Audi A7 Sportback s benzinovým šestiválcem je balzám na duši bohatého manažera. A jeho rodiny

Líbí se vám komfort a prestiž, který vám poskytuje Audi A8, ale potřebujete naložit rodinu na víkendový výlet do Svatého Mořice. Jako vysoce postavení manažeři jistě znáte tyhle problémy. Odpovědí na ně je už od roku 2010 Audi A7, která je aktuálně ve své druhé generaci. My jsme si její kvality připomněli v redakčním testu. Dostala se nám totiž do rukou skvostná verze s benzinovým šestiválcem okořeněná příplatkovou výbavou za cenu služební Škody Superb vašeho podřízeného.

Audi A7 v aktuální generaci asi není třeba hlouběji představovat, však už je na trhu od roku 2018 a zrovna čeká na svůj facelift. Auto je to na pohled vskutku impozantní a rozhodně byste mu hned hádali délku přes pět metrů. Chyba, reálně mu naměříte 4969 mm, pocit delšího pontonu dělá dlouhá příď, nízká silueta (jen 1422 mm) a šířka 1908 mm. Náš vůz navíc zdobila příplatková 21“ kola za 93 tisíc korun a k tomu parádní modrý lak za dalších 40. Mimochodem, s těmi koly se budete bát každého obrubníku. Možná bychom proto volili přece jen něco střídmějšího.

Ostatně, když už jsme u těch příplatků, musíme vám prozradit, že tohle konkrétní Audi A7 Sportback mělo navíc výbavu za necelých 900 tisíc korun, jeho cena se tedy vyšplhala ze dvou ke třem milionům. Potvrzuje se tedy, že zrovna u Audi ceníková cena neznamená vůbec nic. Přesto se stojí za to do něj podívat. Máme ho v našem katalogu zde.

Pojďme ale dovnitř, přes těžké bezrámové dveře do kabiny, kde najdete nízko posazená sedadla potažená kvalitní kůží a velmi pohlednou palubní desku s trojicí obrazovek. Jedna simuluje budíky, druhá patří multimédiím a třetí se ovládají některé funkce vozu. Funguje to velmi dobře a po čase se v nabídce snadno vyznáte. Jedinou nevýhodou je fakt, že se na obrazovky chytají otisky prstů.

Ještě se sluší připomenout, že tohle auto je opravdu obrovské a pokud se hovoří o kombinaci prestiže a praktičnosti, není to jen nějaký marketingový blábol. Vpředu budete roztažení jako v A8, stejně tak najdete hodně místa i ve druhé řadě sedadel. Pod obrovskými pátými dveřmi, které by snad ani nebylo možné otevírat jinak než elektricky, se ukrývá kufr s kapacitou 535 litrů. Číslo to ale není příliš vypovídající, protože zavazadelník je velmi dlouhý a tak působí větším dojmem. Vejde se sem naprosto všechno a klidně tak můžete vyrazit na dovolenou. Po sklopení zadních sedadel je pak k dispozici 1390 litrů místa, přičemž vznikne téměř rovná plocha.

Jak se žije na palubě Audi A7 Sportback se můžete podívat také v komentované fotogalerii, která následuje:

My ale dnes testujeme Audi A7 Sportback hlavně kvůli tomu, co skrývá pod svou dlouhou přídí. Verze 55 TFSI označuje přeplňovaný benzinový šestiválec o výkonu 250 kW a točivém momentu 500 Nm (to se dobře pamatuje, že?). Jde o 48V mild-hybrid, kdy je jednotka spojená se startér-generátorem, což pomáhá třeba s dřívějším zapnutím systému start-stop nebo v plachtění. Pokud není při jízdě potřeba, může být motor vypnutý až na několik desítek sekund. Tím se samozřejmě šetří palivo. Hned z kraje přitom můžeme napsat, že to funguje. Za týden, kdy jsme Audi opravdu nešetřili, pospíchali po dálnici a užívali si let po okreskách s častým prudkým předjížděním, jsme skončili na 10,1 litrech benzinu na 100 km. Při klidnějším cestování jsme ale dosáhli i pod 9 litrů na 100. Vzhledem k tomu, co motor nabízí, je to velmi dobrý výsledek.

Jednotka je příkladně tichá. Po startu o ní nebudete vědět, stejně tak při nízkých rychlostech. Tak se nám také párkrát stalo, že se motor při start-stopu vypnul a my jsme si toho nevšimli. Nevadí, naskakuje poměrně rychle, i tak tento systém ale rádi volbou na displeji vypínáme. Po rozjetí je motor velmi utlumený a ani při prudší akceleraci nemůžete čekat nějaký sportovní ryk. Tohle není „ereso“, tady síla slouží k bezprostřednímu zrychlení, bezpečné svižné jízdě a vůbec k všeobecné spokojenosti bez zbytečného adrenalinu. Prostě nóbl stíhačka.

Samozřejmostí je výběr z řady jízdních režimů, které upravují reakce plynového pedálu i vzduchový podvozek. O něm ale až za chvíli. Mluvme ještě o převodovce, v tomto případě sedmistupňovém automatu S tronic se dvěma spojkami. V nízkých rychlostech jsme se dočkali pár škubnutí, což je typická nemoc těchto převodovek. Jde o špatný odhad, kdy se třeba řidič náhle rozhodně udělat něco jiného, než se zdálo. Stejně tak je někdy reakce na pedál trochu zpomalenější, auto pocitově nejde tak rychle „za plynem“, což je zase projev evropských regulací (schválně si někdy sedněte do první A7, bude to lepší). Vše se dá ale řešit, ať už přepnutím do sportovního režimu, nebo manuálním řazením, které samozřejmě S tronic nabízí pomocí páček pod volantem.

Naprosto lahůdkové je svezení i díky příplatkovému vzduchovému podvozku, za který navíc dáte 60 tisíc korun. I když jsme měli opravdu velká kola, o malé nerovnosti se postaral s grácií. Není to přitom zbytečně překomfortnělá houpačka, jakou nabízejí některé top manažerské limuzíny, spíš je to opět decentní přísun luxusního svezení, ani příliš tuhý, ani příliš měkký. Auto je navíc pocitově pevné v kramflecích a tak se vám bude zdát, že je lehčí než 1,9 tuny. Škoda jen, že podobně jako u automatu, se i u podvozku ukazuje typický nešvar vzduchu – jde o rány a poskakování na příčných nerovnostech, kterých je na některých českých silnicích bohužel plno. Ano, Němci si toho prakticky nevšimnou, tady jsou rány citelné. O to hůř, když se silnice zvlní před zatáčko, to má pak člověk pocit, že mu uskočí zadek. Naštěstí jde jen o pocit, reálně se to vyváženému vozu neděje.

Řízení je ostré, o to víc, pokud si připlatíte další peníze. Dát dalších 57 tisíc korun za řízení všech kol je ale rozumná investice, auto totiž působí na svou velikost mnohem mrštněji, ať už je řeč o manévrování na parkovištích, nebo stíhací jízdě na klikatých okreskách. Pohon všech kol quattro přidává na řidičské jistotě, ačkoliv jde o úspornější verzi ultra, která zadní kola připojuje jen v případě potřeby. Zdálo se ale, že ve sportovním režimu s kroužením zatáček přece jen pomáhá.

Slabším článkem je tak jen řízení samotné, které není právě nejkomunikativnější. Moc se nezlepší ani ve sportovním režimu. Na druhou stranu je natáčení zadních kol přirozenější než v některých jiných vozech a tak má řidič více jistoty a pocit, že ho auto opravdu poslouchá. Díky tomu se dá bezpečně jet velmi rychle, ale vyloženě sportovní zážitky byste od této Audi A7 čekat neměli. Na to je určitě lepší její verze RS7.

Kouzlo Audi A7 Sporback 55 TFSI spočívá v její každodenní využitelnosti. Má hodně síly na rozdávání, voní benzinem, ale příliš nežere. Je pohodlná a extra prostorná. Kdo se nesmíří s občasnými rázy od podvozku, sáhne po menších kolech a možná i vynechá příplatek za vzduch. Tohle je ale přesně to správné auto pro velmi bohaté řidiče, kteří hledají jeden vůz na jakoukoliv příležitost, ale SUV prostě z podstaty nemusí. Nedivíme se jim, A7 se povedlo.

A jak je na tom ve srovnání s konkurencí? To jsme zkoušeli v našem porovnávači. Postavili jsme proti němu BMW 8 Gran Coupé i Mercedes-Benz CLS. Výsledek najdete pod tímto odkazem.