Poslední test Audi R8 Spyder. Až budou auta jenom bzučet, bude nám šíleně chybět

Když jsem před dobrými patnácti lety začínal kariéru motoristického novináře, pozvalo mě Audi do Karlových Varů, kde tehdy sponzorovalo filmový festival. Součástí akce byla i projížďka s testovacími vozy a jedním z nich byla i tehdy zbrusu nová Audi R8 Spyder. Dodnes nezapomenu ten pocit, kdy se blaho a štěstí smíchalo s adrenalinem a strachem. To jak jsem s ní brutální rychlostí prolétl klikaté silnice někde kolem přehrady Březová. Je to jako včera. A přitom dnes mám v ruce její druhou generaci na konci života. Už chudák ani nemá oficiální ceník. Je čas se rozloučit. Ale pořádně!

Audi R8 Spyder V10 Performance quattro. To je celý název vozu, od nějž jsem dostal klíčky, a který byl také jako poslední k dostání. V roce 2015 přišla R8 jako nová generace, v roce 2018 jako facelift a teď odchází. Příští supersport má být plně elektrický. Vzhledem bude určitě krásný, ale jsem silně na vážkách, zda dosáhne takové osobitosti, jako právě R8.

Nízký profil, velká kola, laserové světlomety. Audi R8 Spyder má všechno a k tomu navíc křiklavě zelený lak, díky kterému ji už nelze přehlédnout ani ve chvíli, kdy stojí jen tak zaparkovaná. Zádi dominují dva gigantické výfuky, které mi za moment zahrají ódu na radost. Ale ještě chvíli musím pečlivě prohlédnout všechny karbonové díly včetně bočních panelů. Vyrábí se totiž v Česku. Jestli něco na R8 miluju, tak je to její klasické víko nádrže.

Je jaro, slunce a k tomu 20 stupňů. Vlezu tedy do kokpitu a stáhnu tlačítkem střechu. Zabere to nějakých 20 sekund a střecha se promptně schová. Lze s ní manipulovat do 50 km/h. Upřímně, otevřené verze sportovních vozů nedávají z jízdního hlediska smysl – jsou totiž kvůli nutnému vyztužení těžší, tady to je nějaký metrák hmoty navíc. Na druhou stranu asi neexistuje lepší způsob, jak si užít motor V10. Takhle se ke mně dostane, jak nejblíž to jen jde.

Velké červené tlačítko s nápisem START až vulgárně láká ke svému stisku. Startér se musí trošku vynasnažit, než se ozve hlasité vyštěknutí. „Whaf! Vrrrrrrr.“ Audi R8 si za studena hlasitě bublá dobrou půlminutu, než se stáhne zpátky do sebe a trochu se uklidní. Vše funguje jak má, soused při sobotním ránu už taky nespí a já můžu se zelenou bestií pomalu vyrazit městem. V něm se umí R8 chovat relativně důstojně. Pokud schválně nezmáčknu tlačítko klapky ve výfuku, jede dokonce klidně a na semaforech se vypne. Pardon, zapomněl jsem deaktivovat start-stop.

Jedu z města, motor se zahřál a ukazatel teploty převodovky vypovídá běžné hodnoty. Je na čase zkusit první akceleraci. Pedál na zem, automat podřadí o dva stupně dolů a R8 mi poprvé pod rukama předvede, co umí. Je to jako výbuch, ne, celá salva! Když u toho sledujete ručičku na otáčkoměru, začíná to prudkým tahem a hlubokými tóny, ty kolem pěti tisíc neskutečně zesílí a motor vás překvapí tím, že měl v zásobě ještě další energii. Tah se znovu zvýší a melodie vystoupá přes řev až do výšek. To už jsme ale na 8000 otáčkách, tedy tam, kde vrcholí výkon - celých 620 koní a nebezpečná blízkost omezovače. Je potřeba nakopnout další stupeň a celé divadlo může pokračovat. Tedy pokud se člověk nebojí, protože provoz, který se až doposud normálně hýbal, se promění ve statické objekty, kolem kterých je potřeba bezpečně proletět.

Shrňme si prostá čísla: V10 má objem 5,2 litru. Vyrábí 456 kW (620 k) při 8000 otáčkách a 580 Nm při 6600 otáčkách. Proto kolem středu výrazně ožívá. O přenos na všechna čtyři kola (existuje i verze s pohonem zadních kol!) se stará sedmistupňový automat. To celé váží 1770 kg a když se necháte unést, dokáže vypít 80litrovou nádrž za ani ne 400 kilometrů. Jezdí se totiž běžně za nějakých 17 litrů. Ale konec tabulek, blíží se okreska.

Když jedu po okresce, na které jsem jako doma, chci převzít veškerou vládu nad vozem. Nastavím tedy dalším tlačítkem na volantu sportovní jízdní režim a páku automatu pošlu do manuální polohy. Jak se tak řítím, uvědomuju si, že tenhle motor má tolik energie na rozdávání, že řazení tu slouží vlastně jen k tomu, aby se řidič pobavil. Akcelerovat se dá z jakýchkoliv otáček. Když chci hukot, hodím to na vysokou dvojku, zatáčky mám zase nejlépe pod kontrolou ve střední trojce.

Přeřazení je bleskové a ve Sportu si ještě můžete užít práskání do výfuku, které se děje téměř pokaždé, když podřazujete před zatáčkou. Je to opravdový koncert pro všechny milovníky adrenalinu, sportovních aut a vlastně života vůbec. Mimochodem, už jsem vám říkal, že kromě motoru vám za hlavou celou dobu bzučí převodovka, až se zdá, že by vám chtěla skočit za krk a pokousat vás? Ale ne, to je spíš nebezpečnější motor. Když necháte automatický režim ve Sportu, jedete běžnou rychlostí a najednou se rozhodnete předjíždět. Prásk! Je to jako by vás někdo udeřil přes záda obrovskou baseballovou pálkou a poslal vás někam na oběžnou dráhu. Poprvé se opravdu leknete.

A pak je tu ještě efekt té sundané střechy. Garantuji vám, že nebudete potřebovat windshot, který máte kdyžtak k dispozici (je schovaný v kufru). Zamezit turbulencím lze i stahovacím zadním sklem. To ale mějte co nejčastěji dole (i se střechou nahoře to je možné), protože vám tak motor bude blízko. Blíž než v kupé, kde na vás kouká sice za sklem, ale tady vám zase křičí do ucha. A víte co křičí? Že by to chtělo ještě přidat! PŘIDAT!

Revírem Audi R8 Spyder jsou menší silnice s kvalitním asfaltem. Tady si naplno můžete užít její vyváženost. Díky motoru uloženému uprostřed je řízení lehké, nicméně velmi přesné a ostré. Možná není nejupovídanější, ale dá vám pocit, že víte, co se pod koly děje. R8 poslouchá na slovo a dokáže proletět zatáčkami v neuvěřitelném tempu, přitom ale ani na moment nezaváhá. Přišlápněte pedál víc a přestože tu máte pohon všech kol quattro, záď se začne hlásit o slovo. Ve sportovním režimu si klidně takové hrátky může dovolit i méně zkušený jezdec, v závodním, kde se odpojí elektroničtí asistenti, to chce trochu více umu. Určitě ale platí, že než se s R8 dostanete na limit, budete muset překročit práh vašeho pudu sebezáchovy. O hodně.

Místy je ale vidět, kde inženýři žijí. České okresky nejsou v Německu a tak je potřeba často bojovat s povrchem, který někdy připomíná ementál, jindy zase záplatované kalhoty. Tady může R8 trochu ztrácet balanc, větší nerovnosti ji na pikosekundu rozhodí a vy znejistíte. Stačí ale jen trochu zvolnit a počkat si zase na lepší povrch. On přijde a vy zase vyrazíte na maximum. Sebejistota je v supersportu za miliony důležitá.

Jedno je ale jisté, s R8 Spyder budete jezdit pro radost na krátké, ale o to intenzivnější vyjížďky. Jak se na pravověrný supersport sluší, má jen miniaturní kufr na přídi, který nestačí snad ani na výlet ve dvou někam na jednu noc. Leda byste potřebovali jen zubní kartáček a čisté spodky. S tím se ale dá žít, stejně jako s faktem, že kabina Spyderu je logicky stísněnější než v případě Coupé. Mám 193 cm na výšku a tak jsem v něm byl namačkaný jako sardinka, s nohama vysoko u volantu. A po dni intenzivního ježdění jsem potřeboval alespoň masáž. Ale nebuďme zhýčkaní, jakýsi diskomfort k super autům prostě tak nějak od přírody patří.

Jinak je ale potřeba uznat, že interiér Audi R8 zestárl se ctí. Třeba i díky tomu, že jí chybí klasický displej zábavního systému. Vše se odehrává ve virtuálním kokpitu řidiče. Sice neumí dnes už obvyklé věci ve stylu Apple CarPlay, ale komu to chybí? Volant je krásný, vysochané ovladače klimatizace také. Možná se už dnes nenosí lacině znějící tlačítka, která připomínají kliknutí myši, ale to je jedno. Ano, je to jedno!

Když se přiblížil večer, dobublal jsem na chalupu, kde kolem ohně seděli přátelé. Jednoho jsem svezl. Rychle, aby měl radost, ale bezpečně, je to táta od dvou dětí. „Víš, tohle bych přesně potřeboval. Celý den v práci, služebákem tam a zase domů, starosti... A pak sedneš do tohodle auta, vypneš, jsi sám sebou a jedeš,“ usmíval se, když jsme chladili a pomalu se vraceli po několika kilometrech ostrého letu nazpět. „To by mi stačilo, jen na pár hodin týdně. A všechno by bylo v pořádku,“ dodal ještě.

Ano, Audi R8 Spyder je taková terapie, stroj na radost. Dost se bojím, jaké to bude, až se tohle auto promění jen v dávnou minulost. Až všechny vozy kolem nás, i ty nejrychlejší a nejdražší, budou jenom bzučet. Jaký z nich mi pomůže, abych svět viděl tak optimisticky jako za volantem téhle Audi R8 Spyder?