S naftovým Citroënem Berlingo jsme ujeli přes 5600 km. Těžko hledat něco lepšího pro rodinné cesty

Když jsme před půl rokem přebírali do dlouhodobého testu Citroën Berlingo, bylo nám jasné, že ho chceme pořádně zapřáhnout do rodinného života. S pětiměsíčním potomkem jsme proto mohli otestovat nejen jeho kapacitu, ale také pohodlnost na dlouhých cestách. Nebáli jsme se vyrazit ani do Dolomit. Berlingo splnilo všechny rodinné nároky. Teď se s ním musíme rozloučit, pojďme si tedy ve zkratce shrnout všechny naše důležité momenty, které jsme nasbírali za šest měsíců za volantem tohoto modelu.

A bude to opravdu ve zkratce, protože toto je pátý díl testu a Berlingo jsme tak rozebrali do detailů, ať už ze strany jeho nabídky, prostornosti, cestovního komfortu nebo podrobných servisních a pojistných nákladů. Pokud se chcete dozvědět víc, odkážeme vás na starší články, rozcestník najdete v boxíku na konci tohoto textu.

Co ale chceme zdůraznit je fakt, že Berlingo už dávno není tou holou dodávkou, jakou bývalo. Sám autor tohoto textu vlastní jeden kousek první generace po faceliftu z roku 2006, který nemá ani klimatizaci nebo centrální zamykání. Teď tu ale našel adaptivní tempomat s řízením jízdy v pruzích, bezklíčové odemykání, vestavěnou navigaci a bezdrátové připojení Android Auto s možností indukčního dobíjení. Za něj je sice potřeba připlatit zhruba 25 tisíc korun, ale rozhodně to doporučujeme. Používali jsme ho pořád.

Naopak jsme za půl roku cestování neměli ani jedinkrát potřebu sáhnout po voliči jízdních režimů a nastavit si režim na nezpevněné cesty, který jde ruku v ruce s příplatkovým paketem XTR. To byla nástavba pro naši top výbavu Max, která navíc přinesla zajímavé optické změny nebo design sedadel. Bez toho bychom se naopak při našem běžném rodinném cestování snadno obešli. Je ale fakt, že s ním Berlingo vypadá velmi dobře.

Nejvíc jsme ovšem ocenili fakt, že má Berlingo ve druhé řadě sedadel tři plnohodnotná místa. V jiných autech nám chybělo, že s nejmenším členem rodiny vzadu nemohou zároveň sedět máma i babička a společně ho na delších cestách bavit. Tady ne. Stejně tak jsem kvitovali, že je jedno, že zastavíme u zdi, dítě lze snadno vyndat z jakékoliv strany. Obrovský kufr byl také zásadní výhodou. Pohodlně jsme tak sbalili cestovní postýlku i kočárek, ať už jsme na začátku testu používali ten s korbičkou (je potřeba mít místo pro dva kusy) či později jednodušeji skládací „sporťák“. Vždy bylo místo i na spoustu dalších věcí. Dobrým bonusem byla možnost dávat menší předměty přes výklopné zadní sklo, naopak s krytem kufru byly samé starosti a pořád vyskakoval z pozice a byl neskladný.

Testovaný Citroën Berlingo poháněl vznětový čtyřválec o objemu 1,5 litru, který disponuje výkonem 96 kW, tedy 130 koní. I díky točivému momentu 300 Nm má dostatek sil k tomu, aby auto pohodlně rozhýbal i když je naplněné až po strop posádkou a zavazadly. Berlingo není vyloženě dynamické auto, ale pohodlně se s ním dalo i předjíždět. Navíc osmistupňový automat řadí velmi hladce a nevadí, a tak jsme páky k řazení na volantu použili jen ve výjimečných případech. Verze s automatem stojí aktuálně 700 tisíc korun, ceník Citroënu Berlingo najdete v našem katalogu.

Nakonec jsme s Berlingem ujeli 5664 kilometrů. Jezdili jsme dlouhé trasy včetně lyžařské cesty do Dolomit a zpět, stejně tak jsme hodně času trávili v Praze. To zejména ke konci, proto se naše celková spotřeba nakonec dostala na 6,7 litrů nafty (v některých měsících jsme byli o desetinku dvě lepší). I proto bychom ocenili větší než 50litrovou nádrž na palivo. Dostat z vozu tisíc km na jedno natankování by bylo fajn.

Podvozek je sice jednoduchý, ale velmi příjemný. Nabízí rozumnou porci komfortu, netrpí neduhy typu bouchání od náprav. Možná by mohl být ale lépe odhlučněný, totéž se dá říci i o samotném motoru. Na druhou stranu je to lepší než u minulé generace, navíc si na to člověk po pár kilometrech zvykne. Ocenili jsme výborný výhled ven z místa řidiče a při manévrování hodně aktivní posilovač. Během řízení samozřejmě nečekejte žádnou chirurgickou přednost, alespoň už je ale řízení strmější než bývalo.

Není to tak dávno, co se autor tohoto článku dušoval, že s příchodem potomka přece není nutné přesednout do nějakého MPV. Vždyť dítě se dá obsloužit i se sedanem. To je jistě pravda, ale zrovna s Berlingem šlo vše tak nějak lépe. Často jsme po něm sahali i v době, kdy jsme měli na test jiné auto, třeba nějaké kompaktní SUV a potřebovali na chalupu odvézt nejen dětskou výbavu, ale třeba ještě cestou popadnout nějaké další věci a nakonec ještě vyzvednout tchyni. Vše šlo i bez kompromisů.

I proto stále platí, že Citroën Berlingo nabízí (spolu se svými sourozenci stejné kategorie) asi nejlepší poměr vnitřního prostoru vůči ceně. Navíc jezdí docela obstojně a ještě si ho můžete vybavit na úroveň, o které se minulým generacím tohoto vozu ani nesnilo. Jedno je po půl roce a tolika kilometrech jisté. Bude nám chybět!

V našem dlouhodobém testu jsme měli Citroën Berlingo se standardní délkou karoserie. Kdo ale potřebuje víc, nebo chce do auta nainstalovat i třetí řadu sedadel, ten se může poohlédnout po trošku dražší verzi XL. Před časem ji pro televizní Autosalon otestoval kolega Pepa Vrtal. Jeho dojmy si můžete pustit pod následujícím odkazem: