Renault Twingo maskuje levné plasty, ale i nádržku ostřikovačů. Jezdí stejně zábavně, jako vypadá
Na Ibize jsem se poprvé svezl s jednou z nejočekávanějších novinek roku. Renault mi totiž na dva dny propůjčil znovuzrozené Twingo. Malý elektrický hatchback silně odkazující na svého předchůdce, který svým roztomilým designem omámí doslova každého. Jak jsem ale zjistil, vzhled zdaleka není to jediné, čím chce nové Twingo zaujmout. Nechybí však ani pár odrazujících francouzských zvláštností.
Levný, neznamená ošklivý
První Twingo z roku 1993 se stalo malou automobilovou ikonou. Nebylo jen levným městským autem, ale také chytrým, hravým a nápaditým vozem, který si lidé zamilovali pro sympatický design, překvapivě vzdušný interiér a neokoukaný přístup k praktičnosti. Renault ostatně připomíná, že první generace překonala hranici 2,4 milionu prodaných kusů, a právě z jejího ducha nové Twingo zjevně čerpá nejvíc.
Není to retro za každou cenu, spíš moderní interpretace auta, které chtělo být především milé, jednoduché a dostupné. Na druhou stranu těch podobností s původním Twingem je tu opravdu hromada. Ať už samotná karoserie ve tvaru vajíčka, kulaté vypouklé světlomety nebo kapota s třemi typickými pruhy a plastovým štítem. A pak ty barvy. Na výběr jsme měli ze tří základních - červené, žluté a zelené, vyskládané vedle sebe pak Twinga opravdu připomínala velikonoční kraslice.
V interiéru jsou sice všude tvrdé plasty, ale designéři se to snažili vykompenzovat hravými detaily, což se jim povedlo. Moc se mi líbil například dekor palubní desky v barvě karoserie s nápisem Twingo, zajímavý je i motiv drobných „kapiček“ na plastu a vše to podtrhují ještě koberečky s barevnými písmeny. Ve stejném duchu je laděná také stropnice a sympatický detail představuje i klíček lakovaný do barvy auta opět s písmeny dohromady tvořící název vozu.
Po usednutí mě pak přivítala měkká „gaučová“ sedadla zřejmě inspirovaná původním Twingem z devadesátek. Jinak ale kabina dýchá modernou, v testovaných autech byly vždy dva displeje, jeden před řidičem s unikátní grafikou právě pro tento model, druhý ve středu palubní desky sloužící multimédiím. I když je převzatý z Dacie, má moc pěkné rozlišení a jednoduché menu. Nic to však nemění na tom, že na dotyk reaguje pomaleji a poměrně lacině.
Kapota, kterou nelze otevřít
Přesto je ale celek uživatelsky přívětivý a v každodenním provozu smysluplný. Zvlášť když se k tomu přidá klasické tlačítko na deaktivaci asistentů. Renault si nicméně zachoval i několik svých hroších řešení. Pod volantem jsou stále tři páčky plus pádla na rekuperaci, což je za mě prostě nešťastné a špatně se na to zvyká. Startovací tlačítko má místo hned pod volantem, ale skutečně je umístěné ve středu pod displejem.
Co mě naopak baví, je nové velké červené tlačítko výstražných světel a vlastně i kliky dveří á la Volkswagen T-Roc. Jde o takový malý segment na konci loketní opěrky ve dveřích, který stačí vytáhnout směrem nahoru. Zajímavým, ale převážně „hejtovaným“ řešením je přední kapota. Ta se kvůli šetření nedá vůbec otevřít. A kam tedy s kapalinou do ostřikovačů? Nikam, nádržka tady taky vůbec není.... Ne dělám si srandu, je, ale bez návodu ji objevíte opravdu jen těžko.
Z kufru totiž musíte vytáhnout takovou malou plastovou pomůcku, kterou zasunete do vyříznutého kruhu v místě původního chlazení, tedy do prostoru mezi typickými třemi proužky na přední kapotě, otočíte a odendáte krytku. Stejně jako celé auto je to zábavné, ale řekněme si na rovinu, dost nepraktické. Za jak dlouho ten plastový „otevírač“ běžný majitel ztratí? Za týden? Za dva?
Praktičnost je na malý vůz příjemná. Odkládacích prostor je spousta, vpředu se bez větších problémů usadí i řidič se 190 centimetry, sedí se přiměřeně nízko a výhled ven je celkově dobrý, i když hodně zkosené čelní sklo vytváří specifický pocit. Vzadu je to spíš pro děti, což nikoho asi nepřekvapí. Kufr je malý, ale posuvná zadní sedadla dovolují jeho objem podle potřeby zvětšit. Naopak zamrzí absence bezdrátového nabíjení, chybějící loketní opěrka nebo fakt, že vzadu jsou jen vyklápěcí okénka.
Až překvapivě dospělé
Po technické stránce novinka sází na platformu AmpR Small a hlavně na jednoduchost a nízké náklady. Právě proto nedostala sofistikovanější víceprvkovou zadní nápravu jako větší Renault 5 a 4, ale jednodušší řešení s torzní příčkou převzaté z Capturu. Na papíře to může znít jako ústupek, v reálném světě ale dává tahle filozofie u levnějšího městského elektromobilu docela smysl.
Ve městě funguje nové Twingo opravdu dobře. Podvozek je příjemně měkký a i velké zpomalovací prahy zvládá překvapivě suverénně, a že jich na Ibize bylo! Auto je navíc dobře odhlučněné, a to hlavně od podvozku a kol, takže v nižších rychlostech působí dospěleji, než byste od podobně dostupného elektromobilu čekali. Je živé, obratné a celkově hodně zábavné. Je to tedy přesně ten elektromobil, který člověka baví řídit i při obyčejné cestě do práce.
Motor s výkonem 60 kW, tedy 82 koní pak odpovídá celkovému zaměření vozu. Ve městě je výkonu tak akorát, mimo něj už je samozřejmě znát, že rezerv není nazbyt. Nad osmdesátkou se navíc začne víc ozývat aerodynamický šum kolem karoserie, takže delší rychlé přesuny nejsou jeho oblíbená disciplína. Twingo ostatně ani nechce být univerzálním autem na všechno. Je to elektromobil, který byl od začátku navržený jako městský specialista s dojezdem až 263 kilometrů WLTP, a přesně v tom je potřeba ho respektovat.
Na Ibize se navíc ukázalo, že při klidnějším tempu po městě a okreskách umí být velmi úsporné. Nejnižší spotřeba se nakonec ustálila na hodnotě 12,6 kWh na sto kilometrů, ale je fér dodat, že bez dálnic a bez typicky náročného rychlého cestování. Potěší i široké možnosti nastavení rekuperace, které mění charakter auta výrazně víc, než bývá v téhle třídě běžné. Chybí sice jízdní režimy, ale upřímně řečeno mi v tomhle případě ani moc nechyběly.
Chápe svou podstatu
Po dvou dnech intenzivního ježdění mi nové Twingo ukázalo, že možná nebude nejlepší ve všech disciplínách, ale velmi dobře chápe, k čemu bylo stvořeno. Ve městě je příjemné, pohodlné, prakticky vymyšlené a hlavně zábavné. A to je dnes u malých aut možná cennější než jakákoli tabulka parametrů. České ceny zatím ještě známé nejsou, podle dostupných informací by ale ani u nás základ neměl přesáhnout 20 tisíc eur, tedy zhruba 490 tisíc korun. Pokud se to potvrdí, mohl by Renault trefit velmi zajímavé místo na trhu.