Škoda Superb Combi se základním motorem je dobrá volba. Nežere a vejde se pod milion

Škoda Superb Combi svou velikostí přímo vyzývá k jízdám na dlouhé trasy. I proto jsme si ji před časem zvolili k natáčení cesty do Chorvatska s televizním Autosalonem (článek najdete pod tímto odstavcem). Řídil jsem ji já, cestu z Prahy do městečka Senj zvládla s naftovým čtyřválcem za 5,6 litru na 100 km. I proto mě zajímalo, jak bude jezdit se stejně výkonnou benzinovu alternativou, která se navíc jako jediná vejde se základní cenovkou pod milion korun. Uzmul jsem v redakčním sejfu klíče a vyrazil s ní na cestu dlouhou přes 1300 km. Navíc s dalšími čtyřmi lidmi na palubě. Jak to dopadlo?

Škodu Superb Combi už asi není potřeba výrazněji představovat, ostatně na našem webu i v televizním Autosalonu jsme to už udělali mockrát. Přesto, pokud jste k ní dosud nepřičichli, sluší se připomenout, že mladoboleslavský kombík nově měří na délku přes 4,9 metru a nabízí kufr o objemu 690 litrů. Designově je spíš usedlý, o to víc má šanci zůstat dlouho „v kurzu“.

Uvnitř je jako obvykle opravdu hodně prostoru, vzdušně kabina působí hlavně na zadních sedadlech, kde si běžně urostlí dospělí klidně přehodí nohu přes nohu. Mají k dispozici řadu „vychytávek“, od nejrůznějších držáků na mobil, po odpadkový koš. Dokonce zůstal deštník ve dveřích. V kufru zase oceníte nejrůznější instalovatelné předěly, síťový program, integrované tažné zařízení nebo praktickou možnost sklápět zadní sedadla pomocí páčky.

A jak je na tom řidič? Výhled ven má dobrý. Členitá palubní deska beroucí si inspiraci z Enyaqu má specifické žebrování, které maskuje ventilaci. Masivní displej uprostřed je možná až příliš velký, naštěstí vás nikdo nenutí používat ho i k ovládání klimatizace. Škoda totiž v Superbu a Kodiaqu představila nové chytré ovladače, kterými se řídí několik funkcí, od ventilace po nastavení jízdních režimů, až po zoom mapy. Tohle sice není úplně originální řešení, ale naprosto geniální. A v tom má v položce uživatelské přívětivosti Superb velký náskok před Passatem. Před startem naší cesty se sluší ještě zmínit fakt, že v Superbu lze velmi snadno vypnout evropské „obtěžovátko“, které pípá při každém překročení rychlosti. Díky!

Doby, kdy jste si Škodu Superb Combi mohli pořídit třeba za méně než 700 tisíc korun, jsou dávno pryč. Jediná verze, která se vejde s cenovkou pod milion korun, je ta se základním motorem. Čtenář se teď podívá na fotografii interiéru nad tímto odstavcem a jasně uvidí, že o základ rozhodně nejde. Auto sice bylo vyvedeno ve výbavě Selection, kterou seženete za 975 tisíc korun (ceník Škody Superb Combi najdete v našem katalogu pod tímto odkazem), ale někdo zaškrtal řadu nóbl příplatků – ať už jde o pěkná 19“ kola Veritate za 29 500 korun, žlutý lak Ice Tea za 19 tisíc nebo krásný interiér Suite s hnědou kůží Cognac za 110 tisíc. Já ale budu hlavně hodnotit, jak tenhle pěkný vůz jezdil.

Základní motor je evidentní benzinovou alternativou k už zmíněné klasice 2.0 TDI (110 kW). Má totiž stejný výkon, točivý moment má v tomto případě hodnotu 250 Nm (o 110 Nm méněž než nafty). Jednotka je zvenčí i zevnitř o poznání tišší, platí to pro všechny rychlosti. Navíc je ochotná k plachtění, tedy pokud sundáte třeba na dálnici nohu z plynu, vypne se a o chod vozu se může starat elektřina. Dynamika je přijatelná, chyběla nám jen ve dvou případech. Při potřebě opravdu ostrého předjíždění, nebo na táhlých dálničních kopcích, kdy jsem musel agregát hodně trápit, abych z něj „vydojili“ větší tah. To se pak už i docela ozýval čtyřválcovým zvukem. Výtku, kterou jsem měl v případě naftového motoru, tedy stále mám: Na tak velké auto by to chtělo víc. Je patrné, že jde o motor vhodný spíš na klidnější cestování, jakkoliv automatická převodovka řadí rychle a hladce - za což zaslouží pochvalu.

Napadá mě myšlenka, proč si tedy neporovnat benzinovou a naftovou verzi. Oba vozy jsem proti sobě postavil v našem porovnávači, výsledek najdete ZDE. A jak vypadal námi testovaný Superb Combi, na to se můžete podívat v následující fotogalerii:

S benzinovou Škodou Superb jsem ujel 1350 km a výsledná spotřeba nás mile překvapila. Naměřil jsem průměrných 6,7 litru benzinu na 100 km. To je v konzumaci o 1,1 litru víc než v případě naftové varianty, se kterou jsme ujeli zhruba 2000 kilometrů za 5,6 litru na 100 km. Zajímavé je, že se tedy tolik nelišila od tabulkové spotřeby jako benzin (WLTP: 5,0 l nafta, 5,3 l benzin).

Je ale nutné podotknout, že zatímco v dieselu jsme jeli dva se zavazadly, nyní jsme na cestu vyrazili ve složení čtyři dospělí a jedno dítě, takže zátěž byla o něco vyšší. Od oka hádám při stejném zatížení ještě o deci dvě lepší výsledek, pracuju tedy s litrovým rozdílem mezi oběma variantami. Nafta je ale ve stejné výbavě o 60 tisíc korun dražší, což znamená, že se rozdíl ve spotřebě bude vracet jen velmi pomalu, a to i když je nyní diesel o kapku levnější. Škoda Superb 1.5 mHEV se tedy stává mým favoritem při výběru motorizací pro mladoboleslavskou novinku.

Zastavme se ale ještě na moment u svezení a jízdního komfortu. Protože jsem zatím testovali jen Superb s novým chytrým podvozkem DCC+, zajímalo mě, jak bude auto jezdit se standardními pružinami a tlumiči, tedy takovými, které nemůžete nikterak nastavovat. Sice jsem pěl chválu na elektroniku (zejména proto, že tolik nehoupe jako u minulé verze), na druhou stranu vyjde na 30 tisíc korun. Po dlouhé cestě můžu s čistým svědomím říct, že i bez něj jezdí Superb velmi pohodlně, neposkakuje, nebouchá, nehoupe a je dostatečně stabilní i v zatáčkách. Sportovní švih mu možná trochu chybí, ale na účely dálkového cestování je to prostě naprostý ideál.

Na závěr vás pozvu ještě k jednomu srovnání, i když takových velkých kombi je už v Česku jako šafránu. Proto jsme Škodu Superb Combi porovnali s Volkswagenem Passat Variant, který je jejím dvojčetem a trochu nevšedně se Subaru Outback. Výsledek najdete zde.