Jak dnes jezdí
Lancia Ypsilon je technicky spřízněná s Fiatem Punto (generace 188), od toho se také odvíjí nabídka motorů. Shodný je například testovaný základ, tedy benzinová jedna-dvojka. Oproti dnešku ale tento objem neznamená jen tři válce, nýbrž čtyři, které s atmosférickým plněním dosahují na střídmých 44 kW. Je to málo? Inu, do města to stačí víc než bohatě, Lancia je i díky hmotnosti pod tunu poměrně mrštná a když si pohrajete se spojkou, nebudete na semaforech brzdou provozu. Motor je velmi tichý, neškube a i ve vyšších otáčkách má příjemný projev. Prostě stará dobrá atmosféra, navíc bez přímého vstřiku. Jednoduchost je jeho předností.
Jednotka se pojí s manuální pětistupňovou převodovkou, která je díky svému umístění na vyvýšeném poloostrůvku pěkně při ruce. Překvapením je přesné řazení, jakkoliv páka v ruce působí velmi volně. Při 130 km/h točí motor 3500 otáček za minutu, takže hlučí přiměřeně. Spotřeba ale není z nejlepších a fakt, že je Lancia autem do města neznamená, že vám sleví náklady na palivo. Po Praze jsme tak jezdili i za 8 litrů, mimo město za 6,5 a v průměru za 7,2 litru. Je jasné, že tady naopak stará dobrá atmosféra ztrácí za moderními motory.
Milým překvapením je nicméně podvozek, který je komfortní, nikoliv však houpavý. Auto s krátkým rozvorem působí přirozeně tužším dojmem, nicméně neposkakuje. Hlukově je také srovnatelný s moderními vozy. A pak je tu ještě řízení, které se nabízí s pověstným režimem City. Ten do rychlosti 50 km/h nabízí opravdu aktivní posilovač, díky kterému se dá udělat parkovací manévr jen jedním prstem na volantu. Zvykli jsme si na něj rychle a běžný režim nám pak připadal uměle tuhý. K autu se ta lehkost hodí, každopádně komu by nevyhovovala, může si režim City prostě vypnout.