Elektrický Opel Frontera se vám nakonec bude líbit, ale musíte hodit za hlavu minulost

Trvalo to, nebudu lhát. A skoro k tomu ani nedošlo. Testovací lhůta elektrické Frontery málem vypršela, ale nakonec jsem si k ní cestu opravdu našel. Kudy? To je jednoduché, musíte prostě jen zapomenout na všechno, co jste dosud o termínu „Frontera“ věděli, sundat růžové automobilové brýle a připustit si, že před vámi stojí obyčejný, ale jinak povedený elektromobil.

Pro ty, co nepamatují, Frontera byl hodně populární teréňák, který Opel vyráběl mezi lety 1991 až 2004 a člověk si ve spojení s ním většinou vybavil pláž, písek, živé barvy a radost z jízdy. Ať už tenhle mohutný auťák tehdy jezdil jakkoliv.

Jenže když se v Německu rozhodli oblíbené jméno oprášit, vydali se jiným směrem. A nebyli první. Ani není třeba hrabat v paměti, stačí si vybavit například „recykláty“, jako jsou Fordy Puma a Capri nebo Mitsubishi Eclipse.

Z parádních třídvéřáků se stala rodinná auta a po dynamických sportovcích nikdo ani nevzdechl. Nová Frontera také opouští zaběhlé pořádky.

Dřívější terén střídá za rodinné svezení a se svými 4385 milimetry se zařadila do SUV segmentu třídy B. A ačkoliv délka o tom nutně nevypovídá, prostornost je jednou z hlavních devíz vozidla.

Designově autu už na první pohled trochu chybí dynamika a větší drajv, záchranné lano hází u testovaného modelu dvoubarevná karoserie s černou střechou, klikami dveří či zrcátky. Přesto je jasné, co lze od auta čekat. Ale přece jen se ještě raději podívejme, jaké je v porovnání s konkurencí.

Uvnitř se mísí nová doba s klasikou. Najdeme tu mnoho tvrdých plastů, ale tenhle problém lze hodit za hlavu díky nízké cenovce. Však si prohlédněte kompletní ceník v našem katalogu. Modernu zastupuje desetipalcová obrazovka před řidičem a další na ovládání infotainmentu, moderně střižený volant (potažený vegan kůží) a také praktičnost a jednoduchost. A tlačítka!

Ne všechno samozřejmě funguje. Například držák na nápoje, který střeží na bocích mezi řidičem a spolujezdcem pásky, vypadá ekologicky a efektně, ale nedrží. Na tohle opravdu pozor, člověk by řekl, že spolehlivost takových věcí je v současné době už brána jako samozřejmost.

Chválím naopak velmi pohodlná ergonomická sedadla Intelli-Seat, s látkovým čalouněním Gap, jenž je vyrobené z recyklovatelných materiálů. Jsou černošedá se světelnými detaily, příjemně se v nich sedí a dobře vypadají. Interiéru, který může působit chvílemi dost obyčejně, dodávají šmrnc.

Určitě také vychválím prostornost na zadních sedadlech. Dobře se nastupuje, dobře vystupuje, žádná končetina netrpí a i strop je ideálně daleko od hlavy dospělého člověka. Jen bych moc netřískal dveřmi, auto se pak lehce rozhoupe...

Frontera mi prostě občas připomínala low-costovou aerolinku, ale ne ve špatném slova smyslu. Není nijak bídně provedená, dostane mě tam, kam potřebuji, jsem spokojený, protože jsem za velké a nové auto tolik neutratil a prostě se cítím fajn. Ale to byla jen taková vložená myšlenka, pokračujme dál.

Zavazadelník nabízí 460 litrů, což je na bateriové auto moc pěkné. Příjemná je na něm i pohotovostní hmotnost, k jen 1514 kilogramům pomáhá také třeba lehké víko kufru. Je dost velké, takže je fajn, že na jeho ovládání není třeba vynaložit zbytečně moc síly.

Je zajímavé sledovat, jak se takových 83 kW u elektroauta liší od těch spalovacích. Zatímco u benzinového pohonu by mohly být celkem svižné, v tomto případě šlo o jeden z nejlínějších vozů do zásuvky, který jsem kdy řídil.

Tomu odpovídají také další čísla: točivý moment 125 Nm a zrychlení na stovku lehce za hranou dvanácti vteřin. Maximální rychlost tady není úplně důležitá, ale pokud vás skutečně zajímá, Opel údajně zvládne až 143 km/h.

Jeho síla je prostě jinde, z informačního hlediska jsou podstatné jiné cifry. Kapacita baterie 44 kWh a dojezd 300 kilometrů. Do toho se tentokrát trefovat nebudu, elektrickou Fronteru beru čistě jako auto do města či na krátké tratě a v tu chvíli je dojezd úplně v pohodě. Za týden právě zmíněného způsobu jízdy jsem ho ani nevyčerpal.

Radost z jízdy prostě nehledejte. Tento Opel je čistým prostředkem k přepravě a pokud rádi řídíte, za jeho volantem se budete nudit. Slaboučká je také reakce na ostřeji sešlápnutý pedál, až třeba nad padesátkou se Frontera trochu hne. Lépe než akceleraci zvládá spíš rekuperaci, která je nastavená dvoustupňově.

Kdo chce auto využívat víc, určitě by bylo jistější se poohlížet někde, kde je k dispozici také vyšší dojezd. Na druhou stranu práce s dojezdem byla slušná a díky zmíněné rekuperaci umí dojezd na tachometru i přibývat. A celkem inteligentně. U některých elektroaut zvládá poskakovat během jízdy klidně v řádu desítek kilometrů, ale tady to je v rozumné míře a vy tak máte lepší přehled o možnostech dojezdu.

Podvozek je nastaven na pohodlí, ale docela často byly slyšet rány od kol, chvílemi na úplně nové auto až zbytečně nepříjemné. Nevstupovaly do kabiny nějakou příliš velkou silou, spíš s nepříjemně setrvačnou pravidelností, kterou pak jízdu městem zbytečně znechucovaly.

A jiné to nebylo ani z aerodynamického hlediska. Frontera je už okolo stokilometrové rychlosti celkem hlučná a šum je všude kolem vás. I to je zkrátka daň za nízkou cenovku vozu. Celý ceník modelu si prohlédněte zde.

Je také potřeba obrnit se proti jízdním asistentům, hlavně tedy jejich zvukové stopě. Pípání se občas ozývalo tolik, že jsem si za volantem připadal jako na kase některého z diskontů nebo na jednotce intenzivní péče. Horší bylo to, že jsem většinou naprosto netušil, co po mně auto chce a displej mi nepomohl. Nelíbilo se mi také to, že zvuky moderních asistentů přehluší zvuk blinkru.

Ale ať nejsem jenom škarohlíd, celkový dojem z jízdy je dobrý, auto se příjemně řídí, je bytelné a pro běžný provoz je nadprůměrné. Hlavně v městském provozu působí sebejistě. Umím si představit kopec dobře stráveného nenáročného řidičského času s důrazem na praktičnost. Tohle zvládne dobře.

Kdo ještě stále není přesvědčen, na závěr přichází ten největší argument, a tím je cenovka. Sehnat dobré auto za 700 tisíc korun už v současné době není tak snadné, sehnat dobré elektroauto za tuto částku už je hodně netradiční.

Testovaná Frontera i s doplňkovou výbavou stojí 706 900 Kč, ta se stodesetikoňovým benzínem navíc nestojí ani půl milionu. No a v tuto chvíli se veškeré nedostatky mažou.

Možná se vám úplně nelíbí na pohled, možná jsou některé prvky hodně obyčejné, ale za tyhle peníze jde o auto, nad kterým je při nákupu nového vozu třeba uvažovat. Pokud ale denně najezdíte víc kilometrů a patří mezi ně i ty dálniční, dejte se jinou cestou, než jakou nabízí elektrická Frontera.