Nové Volvo XC90 je ve skutečnosti přes dekádu staré. I tak může být nejlepším autem pro rodinu

Volvo v posledních letech na našem trhu roste. Velký podíl na tom mají elektromobily, zejména nejmenší EX30 se stále daří už třetím rokem. Není se čemu divit, je totiž zároveň i nejlevnějším modelem v nabídce značky. Ta se zároveň chlubí, že vozy „do zásuvky“, tedy plug-in hybridy a elektromobily, mají 36procentní podíl na celkových prodejích v Česku.

Nejprodávanějším modelem značky u nás ale stále zůstává vlajková loď, tedy Volvo XC90. Její druhá generace už je na trhu dlouhých 11 let, proto minulý rok dostala zasloužený facelift, který byl na poměry Volva docela výrazný. XC90 tím získala nejen nový design světel a přední masky, ale i vylepšený podvozek s FSD tlumiči, který jsme v rámci klasického redakčního testu mohli vyzkoušet.

Jak jsem už zmínil, XC90 je na poměry automobilového trhu už poměrně ošlehaná větrem. Ono to ale zrovna v jejím případě zase tolik nevadí, protože tvary dostala už před jedenácti lety poměrně nadčasové a osobně je považuji za jedny z nejpovedenějších v rámci značky. Facelift pouze zmodernizoval světlomety, které mají novou grafiku, a zadní světla, která jsou nově zatmavená. Přední maska zase obdržela pozměněné diagonální linie, které vypadají svěže.

Jenže to moc neuvidíte, protože Volvo nám zapůjčilo XC90 ve verzi Black Edition. Ta se vyznačuje tím, že je všechno černé, což naživo vypadá famózně (aspoň do první kaluže), zaniknou však všechny krásné detaily, které vlajková loď značky dostala od designérů. Naštěstí si svou XC90 můžete nakonfigurovat i v zajímavých barvách, jako je červená Mulberry nebo modrá Denim i s chromovou přední maskou.

Nejinak tomu je i uvnitř. I zde facelift přinesl zásadní změny, zejména v podobě nového infotainmentu s větším displejem. Pryč je hezky zasazený infotainment do palubní desky, nově zde najdeme tablet, který jako kdyby skrýval původní zasazený systém. Zda-li tam stále zůstává za tabletem skrytý, jsem však radši nezjišťoval.

I uvnitř umí být XC90 velmi příjemným pokojíčkem z umělého materiálu Nordico nebo pravé kůže nappa v několika barvách, včetně pěkné béžové nebo bílé v kombinaci s pravým dřevem. Součástí verze Black Edition však může být pouze černý interiér s hliníkovým vroubkovaným dekorem, který působí poněkud chladně oproti jiným variantám.

Samozřejmě fakt, že je celé auto černé i uvnitř, nic nemění na tom, že XC90 exceluje v kvalitě zpracování. Na co sáhnete, to působí kvalitně, palubní deska je pokrytá zajímavou kombinací kůže a látky s hliníkovými detaily. Největší dojem zanechají asi tlačítka a prvky, kterých se dotýkáte při běžném používání.

Tlačítka mají výborný chod, ještě příjemnější je snad ovládání oken s dokonalým cvaknutím. Kliky jsou opravdu kovové a křišťálový volič převodovky je středobodem celého interiéru, na který je radost pohledět. To už dnes bohužel opravdu nejsou samozřejmé věci, které nenajdete ani ve výrazně dražších prémiových vozech a věřím, že věrní zákazníci si tohle Volvo kupují stále dokola i právě kvůli excelentnímu zpracování.

Dalším důvodem je nepochybně i praktičnost a prostornost vozu. Na předních sedačkách, které jsou ergonomicky bezchybné, se můžete rozvalovat jako v křesle. Ve druhé řadě se toho příliš nemění, upravit si můžete i sklon opěradla nebo jednotlivé sedačky posunout. To třeba ve chvíli, kdybyste potřebovali využít třetí řadu sedadel, na kterou se pak bez problému může posadit i dospělý člověk.

I v sedmimístné konfiguraci si pak XC90 zachovává slušný zavazadlový prostor srovnatelný s menšími hatchbacky. Po sklopení třetí řady je pak prostoru tolik, že na konec kufru už ani nedosáhnu, aniž bych do kufru lezl. Samozřejmostí je řada háčků a praktických prvků, díky kterým lze zajistit náklad proti pohybu při jízdě. Škoda jen, že druhou řadu sedadel z kufru nelze sklopit.

Velkým potěšením jsou asistenční systémy vozu, které jsou překvapivě nepříliš otravné a do řízení příliš nezasahují. Pilot Assist (adaptivní tempomat s vedením v jízdním pruhu) funguje na jedničku, dnes povinný asistent ISA pro hlídání překročení rychlosti a následné cinkání lze však vypnout až neuvěřitelně snadno - stačí zmáčknout tlačítko na volantu. Kéž by to tak dělalo více automobilek.

V neposlední řadě je důležité zmínit i infotainment, který je založený na systému Android Automotive a stále patří mezi to nejpřehlednější a nejlepší, co dnes v autě můžete mít. Kupříkladu sice neumí bezdrátové zrcadlení telefonu, ale díky integraci Google Maps a Spotify jej já osobně ani za celý týden nepoužil. Skvěle hraje i základní audio Harman Kardon, pokud tedy nepatříte mezi audiofily, za vrcholný Bowers & Wilkins (který považuji za nejlepší audiosystém v autě na trhu) připlácet spíše nemusíte.

Volvo XC90 už dávno nemá v nabídce dieselové motory, zůstávají tak dvě motorizace - mild-hybridní B5 s 250 koňmi, nebo vrcholný plug-in hybrid T8 s takřka dvojnásobným výkonem. Příplatek za něj činí lehce přes 200 tisíc, přesto je však z mého pohledu jasnou volbou díky své kultivovanosti a jistotě při předjíždění.

Volvo totiž dělá plug-in hybrid trochu jinak než ostatní. Zatímco u většiny plug-inů je elektromotor integrovaný do převodovky, u Volva pohání zadní kola a spalovací motor má na starosti pouze přední. To zní možná trochu divoce na papíře a vyžaduje to navíc zásadně více práce při vývoji kvůli nutnosti perfektního sladění dvou jednotek s rozdílným výkonem a projevem, technicky je to však zásadně jednodušší díky absenci zadního diferenciálu a kardanu.

Volvu se sladění jednotek podařilo na jedničku s hvězdičkou. O tom, zda jedete na benzín nebo na elektřinu takřka vůbec nevíte - hlavním ukazatelem je kapička na displeji přístrojů, která při nastartování motoru zbělá. V zátěži je také motor samozřejmě slyšet, má však poměrně příjemný zvuk a ostudu nedělá. Sladění s převodovkou je navíc příkladné - o změně převodu za volantem takřka vůbec nevíte.

Potěší i výborná dynamika, díky elektromotoru má velká sedmimístná stodola opravdu slušný odpich i s vybitou baterií. Volvo samozřejmě není žádný závodník, vyšší výkon je zde zejména kvůli jednoduššímu předjíždění na okresce, ale ochotně zrychluje až do maximální rychlosti, která u všech aut značky už několik let nepřekračuje 180 kilometrů v hodině.

Velkou pochvalu si zaslouží i podvozek. U XC90 máte na výběr celkem dva - vzduchový a pasivní s FSD tlumiči. Osobně bych klidně zůstal u základní varianty, na vzduchu totiž Volvo s velkými koly umí o nerovnosti občas zakopávat, byť samozřejmě přidává na komfortu. Na základním podvozku je však XC90 stále velmi pohodlná, ale působí o něco stabilněji.

Tlumiče totiž krásně pracují na nerovnostech, při jízdě na průměrné středočeské okresce jen lehce podupují bez ostrých ran do podvozku a zároveň s nimi auto působí sebejistě. Byl jsem až překvapený, jak rozdílně a agilněji najednou auto oproti mým předchozím zkušenostem působí. Pochvalu si zaslouží i za skvělou práci na ostrých retardérech, na kterých si trochu nadskočí přední náprava, zatímco vzadu už se jen lehce zhoupne bez jakékoliv rány.

Zbývá tak zmínit dojezd na elektřinu. Volvo si s sebou vozí baterii o nominální kapacitě 19 kWh, dojezd dle WLTP lehce přesahuje 70 kilometrů. V zimních podmínkách pod nulou jsem na nabití ujel zhruba 40 až 45 kilometrů, v létě bych tak počítal se 60 kilometry. Spotřeba paliva se pak s vybitou baterií pohybuje okolo deseti litrů na sto kilometrů. Konkurence možná nabídne delší dojezd a větší baterii, na druhou stranu je Volvo jízdním projevem mnohem vyklidněnější a v konečném výsledku příjemnější.

Volvo XC90 je stále jedním z nejlepších rodinných SUV a negativa se hledají těžko. Nabídne spoustu prostoru, povedený podvozek a možná nejvyladěnější plug-in hybrid současnosti. Ve správné specifikaci působí reprezentativně a lépe vyniknou změny, které přinesl facelift.

Jeho elektrická alternativa, Volvo EX90, je tak dost možná největším konkurentem. V našem srovnávači na tomto odkazu jsme Volvo XC90 srovnali nejen s EX90, ale i plug-in hybridními konkurenty v podobě BMW X5, Mercedes-Benz GLE a Audi Q7.