Tohle je poctivá svoboda cestování. Octavia pohodlně překoná Evropu na jednu nádrž i bez dieselu

Octavia ušla za roky své existence pořádný kus cesty. Z domácí klasiky se stala uznávaným evropským vozem, před kterým se i roky ověřená kvalitní jména musí mít na pozoru. Aktuální generace je toho už několik let důkazem.

Od svého vstupu na trh se prodává skvěle, a to nejen v Česku, kde je Škoda Auto takovým spolehlivým evergreenem. Navíc automobilka už loni na podzim oznámila, že přijde s limitovanou edicí ke 130. výročí značky, která znamená bohatší výbavu, ale nižší cenu. Ta je hodně slušná i v lepší edici s názvem Premium, kterou jsme měli v testu.

Ušetříte desítky tisíc a k tomu dostanete vyhřívaný volant i přední sedadla, rolety zadních oken, metalický lak, tempomat, Matrix LED světlomety, infotainment Navi 13", sledování mrtvého úhlu a osmnáctipalcová kola. Octavia má tedy mnoho z toho, co jinak nabízí konkurence a žádá k tomu po svých zákaznících šestimístné finanční částky, ale tady nebudou potřeba. K testu nakonfigurovaný vůz, který měl navíc za další příplatky ještě například tažné zařízení či v zavazadlovém prostoru paket s mezipodlahou, přišel na 888 800 Kč.

Kompletní ceník Škody Octavia najdete v našem katalogu. A rovnou se podívejte také do našeho porovnávače, kde najdete oblíbené kombíky českého trhu trhu. Naleznete ho pod tímto odkazem.

Když pomineme limitovanou výbavu a podíváme se čistě jen na auto, můžeme si připomenout, že Octavia prošla v roce 2024 lehkou modernizací. Má inovované světlomety a mřížku chladiče, upravený přední nárazník slibující lepší aerodynamiku a díky novým nárazníkům je auto o pár milimetrů delší.

A samozřejmě na zadní části počítejme místo někdejšího loga s nápisem Škoda. Tak si to současné trendy žádají. Hlavní je, že auto stále vypadá elegantně a s pár novými prvky navenek mírně omládlo. Prostě facelift.

Kabina je přehledná a působí kvalitně, tlačítek je minimum, ale člověku to nevadí, protože k tomu, co potřebuje, se snadno dostane na dotykové obrazovce s vylepšeným infotainmentem. Mluvím primárně o možnosti rychlé deaktivace start-stop systému a inteligentního asistenta rychlosti. Co mám jinak na Octavii nejraději, to platí samozřejmě i tady. Je to vnitřní prostor, který je více než dostatečný pro cestující vpředu i vzadu, sedadla jsou pohodlná a k dispozici je plno odkládacích prostor. Přidejme 640 litrů zavazadlového prostoru, který je navíc díky síťovému programu dobře využitelný.

Vraťme se ale ještě krátce k infotainmentu. Má nový software a je svižnější, ale pár maličkostí mi občas pilo krev. Zlobilo mě například, že navigace si sem tam uměla najít během vyhledávání cíle místo, které jste si sice zadali, ale bylo klidně o několik stovek kilometrů dál a mělo jen velmi podobné jméno. Tady bych si přál více intuitivnosti a neuškodily by i rychlejší reakce.

A vzhledem k tomu, že řídím auto se spalovacím pohonem, by mi nevadilo, kdyby se mi na mapě klidně ukazovalo víc benzinových pump a méně nabíječek pro elektroauta.

Mild-hybridní benzínový čtyřválec s objemem 1,5 litru a výkonem 110 kW jasně demonstroval, že pokud v blízké budoucnosti vyhynou naftové pohony, nemusí si milovníci dlouhých cest zoufat. Vzal jsem totiž tohle TSIčko na pořádnou projížďku do Itálie a zase zpátky. Rád bych k tomu řekl, že jsem byl příjemně překvapen, ale není to tak. Pár oktávek už jsem řídil, takže laťka byla nastavena. A dál zůstala dostatečně vysoko, takže žádné překvapení, jen spokojenost.

Plně naložený kombík je i s celkem nízkoobjemovým motorem a šestistupňovým manuálem na dálnici velice spokojený. Má přesné řízení, dobré odhlučnění a 150 koňských sil snadno stačí i na potřeby svižné jízdy. Se stovkou za 8,6 sekundy a točivým momentem 250 Nm nelze čekat kopanec do zad při ostrém sešlápnutí pedálu, spíš se mi líbila práce motoru ve vysokých rychlostech.

Hutný záběr po něm nechtějte, zato kultivovanost můžete čekat klidně i okolo 190 km/h a k tomu žádný nepříjemný hluk, ani od motoru, ani ten aerodynamický. Škoda navíc i tady zvládá jízdu za osm litrů na stovku, a to není vůbec zlé. Stejně jako to, že jakmile se na vyšší rychlost auto dostane, není třeba ho nutit, aby ji udrželo. Jestli si někdo myslí, že výkonu by bylo potřeba více, tak je na omylu.

Ještě spokojenější je ale v nižších rychlostech, spolehlivě například funguje funkce vypínání dvou válců. Tu využívá Octavia ve chvíli, kdy cítí, že řidič dává motoru během jízdy odfrknout a autu to pomáhá snižovat spotřebu, aniž by to mělo ovlivňovat řidičovo vnímání. Zkrátka pokud se nepodíváte na displej, kde auto píše (a to jen pokud si to budete přát), že dva válce právě odpočívají, nejde si ničeho všimnout.

Auto umí jet také na volnoběh. To je další skvělá věc, která oddaluje návštěvu benzínové pumpy. Jediná slabá stránka, kterou v mých očích fungování volnoběhu mělo, byla jízda z kopce. Když necháte škodovku jen tak bezprizorně jet, volnoběh začne být aktivní, jenže při sešlápnutí brzdového pedálu okamžitě motor naskočí, auto začne brzdit motorem a lehce hrkne. Je to drobnost, ale třeba během jízdy na horách trochu otravná. Jinak si motor zaslouží samou chválu.

Moje nejlépe dosažená funkční spotřeba (čímž chci říct reálně využité auto, ne jen strčené odněkud z kopce a následně jedoucí na volnoběh) byla 4,4 l/100 km. Přitom je řeč o téměř 1,5 tuny vážícím rodinném voze. Tohle je opravdický benefit, který může být rozhodujícím faktorem při výběru nového auta a konkurovat klidně může i v Česku dál populárním nafťákům.

Dalším důkazem, že jde o auto do nepohody, je i to, že cestu z Prahy do romantických Benátek si auto se 45litrovou nádrží se mnou za volantem sfouklo takovým způsobem, že při zaparkování u hotelu mi ještě zbývaly dvě čárky. Jasně, pomáhaly rakouské dálnice s povolenou 110, ale i tak je to velmi působivé.

Octavia je tedy stále skvělým univerzálem, autem do nepohody, rodinnou klasikou. Nebýt této edice, takto vybavená by v klidu byla cenově někde nad milionem. Takže berte, dokud Škoda dává.