Volvo V90 může být pěkně drahá past i luxusní ojetina za cenu Superbu. Poradíme, čemu se vyhnout

Češi milují kombíky. Ještě lépe kombíky v dieselu. A úplně nejlépe kombíky v dieselu a s pohonem všech kol. A není se čemu divit. Jsou to všestranná auta, která na rozdíl od SUV nepřinášejí takové kompromisy v jízdních vlastnostech. Ta si v posledních letech stále více říkají o pozornost, ale na sekundárním trhu rodinné kombi stále tahá za delší konec provazu. Volba ovšem bývá většinou nudná. Nejvíc táhne Octavia nebo Superb, s lepším rozpočtem Passat.

Prémiovkám se řada lidí vyhýbá kvůli strachu ze servisu a i ceny samotných aut bývají vysoké. Co když vám ale řeknu, že existuje obrovské kombi, které jako nové konkurovalo BMW řady 5 a Mercedesu třídy E, ale v bazarech je dnes levnější než onen zbožňovaný Superb? Přitom si na něj většina lidí vůbec nevzpomene. Jmenuje se Volvo V90. 

Volvo S90 (V90 je kombi verze) a druhá generace XC90 byly prvními posly znovuzrozeného Volva pod křídly čínského koncernu Geely. Tenkrát ale ještě nebyl čínský automobilový průmysl tak agresivně nastavený na export a v podstatě jen dal Volvu kupu peněz se slovy „Dělejte, co umíte a zkuste nám po cestě vydělat nějaké peníze“.

Ve Švédsku si to tak s nově nabitou peněženkou namířili směle přímo proti německé prémiové trojce. Volvo S90, potažmo V90, bylo dokonce dražší než BMW 5, a to spoléhalo výhradně na čtyřválcové motory - benzinové, dieselové a hybridní. Tahle změna vyvolala u fanoušků značky rozpaky, protože u svých vrcholných modelů byli historicky rozmazlováni pěti, šesti i osmiválcovými motory. Volvo ale nenechalo nic náhodě a řídilo se heslem „Čtyři válce stačí, když je turbo tlačí“ (v tomto případě často tlačily turba dvě). Ve vrcholné verzi se výkon hravě přehoupl přes 400 koní.

U podobného auta ale není výkon tak důležitý, jako honosný jízdní projev. A tady nastala první chyba. Motorům zkrátka chybělo vychování německých víceválcových konkurentů. Diesely, především ty dvakrát přeplňované, měly medvědí sílu a díky systému Power Pulse výborné reakce na povely plynu, ale jejich hrubý chod se nepodařilo ani přes masivní množství tlumícího materiálu úplně zamaskovat. Benzinové motory na tom byly o něco lépe, ale zase jim hodně chutnalo u čerpacích stanic.

Tohle byl problém jen u nových aut. Ojetiny se cenově propadly tak drasticky, že teď nesoupeří s BMW 5 nebo Audi A6, ale s ojetými Superby. A ty strčí vychováním do kapsy. A ne jen tím. Vlastně vším.

Nejsilnější stránkou auta je určitě interiér. Jeho kvalita dodnes ohromuje a v jistých ohledech převyšuje právě i onu německou trojku. Lány kůže, plasty měkčené i na místech, kam vaše prsty nikdy nezarejdí a na vrzání můžete zapomenout (co by za tuhle vlastnost dala taková A6). Kvalita se podepisuje i na skvělé výdrži. Auta, která atakují čtvrt milionu kilometrů, uvnitř stále vypadají jako nová. Proto se vyplatí pečlivě prověřit, jestli nebyl vámi vyhlédnutý fešák stočený. Uvnitř se dočkáte kupy místa a obřího kufru. Všechno, jak má být. Snad jen na kompletně dotykové ovládání je potřeba si chvíli zvykat. Především u aut před faceliftem, která ještě neměla moderní infotainment od Google.

Po jízdní stránce je to auto pro pohodáře. Ať ho budete bičovat sebevíc, nedočkáte se ničeho, co by aspoň vzdáleně odpovídalo agilnímu nebo snad sportovnímu chování. Tohle je auto, které vyzařuje klid a chce ho i od vás. Když na jeho hru přistoupíte, získáte oázu klidu, která se jen něžně pohupuje na vlnách silnic. Teď se ale pojďme podívat na spolehlivost. Tady se totiž začínají ukazovat nějací bubáci.

Aby to bylo úplně jednoduché, doporučím se rovnou vyhnout prvním dvěma letům výroby. Šlo o novou platformu, nový model, nové motory, vlastně i skoro novou automobilku a bylo tu dost porodních bolestí. U všech motorů zlobilo přeplňování, ucpávaly se vzduchové a palivové filtry, prasklé těsnění motoru také nebylo nijak vzácné a podvozkové díly měly kvůli šetření podprůměrnou výdrž.

Také se tu a tam odporoučela jednotka palubního systému, což je velký problém, když je vše ovládané skrze dotykovou obrazovku. U vozů se střešním oknem mohlo začít zatékat do interiéru. Bohužel tak šikovně, že si toho majitel většinou nevšiml a voda postupně vyplavila palubní elektroniku. Což bylo nejen drahé na opravu, ale občas také téměř neřešitelné.

Dobrou zprávou ale je, že se většinu problémů podařilo vychytat a Volvo V90 z pozdějších let platí za spolehlivé auto, pokud nezanedbáte pravidelnou údržbu. Pokud bych mohl radit, hledejte modely po faceliftu (poznávací znamení: animované směrovky), ty jsou na tom zdaleka nejlépe. Stále se ale vyplatí zvednout auto na zvedák a zkontrolovat úniky kapalin (i ze čtyřkolky). A když už budete pod autem, tak si všimněte, jak předimenzované jsou všechny podvozkové díly. Jen ramena vypadají, jak když jsou připravená na třítunové auto.

Superb vedle toho působí jak hračka. I proto jsou podvozky velmi trvanlivé (krom prvních dvou let výroby). Při testovací jízdě se zaměřte na plynulý chod převodovky a zátah motoru. Jen pozor, pokud zaznamenáte váhavé reakce na plyn a velkou turbo-díru, nemusí nutně jít o závadu turba jako takového. Na vině může být trubka systému Power Pulse, která bohužel kvůli tepelnému namáhání ráda praská. Dobrou zprávou ale je, že nová stojí jen asi pět tisíc korun.

Teď je otázka, jaký motor vybrat. Určitě bych se vyhnul plug-inu. Ne kvůli spolehlivosti. Pár vad se podařilo vychytat svolávacími akcemi, ale čistě z pohledu dlouhodobého servisu. U každého plug-inu servisujete celé spalovací auto i celý elektromobil, a to by mi klidné spaní určitě nedalo.

Nebral bych ani „čistý“ benzin. Spolehlivostí nejsou tyto modely ani špatné, ani dobré. V průzkumech často okupují střed své třídy a nejčastěji je trápí netěsnosti, spotřeba oleje, karbonování nebo závady na sacím potrubí, které se občas rádo roztaví (špatné umístění i materiál). Ten hlavní důvod ale je, že benzin tady nedává moc smysl. Auta jsou s ním přehnaně žíznivá, ale neodmění vás větší sportovností, jak to bývá například u BMW 5, s benzinovým šestiválcem. 

Zbývá tak diesel. Po ničem jiném bych sám nekoukal a vždy bych sháněl vůz s pohonem všech kol. Ten u V90 funguje naprosto perfektně. Je jen potřeba myslet na to, že všechny verze nad 110 kW jsou přeplňovány dvěma turbodmychadly, což by se mohlo prodražit při servisu. Jejich správnému chodu tak věnujte při testovací jízdě zvýšenou pozornost. Také dbejte na spotřebu oleje. Koncovka výfuku by neměla být plná sazí a auto nesmí namodrale pokuřovat.

Nejbezpečnější variantou je tak provedení D3 s dvoulitrovým dieselem o výkonu 110 kW, vyrobené po faceliftu. Dynamika bude spíš průměrná, ale jak jsem říkal, je to auto pro kliďase. Výkonnější verze (140 kW) je o dost svižnější při stejné spotřebě (7-8 litrů na 100), ale jak jsem zmínil, má už dvě turba. Pokud vás to neděsí, je to ještě o kousek lepší řešení.

Doporučil bych tedy Volvo V90? S opatrností ano. Dopřejte mu každých 10 tisíc nový olej v motoru, každých 60 tisíc v převodovce a pohonu všech kol, vezměte faceliftové auto a získáte překrásné rodinné kombi, které skvěle jezdí, má luxusní interiér, patří k tomu nejbezpečnějšímu, co se kdy dostalo na silnice a nepotkáte ho na každém rohu. Nakonec věřím, že ho budete mít i rádi. Další info níže ve videu: