Jak dnes jezdí
A teď pojďme rozbít ono klišé, že se diesel do Alfy nehodí. Už tím, že se nejdříve Giulia nebízela buď s benzinovým dvoulitrem, nebo třemi výkonnostními stupni vznětové jednotky. Základní 100 kW byla určena ale jen do vybraných států mimo Česko. U nás jsou tak rozšířené modely s výkony 110 a 132 kW, my k testu měli slabší ze dvou jednotek. Ano, po studeném startu nás přivítala typickým klapotem motoru MultiJet, tedy fiaťáckého JTD. Rozhodně ale není pravda, že by motor nějak víc obtěžoval. Nevibruje, nehlučí, neklepe. Jen pod plným plynem možná nezní tak vzrušivě jako benzin. Je to prostě normální naftový motor. Ostatně, u konkurentů, tedy BMW řady 3 i Jaguaru XE jsou naftové čtyřválce také hojně rozšířené a nikdo se tomu nediví nebo dokonce neohrnuje nos. Přitom spotřeba je vynikající. Hodně času jsme z oněch 1200 km strávili na dálnici a naměřili Alfě 6,6 litru nafty na 100 km.
Mimochodem, naftová Giulia je opravdový polykač kilometrů. Při dálničním limitu točí díky povedenému ostmistupňovému automatu pod 2000 otáček, takže jí zbývá ještě dostatek prostoru k akceleraci. Tohle auto jednoznačně patří do levého pruhu. Giulia je díky svému tvaru a nízké výšce také velmi aerodynamická, což se projevuje tichem na palubě. Podvozek je dobře odhlučněný a motor po zahřátí tichý. Určitě z ní nebudete vystupovat unavení ani po mnoha stovkách kilometrů na cestě.
Opravdovou odměnou pro Alfu je ale klikatá okreska. To se okamžitě projeví její sportovní geny, a to i s naftou na přídi, která je o něco těžší než benzin. Promyšlený podvozek s hliníkovými rameny skvěle pracuje na stabilitě a jízdní čitelnosti vozu. Jeden by neřekl, že i s naftou a automatem je možné pohodlně kontrolovat auto v zatáčkách plynem, jenže tohle je prostě pravověrná zadokolka. Takže se tu velmi rychle dostaví pocit řidičského uspokojení, kdy si auto hezky plynule navedete do zatáčky, nasměřujete ho a pak už jen dotahujete přidáváním plynu. Svůj podíl na výborném chování nese sportovní odklon kol, který se u moderních aut jen tak nevidí.
A pak je tu ještě řízení. Málokteré auto ho má dnes tak ostré. Možná to bude na někoho až moc, ale my jsme se s Giulií sžili okamžitě. Řidič má pocit, jakoby se stačilo jen někam podívat a auto tam poslušně jede. I citlivost je vysoká, jakkoliv se posilovač docela hlásí o slovo. Když si dáte všechny ty dílky puzzle dohromady, tedy správné rozložení hmotnosti, nízké těžiště, pohon zadních kol, briskní reakce na plyn, ostré řízení a ideální posaz za volantem, vznikne vám skvěle jezdící auto, které bude radost řídit každý den, ať už třeba jen vyrazíte pro rohlíky.
Jen jedna jediná věc nám v téhle základní naftové Giulii chyběla. Jsou to ta nádherná kovová pádla pod volantem, která jsou velká a ukotvená ke sloupku, takže se neotáčí. Vzpomínáme na redakční testy nových Giulií, kdy jsme je při jízdě jen tak hladili. Ne, ani jsme je nemuseli používat. Jen tam byly a byly krásné. To nám u zkoušeného modelu chybělo. Mimochodem, verze s manuálem pádla vynahradí krásnou kovovou pákou převodovky. U této naftové verze by asi byla pádla i zbytečná, automat řadil chytře a pokud bylo potřeba manuální přeřazení, použili jsme joystick, který má správně plus směrem k sobě a minus od sebe. K dispozici je i volič jízdních režimů DNA, jenž mění reakce motoru a převodovky. I ten je ale v této variantě tak trochu navíc a jezdit na neutrální volbu vlastně stačí.