dělat jiné potřebné věci.

Na závěr ještě k cenám Fordu Capri, které jsou teď obzvlášt zajímavé. Základní verze Style s jedním elektromotorem o výkonu 170 koní a baterií o kapacitě 52 kWh totiž se současným zvýhodněním vychází na 916 900 Kč. To je o více než 158 tisíc korun méně, než dáte za nejlevnější Škodu Enyaq Coupé. Na druhou stranu, abych byl férový, mladoboleslavský elektromobil má v základu elektromotor o výkonu 204 koní a akumulátor o kapacitě 63 kWh. Námi testované provedení se pak prodává za 1 249 900 Kč. Tak co, zaujal vás Ford Capri? Pro jeho kompletní ceník a technická data klikněte sem.