Berlingo a miminko: Začínáme dlouhodobý test rodinného vozu s úspornou naftou a automatem

Za chvíli to bude 30 let, co Citroën Berlingo založil kategorii rodinných aut na základě malých dodávek. Chytrý nápad dal vzniknout mnoha od něj odvozeným modelům, ale hlavně rozhýbal řadu rodin, pro které dosud bylo prostorné auto nedostupným snem. Rozumná cena i velký interiér mu zůstaly i teď, po faceliftu třetí generace.

Jak se s novým Berlingem žije, to jsme se rozhodli zjistit opravdu zevrubně. Zapůjčili jsme si ho totiž na dlouhodobý test. Během půl roku ho chceme nejen prozkoumat do posledního detailu, ale hlavně ho vystavit i zátěži opravdového rodinného používání s miminkem v hlavní roli.

Citroën Berlingo se prodává ve dvou karosářských provedeních. Se standardní délkou 4410 mm, nebo prodlouženou na 4760 mm ve variantě XL. Prostornost na nohy v první a druhé řadě je přes jiné rozvory kol shodná, mění se tedy délka kufru a XL nabízí možnost dvou sklopných sedadel ve třetí řadě za 28 tisíc korun navíc. Velikost kufru je 775 litrů pro standardní a 1050 pro prodlouženou. A rozdíl v ceně? Nesmí vás zmást, že krátké verze je v základu výrazně levnější, protože na rozdíl od XL se nabízí s benzinovým motorem.

I model se standardní délkou ale pro rodinu s miminkem překvapivě stačí, jak jsme zjistili během prvních dní s vozem v testu. Přebírali jsme ho totiž ještě v době, kdy jsme používali korbičku. Ta je velmi neskladná a náročná na délku kufru. Přestože má Berlingo kufr situovaný spíš na výšku, v krátkém provedení se korbička pohodlně vešla podélně a bylo po starostech. Vedle toho zase podvozek od kočárku na výšku.

K dispozici jsou hned tři plnohodnotné sedačky ve druhé řadě, přesto je Berlingo samo o sobě velmi dobrou volbou i pro rodiny s jedním dítětem, což je náš případ. Dětskou sedačku s isofixovou základnou totiž můžete ukotvit uprostřed. To je nejbezpečnější místo v autě (díky tomu, že je nejlépe chráněno i proti bočnímu nárazu, navíc při přetočení při nehodě zde působí nejmenší odstředivá síla). My ještě ke všemu parkujeme vůz podélně u zdi, takže není potřeba řešit, že se se sedačkou špatně dostaneme k základně. I to je velká výhoda. Podrobněji o tom ale až v některém z dalších dílů.

Za pozornost totiž stojí ještě dostupnost vozu. Citroën Berlingo startuje na ceně 580 tisíc korun. Jeho ceník najdete v našem katalogu. Verze XL stojí minimálně 665 tisíc korun, ale jak už bylo řečeno s naftou pod kapotu. My máme v dlouhodobém testu vrcholné provedení s krátkým rozvorem a naftovým motorem doplněným o osmistupňový automatem, které je k mání jen ve výbavové verzi Max a vyjde minimálně na 760 tisíc korun. Tento vůz si také můžete prohlédnout i v následující galerii:

Při prvním nastoupení do auta může být člověk mírně rozpačitý ze zavalité palubní desky. Tohle auto má být přeci o prostoru, tak proč nám ho teď tolik bere? Ve skutečnosti je ale taková palubka praktická, protože sama o sobě nabízí velké množství odkládacích prostor – ať už jde o dvě schránky před spolujezdcem, box na vrchu přístrojového štítu, držáky na nápoje nebo třeba extrémně hlubokou přihrádku mezi řidičem a spolujezdcem. Loketní opěrka je ale řešena samostatně přímo na sedadlech.

Za volantem se sedí ve vzpřímené poloze, z vozu je podobný výhled jako z malého SUV. Díky tomu, že lze umístit dětskou sedačku v druhé řadě na prostřední sedadlo, nemusí se řidiči ani spolujezdec uskromňovat s prostorem. Nepočítejte ale s tím, že vzadu bude přehnaný prostor na nohy. Je v pořádku, ale přece jen stísněnější. Uvidíme, jak se tam bude sedět během dlouhé cesty, kterou plánujeme pro další díl.

Protože máme Citroën Berlingo v top výbavě Max navíc okořeněné o stylový paket XTR a další příplatkovou výbavu, je život na palubě velmi příjemný. Spárování s chytrým telefonem šlo hladce, stačí ho pak odložit na poličku, kde se i dobíjí. Velmi kvitujeme možnost okamžitého vypnutí povinného evropského pípání přes fyzické tlačítko pod displejem, které vás pošle k výběru několika zásadních asistentů nebo systému start-stop. Paráda! Pípání je hlavním nepřítelem nejen řidiče, ale právě i spícího miminka.

Vznětový čtyřválec je pro rodinné auto klasickou volbou. Na výběr jsou přitom výkony 75 a 96 kW, přičemž druhý lze spojit s osmistupňovou automatickou převodovkou. To byla naše volba, protože bydlíme v centru Prahy, takže hledáme co nejpohodlnější popojíždění. Zároveň ale potřebujeme jezdit na dlouhé trasy, ať už na dovolenou, nebo při objíždění hned tří rodinných chalup rozesetých na různých místech Česka.

Motor má ze začátku hrubší chod, pak se ale uklidní. Odhlučnění kabiny je na danou kategorii dobré a jednotka se ozývá hlavně při vyšší akceleraci. Ta není kdovíjak oslnivá, zajímavostí je, že o ní technické údaje automobilky mlčí. Berlingo ale není žádný sporťák, má zastat především práci rodinného vozu do každé situace. A to zatím během prvního měsíce testu odvádělo dobře.

S vozem jsme ujeli 854 kilometrů s průměrnou spotřebou 6,6 litru nafty na 100 km. To je vynikající hodnota, ale jsme zvědaví, jak dopadne na dlouhé cestě na lyže s rakví na střeše. Automat řadí hladce, během jízdy na něj můžete zapomenout. Systém start-stop máme pravidelně vypnutý.

Jízdně je potřeba s Berlingem stále zacházet tak trochu jako s dodávkou. Řízení má dlouhý převod, vláčnější je i jízda auta klikatou okreskou. Náklony ale nejsou velké, a tak se lidem vzadu nedělá špatně. Jízdě se budeme také podrobněji věnovat v některém z dalších dílů dlouhodobého testu. A je na co se těšit, auto totiž prověříme v každém detailu.