Citroën C3 umí bavit i s malým motorem. Snaha o nízkou cenu se ale promítá do plastů či výbavy

Nová generace Citroënu C3 se proměnila z malého hatchbacku na SUV. Kromě toho, že jde s trendem, díky tomu může nabídnout třeba více místa v interiéru. I když už ceny nejsou co bývaly, což platí pro všechna dnešní auta, i nová C3 patří k nejlevnějším. Koupíte ji za 375 tisíc korun se základním motorem Turbo 100 a manuální převodovkou. Jak se s ní jezdí, to jsme ověřovali nejen během týdenního redakčního testu, ale i naší cesty v rámci natáčení Autosalonu na Slovensku. Za volantem nové C3 jsme tak strávili skoro tři tisíce kilometrů.

Nebyli by to Francouzi, kdyby se nesoustředili na design. Citroën v minulosti vyslal na silnice spoustu zajímavých modelů a potenciál má i nová C3. Karoserie malého SUV vozu sluší, podtrhuje ji dvoubarevné lakování, za které se v námi testované střední výbavě připlácí velmi přijatelných 5 500 korun. Zajímavostí ale je, že si nemůžete připlatit za litá kola, ta jsou součástí jen nejvyšší výbavy. Nicméně 17“ plechy jsou dekorativní poklicí tak dobře zamaskované, že byste je vůbec nehádali. Minimálně ne z dálky.

Snaha odlišit se ale zachází trochu daleko s výměnnými dekorativními lištami. C3 tak trochu navazuje na dávný Cactus, kde šlo měnit boční panely. Tehdy šlo ale i o možné šrámy, zde jsou jen čtyři proužky (dva na nárazníku, dva na C-sloupku). Dokoupit si je můžete třeba ve francouzské trikoloře. My bychom ale nějakých osm stovek za čtyři kousky plastu s barevnou nálepkou asi nedali a je otázkou, zda cílová skupina tohoto vozu dá. Nicméně, je tu ta možnost.

Svěží přístup k designu pokračuje i uvnitř. Tam zase na všech dveřích najdete malé přišité štítky s povzbudivými hesly, jako třeba „be cool“ nebo „feel good“. Milé. Mnohem milejší je ale fakt, že díky změně na SUV je kabina na danou kategorii relativně prostorná. Projeví se to hlavně na zadních sedadlech, kde schováte kolena do rozumně vykousnutých zad sedaček před vámi a hlavou nebudete bouchat o strop díky vysoké střeše. Kufr má objem 310 litrů, což není nic převratného, ale má dobrý tvar, takže sem naskládáte dost. Kočárek se nám ale nevešel. Pozor na fakt, že dělená zadní sedadla jsou dostupná až od druhé výbavy, jinak musíte sklápět celou lavici. Citroën C3 jsme podrobili našemu redakčnímu měření, najdete ho v katalogovém listu.

Aby byl prostor v kabině co největší, sáhli designéři po vzdušné palubní desce, která je horizontálně dělená do několika částí, takových poliček. Odložit si sem můžete ledasco, třeba mobil, který lze nabíjet z jediného USB-C konektoru. Displej rádia a ovládání dalších funkcí vozu najdete uprostřed palubky až od druhé výbavy (ve třetí má i navigaci), v základu ho nahrazuje držák mobilu. To Citroën tak trochu okoukal od Dacie. I proto nemohly být ovladače klimatizace virtuální, takže jsou pěkně fyzické se třemi velkými otočnými voliči. To kvitujeme!

Trochu jsme se báli malého volantu, se kterým se zase Citroën inspiroval u sesterského Peugeotu. Nicméně nakonec se s ním auto ovládalo příjemně, protože zejména ve městě při manévrování působilo mrštně. Navíc je na rozdíl třeba od malého Peugeotu 208 dobře vidět na přístrojový štít. To je dáno tím, že se sedí vzpřímeněji. Zapomeňte ale na zobrazování otáček, ty musíte hádat podle zvuku.

Sedadla jsou poměrně pohodlná, ale v případě, že se pustíte na nějakou klikatou silnici, počítejte s tím, že z nich budete trochu vypadávat. Boční vedení je totiž malé. Delší postavy zase neocení styl sezení za volantem, které je bude nutit do polohy s hodně pokrčenýma nohama. My jsme během jednoho dne dojeli z Prahy do Tater a pak jsme potřebovali stehna pořádně namasírovat. Lidé nižšího vzrůstu a třeba i ženy-řidičky, na které tohle auto asi primárně míří, snad mít takový problém nebudou. Každopádně se na sezení v C3 před případnou koupí vozu zaměřte. Jak to vypadá na palubě Citroënu C3, na to se můžete podívat v následující fotogalerii:

Při našem prvním testu Citroënu C3 byl jedinou spalovací možností motor Turbo 100 spolu s manuální převodovkou. Jde o dobře známý benzinový tříválec o objemu 1,2 litru, tady naladěný na zajímavou hodnotu 101 koní. Nyní je nově k mání i v hybridní podobě která přidává navíc trochu výkonu a hlavně automat. Nám se ale zdá, že manuální šestikvalt této jednotce docela sluší. Nejenže má s ním velmi dobrou spotřebu, ale nakonec si i s tímhle autem můžete na cestách docela pohrát.

Tříválec zvenčí docela hlasitě klape, po zahřátí je ale situace lepší. Běžný provoz bychom určitě neoznačili za nepříjemný, naopak pod plným plynem se projeví takovým tím typickým vrněním malých tříválcových motorů. Řazení je na Francouze překvapivě pevné a dostatečné přesné. Výsledkem je, že když zrovna nebudete muset pospíchat po dálnici nebo se někde lopotit zácpou, můžete si jízdu docela užít. Už i proto, že tohle auto je docela lehké, váží 1150 kg.

My jsme jezdili po Praze a pak se vydali na dlouhou cestu do Tater a zpět, přičemž právě nazpět jsme si vybrali cestu mimo dálnice přes Trenčín a Uherský Brod. To byla dobrá volba, protože na prázdné noční okresce s dobrým povrchem jsme mohli jet opravdu svižně. C3 nás bavila mrštností, tou možností „překlapávat“ si z rychlosti na rychlost a zase zpět a vůbec působila náramně svěže. To vše za celkovou spotřebu 6,1 litru benzinu na 100 km, při které vám bude 44litrová nádrž bohatě stačit. Ostatně na trase Praha – Tatry jsme netankovali.

Podvozek jako takový je na daný typ auta v pořádku, ale musíte se připravit na určité kompromisy. Ano, na slušných silnicích je pohodlný, v zatáčkách ale čekejte trošičku větší náklony. Pokud se ale nerozhodnete si C3 „povodit“, tak jako my na česko-slovenském pomezí, pak vás to tolik trápit nebude. Naopak ve městě vám může přijít vůz trochu tužší, rázy od kol tu ale nejsou, bouchání přijde maximálně na nějaké opravdu hodně rozbité ulici.

Celkově tak Citroën C3 působí jako dobře poskládané auto. Má sice pár neduhů, ale nic zásadního, co byste nemohli odpustit vozu, který se ve všech třech svých výbavách velmi pohodlně vejde pod půl milionu korun. Za nás je kombinace benzinového tříválce a manuálu ideální, za hybrid s automatem bychom si v tomto případě asi nepřiplatili, i když chápeme, že v cílové skupině řidičů se najdou tací, kteří automat ocení. Základní výbavu vynechte, top zas není úplně nutná. Testovaná Plus, která je k mání za 415 tisíc korun, je za nás to, co bychom si vybrali.

Je ale dobré počítat stím, že relativně nízká cena Citroënu C3 je vykoupena kompromisy. Řeč je třeba o levných plastech, které najdeme v kabině. Nebo už zmiňovaném faktu, že základní váýbava nemá spoustu zásadních prvků, ať už jde o sklápění sedadel nebo multimédia. Překvapil nás také podivný tón blinkrů, který působil jako ze staré digi hry. Kompletní ceník Citroënu C3 najdete v našem katalogu.

A jak si nová C3 stojí proti konkurenci? To nás také zajímalo, a tak jsme ji postavili proti Hyundai Bayon nebo MG3. Výsledek najdete pod tímto odkazem.