Podceňovaný model není žádným šidítkem. BMW 220d Gran Coupé chybí snad jen ostřejší lokty

Dlouho jsem zvažoval, jestli opravdu mám začínat test tou informací, že dvojka je perfektním doplněním mezi jedničkou a trojkou. Což z matematického pohledu není žádný informační šlágr, že...

Jenže u BMW to tak skutečně funguje. Mezi malou třídou 1 a větší třídou 3 je řada 2 Gran Coupé skvělým doplňkem a ne jen logickým dodatkem. A auto není nějakým šidítkem, které by mělo vyplnit číselnou mezeru v nabídce. Potřebovalo by už jen ostřejší lokty, aby ho populární „trojka“ tak nezastiňovala.

Velikostní rozdíl mezi kompaktním 2 Gran Coupé a trojkovou řadou je necelých dvacet centimetrů, a protože jsem nedávno jezdil s 330e xDrive, snadno se mi obě auta porovnávají. Až mě překvapilo, jak moc byla odlišná.

Design ani nemusím zmiňovat, a to ani v porovnání s předchozí generací. Ta možná vypadá v určitých směrech víc tradičně bavorácky, ale když byste si dali obě auta vedle sebe, jasně vidíte, které je nové a které staré. A bystré oko zaznamená možná i to, že novic o kousek narostl a nyní má 4,5 metru.

Vzhledově se také liší, nejde o revoluci, ale jednoznačně jsou k vidění změny. Ještě tedy rovnou dodám, že BMW nám novinářům tradičně dodalo slušně našvihaný model. Nebudu se zdržovat nějakými příplatky, rovnou sdělím, že auto v hodnotě 1 032 000 Kč má posunutou cenovku o 400 tisíc. Takže jestli do svého Gran Coupé chcete něco speciálního, pravděpodobně to tady bude. Na kompletní ceník vozu se podívejte v našem katalogu.

Navenek zaujme metalický lak Brooklyn Grey a dynamická devatenáctipalcová M kola Y-spoke 976 M Bicolour. Kombinace stylové šedé s černými doplňky z malého sedanu dělá fešáka. Třeba jemný zadní spoiler s difuzorem jsou rázem hezky vidět. Záď mi trochu připomíná konkurenční Mercedes A v sedanu, i když si zanechává mnichovský podpis.

Stejné to je s přídí. Úzké světlomety, ledvinky, které nezabírají valnou část čumáku - já považuji upgrade za povedený. Uvnitř pak opravdu notně záleží na tom, kolik do BMW chcete investovat. V Gran Coupé se můžete cítit jako v tuctovém autě, ať už co se týče sedadel tak materiálů.

Testovaný případ byl pravým opakem, byl vybaven umělou kůži Veganza a zkombinován černou a červenou barvou. Červená barva v interiéru sice zní jako odlesk devadesátek, ale neplatilo to. Vnitřek byl sportovně střižený a vkusný a do všeho se samozřejmě promítl M paket. Čímž chci říct, že sportovní sedadla byla velice pohodlná a rychle jsem si našel tu správnou pozici za volantem. A líbily se mi také detaily.

BMW například hezky vyřešilo, co udělat s velkou částí klopené palubní desky před spolujezdcem. Prostor, který se dá buď zabít velkou částí plastu či všeljakými kejklemi s nejistým výsledkem zabralo decentní prošívání v barvách M.

Před řidičem se rozprostírá přístrojový štít o velikosti 10,7 palce a krapet menší obrazovka infotainmentu s nejnovější verzí BMW iDrive. Na druhou zmíněnou obrazovku se v této nové generaci například přesunulo ovládání audia a klimatizace. Proč ne, člověk už je z nových aut vlastně zvyklý.

Jeden z hlavních rozdílů mezi 2 Gran Coupé a trojkovou řadou přichází na zadních sedadlech. Dostatek prostoru na nohy i hlavu, to bylo něco, co jsem si u většího sourozence chválil, ale tady postrádal. Když bych se pustil do porovnání, které si cvičně nazvu "metr osmdesát za metr osmdesát" - tedy když usadím dospěláka za dospěláka, budu se vzadu tísnit.

Už vstupování je omezené a přední sedadlo, které se „tlačí“ do prostoru, kde bych si přál mít nohy, je varováním. Sedí se tu sice pěkně a sedadla jsou stejně jako vpředu pohodlná, jenže nohy je třeba rozkročit a hlavou se budete dotýkat střechy. Jet se tu dá v pohodě, ale komu vadí stísněnost, trávit tu hodně času pro něj nebude.

Oproti předchozí generaci se zmenšila velikost zavazadlového prostoru o 70 litrů, ten teď tedy poskytuje 360 litrů. Jeho víko můžete otevřít elektricky, zabouchnutí už je na vás. BMW jsme samozřejmě také porovnali s přímými konkurenty.

V nabídce jsou u této řady benzínové a naftové pohony a testovaná verze 220d je nejsilnějším vznětovým motorem, který je k dispozici. Pod kapotou je tedy dvoulitrový čtyřválec s výkonem 160 koňských sil, zrychlením na stovku za osm vteřin, maximálkou 226 km/h a nemělo by se zapomínat na sedmistupňovou automatickou dvouspojkovou sportovní převodovku Steptronic.

Po nastartování mě okamžitě zaujaly dva body. Jedna byl rozsvícený výstražný vykřičník, který mi neustále ukazoval nízký tlak v pravé přední pneumatice, ačkoliv byl stejný jako ostatní kola. Moje pozornost se ale šmahem přesunula na číslo 1289, což byl kilometrový dojezd s plnou nádrží.

Přiznám se, že jsem okamžitě žhavil internet a šel se podívat na velikost nádrže, ale to, k čemu by některé vozy potřebovaly přívěs s kanystrem či hodiny nabíjení, k tomu tento naftový pohon využíval pouhých 49 litrů nádrže. Smekám.

O realitě dojezdu jsem se brzy osobně přesvědčil, nechtělo se mi věřit tomu, že tohle vážně auto dokáže. Šetrnost pohonu mě uchvátila, protože i při tvrdším jízdním zacházení - čímž myslím okresky, styl brzda-plyn a věčně zapnutý sportovní režim, který vás mimo jiné jako jediný zbaví start-stopu - se dá průměrně jezdit za 4,7 litru na 100 kilometrů, takže jezdci s lehkou nohou mohou klidně ještě něco málo ubrat.

K těmto číslům pomáhá 48V mild hybridní systém o výkonu dvaceti koní, který rekuperuje a ukládá si pošetřenou energii do malé baterie. Spalovák si ji pak využívá, kdy potřebuj. Dokáže tak právě ještě trochu stáhnout spotřebu a pomáhá třeba ve chvíli, kdy chcete položit pedál až na podlahu a nečekat na prodlevu ve výkonu.

Tím 220d Gran Coupé potvrzuje i solidní dynamiku, už pod dvěma tisíci otáček dodává sílu a při sportovním režimu si právě tyto otáčky často drží, aby jízda zůstávala čilá. Na dálnici už mu pochopitelně s přihlédnutím k výkonu chybí ve vyšších rychlostech hbitost, ale dostane se k nim a bez trápení se v nich drží. A znovu s výtečnou spotřebou a k tomu s dobrým odhlučněním. To mě u tak malého auta těší dvojnásob.

Jízdním pohodlím BMW rozhodně nezklame, ale kdo by si přál trochu hladší svezení, volil bych spíš osmnáctipalcová kola. Já auta mnohdy konzumuji očima, já si raději sem tam vyslechnu nějakou tu ránu, ale pak se zvenku pokochám.

Solidní kroutící moment dosahující až 400 Nm v kombinaci s přesným řízením a hmotností pouhých 1,6 tuny z Gran Coupé dělají celkem diblíka v zatáčkách. Dá se do nich zostra najíždět a s plynem vyjíždět ven a auto krásně čte jízdu.

Třída 2 Gran Coupé nemá tradici a fanoušky jako trojková řada, ani punc a vznešenost jako pátá, ale přehlížet si nezaslouží. O své místo bojuje a nedá se říct, že by bitvu nezvládala. Obzvlášť s tak perfektním motorem, jaký se objevil v tomto testu.

Malé sedany už sice nejsou takovým prodejním trhákem jako dříve a pokud chcete takto velké BMW či Mercedes musíte se připravit, že vás to bude něco stát, ale v případě Gran Coupé kupujete povedený vůz.