Když M může znamenat manuál. BMW M2 s ním nabízí čirou staromódní radost z jízdy

Že je BMW M2 jedním z nejzábavnějších nabízených aut na trhu zvládneme říci i bez výraznější rešerše. Sám jsem si to potvrdil už před dvěma roky, když se mi auto poprvé dostalo do ruky a očekávání splnilo nadmíru. Kvůli jeho rozměrům jsem se bál neohrabanosti a kvůli vysoké pohotovostní hmotnosti zase mírné těžkopádnosti.

Rychle jsem byl vyveden z omylu a těšil se na letošní opakované setkání. To nakonec bylo v jedné z naprosto klíčových věcí celkem odlišné, tentokrát totiž měla testovaná neonově žlutá bestie manuální převodovku - něco takového už se u podobných aut jen tak nevidí.

Ale ještě k designu, který se od mého předchozího testování nepozměnil. A to i přesto, že tento model prošel po pouhých dvou letech na trhu faceliftem, ale ani bystré oko automobilového nadšence, které by si M2 prohlíželo klidně třeba s lupou, by nejspíš se změnami na exteriéru úplně neuspělo.

Auto se dočkalo jen několika nových laků a kol z lehkých slitin. BMW, většinou nadupané příplatkovou výbavou, dorazilo do testu s odstínem Sao Paulo Yellow, který mu skvěle sedl. Těžko si k benzínovému šílenci představit něco lepšího než podobně bláznivou barvu.

Myslím, že i odpůrci hranatého a neotřelého designu už si na tvar M2 za roky potkávání na silnicích zvykli. Však to tak bývá. Ledvinky s horizontálním tvarem a světlomety protáhlé na bok tvoří drsný výraz a dodávají mu respekt. To, že jde o jedno z posledních klasických kupé na trhu znamená, že auto je vidět o to víc.

Optickou sílu přidávají i další designové prvky. Rozšířené boční prahy, mohutné zadní blatníky, decentní spoiler na zádi a k němu ještě výrazný difuzor. A samozřejmě čtyři výfuky. Bez nich by si auto logo "M" snad ani nezasloužilo.

BMW v posledních letech dodává k vybraným modelům také M Performance Parts, to kdyby náhodou majiteli běžné "emko" bylo příliš málo a svého zdivočelého mazlíka pro každodenní použití chtěl ještě trochu přiostřit.

M2 měla karbonové kryty zrcátek, samolepky a kryty prahů, zmíněný karbonový difuzor, upravenou loketní opěrku a koberečky a také Performance podvozek - to všechno v ceně necelých 160 tisíc Kč. Výsledkem byla ještě větší individualizace a lepší jízdní vlastnosti.

A ještě drobnost. Že detaily tvoří celek víme asi všichni, ale jen tak by mě nenapadlo, že červený tažný popruh na přední části tohoto moderního kupé může auto tolik opticky vyšperkovat. Už tak nepřehlédnutelná M2 byla díky 3868 korunám ještě o kus výraznější.

O skořepinových sedadlech jsem toho slyšel během svého života už mnoho. Závěr je celkem jednoduchý, rozhodně nejsou pro každého. Pro nevhodného jedince mohou být zbytečně tvrdé (což jsou, počítejte vážně s tím, že tohle sedadlo se nikdy ani o milimetr nehne), náročně se do nich nasedá a ještě hůř dostává ven. Umím si představit, že jsou tací, kteří by k tomu potřebovali snad i páčidlo.

Já jsem ale asi ten ideální vzorek, lehce přes metr osmdesát a zhruba osmdesát kilogramů jim sedělo perfektně. Specifický závodní prvek mi při jízdě dodával ještě větší jistotu, tělo skvěle svíral, ale nijak ho netlačil a navíc navozoval při ráznějším způsobu jízdy pocit bezpečí.

Z osobní zkušenosti říkám, že skepticismus a kritiku některých mých kolegů k tomuto doplňku, který stojí v rámci výbavového prvku Race Track s příplatkem skoro čtyři sta tisíc korun, nesdílím. Vlastně jsem byl dost spokojen. A kdybych M2 někdy kupoval třeba z druhé ruky a auto by je mělo, tak by určitě nešlo o faktor při konečném rozhodování. Ale je fakt, že u nového modelu bych si je sám do konfigurace spíš nedal...

Faceliftovaná verze nabízí také nový volant s červeným středícím proužkem a modernější multimediální systém BMW iDrive 8,5. Rozdíly? Nevšiml jsem si. Infotainment pracující skrze 14,9palcovou prohnutou obrazovku je tradičně rychlý, přehledný a ani nováček v mnichovské kabině nebude mít problém se snadnou orientací.

Celkem 4580 milimetrů dlouhé kupé nabízí nouzové svezení i na zadních sedadlech, víc si cením spíš 390 litrů zavazadlového prostoru. A BMW jsme samozřejmě také porovnali s přímými konkurenty.

Vylepšená M2 se dál spoléhá na turbem přeplňovaný třílitrový benzínový řadový šestiválec, ale také on si prošel lehkým "faceliftem". Dostal navíc 20 koní a celkem jich má tedy 480. Při pohotovostní hmotnosti 1780 kilogramů dovede zrychlit na stovku za 4,2 sekundy a nabízí točivý moment 550 Nm. Plus žádná elektrifikace.

A teď to hlavní. Žádný osmistupňový automat Steptronic, ale šestistupňová manuální převodovka. Ačkoliv manuály od BMW mají svá specifika a některé rychlostní stupně je třeba tam občas prostě "narvat" a s pákou se moc nemazlit, těšil jsem se na tohle setkání velmi.

Sehnat auto s klasickým způsobem řazení už není tak běžné jako dříve a hlavně ve městech je těžké se divit. Navíc moderní řidič už ho mnohdy ani nevyhledává. Já osobně to nejsem, manuální převodovka pro mě znamená vyšší požitek z jízdy, lepší propojení s vozem a větší pocit z toho, že můžu diktovat tempo jízdy.

Ono totiž prosvištět zatáčku pod plynem, jen si lehce hrát s pedály a udělat ten pohyb pravou rukou - ať už dopředu či dozadu - to žádná pádla pod volantem nahradit neumí. Ono to není o tom, že by se dala při běžné jízdě využít veškerá kapacita tohohle sportovního vozu, je to spíš o čiré staromódní radosti z jízdy. Takže jak manuál u M2 šlape?

Spolehlivě, ale bude potřebovat řidičovu soustředěnost. Sem tam jsem si říkal, že by bylo příjemnější, kdyby dráhy rychlostí byly čitelnější a lépe klouzaly. Úplným specifikem jsou v tomto případě jednička se zpátečkou, ty jako kdyby potřebovaly během první jízdy vždy tak trochu zajet. Ale zvyknete si a jízdu si snadno zamilujete.

Ale teď by měl zpozornět každý, kdo upřednostňuje v tomto případě pohodlí. Automat je totiž maximálně spolehlivý a patří naopak mezi to nejlepší, co je aktuálně u sportovních vozů na trhu k dispozici.

Jenže ten zase nedokáže nabídnout tu tradiční radost z podřazení, meziplynu a vystřelení do otáček třeba při jízdě na dálnici. Prostě lahůdka. Režim Sport je k tomu společně s nádherným ozvučením ideální volbou. Otevření klapky výfuku prostě musí udělat radost. I díky přesnějším reakcím pedálů, větší "spjatostí" přímo s vozem a ještě tužšímu řízení.

Pneumatiky Michelin Pilot Super Sport dělají čest svému jménu, dokud není povrch mokrý, nic moc je nerozhází a při sportovní jízdě dávají jistotu. Perfektně vyladěný podvozek M Performance pochytá plno řidičských nedostatků a dovolí vám pěkně se vyřádit. I když M2 už není jen o blbnutí, kvůli jeho rozměrům a hmotnosti je třeba nad chováním za volantem více přemýšlet. Ani kousavé brzdy nedokážou zachránit úplně všechno, že?

Výhodou skvělého podvozku je také jeho schopnost fungovat v módu obyčejného vozu na denní ježdění. I přes velká sportovní kola vás kupé nebude ve městě obtěžovat nepříjemnými ranami a ani vám zbytečně neproklepe orgány v těle. V BMW prostě počítali, že klasický majitel M2 s ním nebude jezdit jen po závodní trati či klikatých okreskách.

Průměrná spotřeba se během testu a různých způsobů jízdy dostala na 11,5 litru. Nemyslím si, že na tohle by si kdokoliv mohl postěžovat. S šetrným zacházením se dá dostat v klidu i na deset litrů, ale auto vás bude poňoukat a přesvědčovat, že se chce bavit.

S cenovkou to vlastně není tak zlé, kdo si chce užít - musí platit. A M2 zábavy nabízí dostatek, v základu ji seženete za 1 916 000 Kč, ta testovaná měla příplatkovou výbavu v hodnotě lehce přes půl milionu korun. Na kompletní ceník vozu se podívejte v našem katalogu.

Čiré sporťáky z trhu stále víc mizí, já bych raději moc neváhal...