Jsou místa, kde je BMW 330e xDrive nedostižné. A spotřebu i stovku dá pod šest

Řada 3 je u BMW jistotou, stabilitou a také vzpomínkou na doby minulé. Tahle stálice se za předchozí roky totiž moc nezměnila. Ačkoliv zákazníci si zamilovali celou sadu modelů X, do hry vstoupila populární třída 4 a řady 5 a 7 občas zaskočily extravagancí, tak "trojka" je taková stále stejná.

Centimetry jí v průběhu let samozřejmě také narostly, ale jinak s délkou 4,7 metru zůstává svá. A to se mi na ní líbí asi úplně nejvíc. Zub času se navíc na této generaci podepisuje úplně minimálně, člověk by ani neřekl, že je v prodeji od roku 2018 a má za sebou jen decentní facelift. Navíc bez bobřích zubů.

Všechno samozřejmě u Mnichovanů vypadá lépe, když se to oblékne do sportovního M paketu. Za 46 tisíc navíc dostanete sportovní brzdy s červenými třmeny, aerodynamický paket, zadní spoiler, zatmavené světlomety a ostatní prvky. Dalších 27 tisíc stojí elegantní lak Portimao Blue a do 82 tisíc spadají sportovní kožený volant, individuální čalounění stropu a hlavně sportovní sedadla řidiče a spolujezdce.

Na první pohled jsou ve spojení látky s alcantarou docela obyčejná, ale dobře drží a najdete v nich efektní detaily. V různých částech sedadel jsou například všechny části barev trikolory M.

Protože už je auto přece jen trochu starší, nejsou všechny fragmenty interiéru tím nejnovějším, co u BMW najdete. Za mě to je ovšem plus. Stále tu je otočné kolečko na ovládání infotainmentu, sada klíčových tlačítek, hezké podsvícení doplněné o karbonové prvky (budou vás stát 16 250 Kč) a kliky z hliníku. Nedá se nic dělat, ty plastové, jako má například nová pětková generace, se prostě do takto kvalitních aut nehodí.

Palubní desce kraluje už tradiční prohnutá obrazovka se dvěma displeji. Infotainment s rychlým systémem iDrive 8.5 šlape podle očekávání, nekouše se, nezamrzá, jen ikonek má tolik, že by se předškolák možná ani nedopočítal.

Nemusíme nijak debatovat o zpracování, tady se moc ze standardů neslevuje. Vše do sebe správně zapadá, ihned se cítíte obklopeni kvalitou, pohodlím a celý prostor má dost osobní nádech.

Že je trojková řada projektem, který funguje dlouhodobě, ukazuje například místo na zadních sedadlech. Ačkoliv tenhle sedan působí kompaktním dojmem, který by mohl dospělým osobám dělat drobnější komfortní potíže, jeden by se až nemohl víc mýlit.

Zadní dveře jsou na vstup a výstup trochu menší, ale uvnitř vůz překvapí dostatkem prostoru pro nohy i hlavu. Do sklopených sedaček pasažéři příjemně zapadnou a řidič zase ocení menší opěrky hlavy. Ty mu při výhledu ze zadního okna hodně pomohou.

Slabinou je zavazadlový prostor a hlavně úzký přístup. Díky bateriím poskytuje jen 370 litrů, tedy o 110 méně než klasická verze. Zapomeňte na to, že byste do něj dali cokoliv vysokého, taková věc musí v kritickém případě na zadní sedadlo.

Srdcem vozu je podařený hybrid. Začíná dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem o síle 135kW, ke kterému se přidává synchronní trakční elektromotor vložený do osmistupňové převodovky. Ten sám poskytuje 80kW, a to už do běžné jízdy hodně promlouvá.

Když se vyhneme všem mezisoučtům, BMW se dostane na 215kW a 292 koní, ale je pravda, že to jen ve specifickém případě. Musíte použít tlačítko XtraBoost, které je takovým adrenalinovým módem. Na deset sekund využívá 30kW, které auto při běžné jízdě nemá. I díky němu umí tenhle sedan zrychlit na stovku za 5,9 sekundy. Na papíře je tak nejslabším číslem 40 - to je velikost palivové nádrže.

Papírově BMW uvádí bateriový dojezd 83 kilometrů, já jsem měl naplno na ukazateli při přebírání vozu číslo 60. Klasický motor doplňuje vysokonapěťový lithium-iontový 12kWh akumulátor s využitelnou kapacitou 11,15 kWh.

Nápis "330" na zádi BMW už sice neznamená to, co dříve a pod kapotou už nemůžete najít šestiválec, ale stejně jsem se nejvíc těšil na to, jak auto pořádně protáhnu a zjistím, co písmenko "e" vlastně dává navíc k benzínovému pohonu.

Kde perfektně poznáte bateriovou výpomoc jsou třeba kopcovité části dálnic. To je přesně to místo, kde je 330e takřka nedostižným autem a na dvoulitrový čtyřválec má hromadu energie a života. Přidává a předjíždí jako o život, navíc v tichosti.

Toho jsem si užil do sytosti, hned za Rozvadovem směrem na Mnichov se decentní modrý sedan zařadil do levého pruhu a začal tam úřadovat. Nápad s tímto výletem mi udělal docela radost, vlastně jsem nečekal, že BMW bude mít až takové útočné schopnosti. Dvoustovka pro něj nic moc neznamená a za ní stále solidně akceleruje. Tam už jsem přestal i já, papírově uváděných 230 km/h mi ale přišlo hladce překročitelných.

Ruku v ruce s tím přichází řeč na brzdy, které jsou opravdu přísné. Mají rychlý nástup a vysokou účinnost. Podívejte se také na porovnání s přímým konkurentem ze Stuttgartu.

Jízda s tímhle plug-inem ale není jen o bláznění, na to bychom asi našli výrazně vhodnější modely. Největší devízou je okamžitý přísun energie, který při přepnutí na režim Sport, jenž jsem využíval většinou, přichází okamžitě. Jakože úplně okamžitě. Je to skvělá věc při kdejakém předjíždění, sílu dostanete v jakýchkoliv otáčkách a těžko se divit, bavorák poskytuje až 420 Nm.

Podobná svižná jízda vypočítá průměrnou spotřebu 7,3 litru na sto kilometrů, a to je na auto s hmotností necelých dvou tun a s výkonem až 292 koní moc fajn. Dobře funguje také kombinace pohonů, kterou si ideálně ladí jízdní režim Hybrid. Když si střihnete plynulost městského okruhu s nevyzpytatelnými kolonami a sem tam s nějakým semaforem přizpůsobivý pohon vás také potěší, a to nejen tím, že ani nezaznamenáte jeho přepínání.

V tu chvíli jsem průměrně ubíral 5,8 litru z nádrže a 5,9 kWh z baterie. Z té jsem si víc bral právě na rychlosti do 50 km/h, přiznám se, chtěl jsem jí co nejvíc ušetřit. BMW sice slibuje dojezd až 83 "zelených" kilometrů, ale to víte, i tak mizí rychle.

Celkový dojem z řízení budete mít pozitivní. Auto je dynamické a velmi dobře ovladatelné, i příplatková devatenáctipalcová kola Double-spoke 995 M Bicolour se sportovními pneumatikami - která rozšíří cenovku o více než 52 tisíc korun - udržují za jízdy vysokou úroveň pohodlí.

Majitelé běžných "trojek" rozdíl ve tvrdosti samozřejmě poznají, mě potěšilo hlavně to, že dokud jsem vyloženě netrefil výmol, šlo o nadmíru komfortní svezení.

Skvělou práci odvádí patřičně tuhý adaptivní a příplatkový podvozek M. Tímhle je BMW obecně pověstné a ani moderní 330e není z tohoto pohledu žádným zklamáním. Díky bateriím v zadní části vozu si navíc užijete jízdu v zatáčkách. Auto můžete i tam mít krásně pod kontrolou, a to jsem ani nezmínil xDrive...

Je to hodně chvály, že? A ta si vybírá daň na cenovce, i když vše je trochu o úhlu pohledu. Za díla z továrny německé automobilky se běžně musí platit, takže už ta nejnižší cena 1,1 milionu za "obyčejnou" spalovací 318tku něco znamená. Však se podívejte na kompletní ceník řady 3.

Na druhou stranu testovaný plug-in hybrid s pohonem všech kol začíná na částce na 1 508 000 korun a čtyřkolka 330d je ještě o třicet tisíc dražší. Takže je to vlastně hodně, nebo málo?

To už pak záleží spíš na tom, čím si ještě BMW chcete okořenit. Fantazii se v tomto ceníku meze nekladou, což vám hned potvrdím. Testovaná verze se díky volitelné výbavě za 542 tisíc korun dostala přes dva miliony korun. Ale šlo o poctivé a kvalitně provedené auto.