Našli jsme pět věcí, které dělají z Citroënu Berlingo skvělé rodinné auto. A tři, co mu to trochu kazí

Citroën Berlingo je s námi v rámci dlouhodobého testu už třetí měsíc. Ujeli jsme s ním skoro čtyři tisíce kilometrů nejen po Česku, takže jsme se s ním už docela sžili. Nyní je proto ideální příležitost k tomu, abychom se podívali na detaily, na které se obvykle během týdenního testu nemusí přijít. Je to právě až delší používání, kdy člověk začne některé věci vnímat pozitivně a jiné ho naopak štvou. V případě kompaktního francouzského MPV není tolik negativ, takže jsme se vám rozhodli v dnešním třetím dílu dlouhodobého testu představit pět věcí, které na našem Berlingu opravdu oceňujeme a tři, které nás občas štvou.

Tohle je jeden z hlavních důvodů, proč si pořídit Citroën Berlingo (nebo jemu podobné sourozence) jako rodinné auto. A to přesto, že máte třeba jen jednoho potomka. Plnohodnotné prostřední sedadlo je totiž vybaveno isofixem, takže sem pohodlně můžete umístit dětskou sedačku, v našem případě jde ještě o vajíčko. Kromě toho, že je prostřední místo prokazatelně nejbezpečnějším v celém autě, usnadňuje jeho využití pro sedačku každodenní život. Tak například při cestě může na jedné straně sedět maminka, na druhé babička a společně dítko bavit. Nebo třeba nezáleží na tom, zda auto zaparkujete u zdi či v úzkém prostoru. Vždy totiž můžete sedačku i s dítětem snadno vyndat.

Berlingo má pořádně velké páté dveře a otvírat je kvůli každé drobnosti by bylo prostě otravné. Proto je dobrou zprávou, že je tohle auto vybaveno otevíratelným oknem kufru, což u některých jeho sourozenců není. Máte jednu nebo dvě tašky s nákupem? Otevřete okno a šup, už jsou tam. Jen u toho musíte dát pozor, abyste se neumazali. To platí hlavně v zimě. Kufr je totiž pod oknem ještě dost hluboký.

Kdo má rodinu tak ví, že čím víc přihrádek a schránek je ve voze, tím je cestování lepší. Berlingo jich má nespočet. Kastlík nad přístrojovým štítem využijete třeba na doklady a další drobné papíry, před spolujezdcem jsou hned dvě přihrádky, kam se toho vejde také hodně. Impozantní je středová schránka schovaná pod roletou, která má nejen vypolstrované horní patro, takže vám odtud nic neuteče, ale také velmi hlubokou část, kam jsme třeba při cestě na hory ukryli startovací zdroj a nějaké to příslušenství.

Velmi jsme si také oblíbili přihrádky nad hlavou, kam se dají schovat vesty, čepice nebo smeták na sníh. A našli jsme využití i pro malinkatou přihrádku ve dveřích, která je přístupná jen ve chvíli, kdy jsou otevřené. Sem jsme uložili klíče od boxu i potřebné nářadí na jeho ukotvení. A věděli jsme, že se prostě neztratí.

Motoristický novinář za týden vyzkouší i několik aut, proto se neustále musí pídit za tím, jak se v nich vypínají elektroničtí asistenti. Některé systémy jsou totiž opravdu otravné, zejména pak povinné evropské pípání při překročení maximální rychlosti. Naštěstí v případě Berlinga nejsou jeho zvuky příliš vtíravé, navíc je ho velmi snadné vypnout. Stačí si napoprvé projít všechny asistenty a u vybraných označit, které budete chtít často vypínat. Ty se pak objeví na úvodní obrazovce systémů kam se dostanete fyzickým tlačítkem pod multimediálním displejem. Pak už stačí jen vše povypínat a je to.

My tam máme kromě monitoringu rychlosti třeba ještě start-stop, vedení v pruzích či sledování bdělosti řidiče. Mimochodem, pokud tlačítko dlouze podržíte, rovnou se vám vypne kontrola rychlosti. To se hodí na kratších cestách.

Berlingo má sice jednoduchý podvozek, jízdně ale dokáže přesvědčit. Ne, nemluvíme o krájení serpentin, ale o rodinném cestování na delší vzdálenosti. Mezigeneračně se totiž kvalita podvozku zvýšila natolik, že teď už můžete na palubě strávit třeba celý den na cestě a nebudete unavení. Berlingo dobře filtruje nerovnosti, je solidně odhlučněné a nebouchá. Zkrátka, je pohodlné s ním jezdit. Tedy pokud nehledáte za volantem adrenalin. Ale to byste teď asi o Citroënu Berlingo nečetli.

Tohle kompaktní rodinné MPV má samozřejmě také své chyby. Zaměříme se teď na věci, které nás během tří měsíců za jeho volantem začaly trochu nebo i více štvát. Není to sice nic, kvůli čemu bychom ho zatratili, ale myslíme si, že by nebyl takový problém je zlepšit. V posledním jmenovaném případě pak záleží na vámi zvolené variantě. Dobrou zprávou ale je, že oproti pěti detailům, které máme na našem dlouhodobém autě rádi, jsme našli jen tři věci, které nám život s ním občas dokáží ztrpčit. A nejde o nic závažného.

Nevíme proč, ale Berlingo má relativně malou nádrž. Ano, existují auta, která mají ještě menší, ale myslíme si, že by bylo velmi příjemné, kdyby se do ní vešlo víc než 50 litrů paliva. Stačilo by o 10 nebo 15 litrů navíc, tak jak to kdysi měla velká rodinná auta. Výsledkem by bylo, že by Berlingo zvládlo ujet na jedno natankování tisíc kilometrů. To bychom pak třeba při cestě na dovolenou nemuseli tolik přemýšlet, kde bude výhodnější tankovat.

Tohle je takový neduh posuvných dveří, které jinak skvěle usnadňují vystupování a nastupování nebo manipulaci s dětskou sedačkou. Abyste je zavřeli, je nutné znát správný grif – nejprve k sobě kliku přitáhnou a pak teprve šoupnout. Řidič to ví, spolujezdec zapomíná a občasní cestující s tím bojují. Většinou všichni naráz přitahují kliku a chtějí šoupat, jenže dveře se ne a ne pohnout. To pak každého naštve.

V prodloužené verzi XL by měla být k dispozici klasická roleta, ale tady je to plastový dekl. Na první pohled jde o praktickou věc, třeba jsme na něm přebalili dítě. Nebo jsme ho použili jako stolek při krátkém otevření notebooku. Jenže dekl velmi špatně drží ve svých úchytech, má tendenci z nich vypadnout při sebemenší manipulaci. A když vezete kočárek, musíte ho zvednout do výšky. To pak není dozadu vidět. Nebo se vám sám zhroutí a nakřivo zapadne někam za sedadla. Zkrátka je s ním kříž. Když budete mít víc věcí, raději ho nechte doma. My bychom určitě ocenili spíš klasickou roletu.