Volkswagen Caddy Cargo dokazuje, že nafta se v dodávkách pořád vyplatí. Jezdí za pakatel

Kompaktních dodávek je na trhu hodně. Zvyšující se zájem rozvážkových služeb nebo řemeslníků generuje dostatečné množství potencionálních zákazníků. Jedním z nejnovějších přírůstků v této kategorii je Volkswagen Caddy Cargo. Jak si poradí s denní zápřahem, to jsme zkoušeli ve verzi s výkonným, ale velmi úsporným naftovým motorem, která byla navíc okořeněna o pohon všech kol 4Motion.

Nová generace Volkswagenu Caddy se hojně prezentovala jako kompaktní rodinný vůz, kořeny v dodávce se ale neztratily. Auto se základní délkou 4,5 metru je ideálem pro ty, kteří chtějí rozvážet nejrůznější zboží nebo třeba pro řemeslníky, kteří si mohou do nákladového prostoru nechat vestavět poličky, držáky či šuplíky na nářadí a materiál. Testované auto samozřejmě bylo prázdné, a tak jsme jsme ho během testu zapřáhli, třeba odvozem starého nábytku či nafukovacího bazénu na skládku a nákupem nábytku nového.

První postřeh přišel záhy – pokud budete podnikat s delšími předměty, určitě sáhněte po prodloužené verzi Maxi. Delší model má totiž nákladový prostor o délce 2150 mm, zatímco testovaná standardní varianta jen 1797 mm. Protože Caddy nedisponuje průchodem z nákladového prostoru pod sedadlo spolujezdce, jak to mívají některé větší dodávky, je potřeba dlouhý náklad zajistit stahovacími popruhy a vystrčit ven. Německá dodávka se roky drží tradičního rozložení dveří, kdy je jejich pravá část menší a poslouží přesně k tomuto účelu. Při zavřené levé části je přitom stále viditelná registrační značka. Jaká pravidla platí pro převoz dlouhých předmětů v autě, to se můžete dočíst v článku nad tímto textem.

Nesouměrná zadní vrata mají ale jeden problém. Musíte se je naučit zavírat ve správném sledu. Nejdřív pravá a pak levá. A věřte nám, že člověk se ze začátku párkrát splete a pak doufá, že s dveřmi nepraštil tolik, aby v těch druhých udělal důlek. Jinak je ale potřeba celkové zpracování pochválit. Dveře se odjišťují elektrickým tlačítkem, pěkně zapadnou do polohy a mají samozřejmě dva úhly otevření. K ruce jsou i ty posuvné na pravé straně vozu. Prostě vše jak má být. Pro úplnost dodejme, že se dovnitř vejde 11,4 metru krychlového (Maxi nabízí 12,1) a užitečná hmotnost vozu je solidních 708 kg (záleží na motorizaci). Jak vypadá testovaný Volkswagen Caddy Cargo, si můžete prohlédnout ve fotogalerii:

V kabině jde o klasickou dodávku se všemi výhodami i kompromisy. Sedadla jsou celkově pohodlná, nicméně v případě řidiče by to chtělo hlavně pro vyšší šoféry trochu víc místa na posunutí sedadla vzad. Tomu logicky brání stěna mezi kabinou a nákladovým prostorem. Výhled ven je dobrý, trochu bizarně zůstalo na palubě zpětné zrcátko, které můžete využít leda tak jako náhradu za kosmetické. Ocenili bychom také víc odkládacích prostor, třeba poličky nad hlavou. Caddy nemá ani schránku před spolujezdcem, nahradila ji otevřená kapsa.

I když je palubní deska včetně volantu plastovo-gumová, působí interiér celkově jako u osobního vozu. Pomáhá tomu třeba dotyková obrazovka příplatkového rádia, do které je ale zakomponované i ovládání manuální klimatizace. To není za jízdy právě praktické, protože se musíte bříškem prstu trefit do tenkého posuvníku. Na palubě jsou i bezpečnostní systémy, třeba kontrola únavy nebo jízdy v pruzích. Nejvíc se ovšem hodí příplatková parkovací kamera doplněná o senzory kolem auta.

V posledních letech tu je snaha cpát do dodávek všech rozměrů elektrický pohon. Nutno podotknout, že třeba u rozvážkové služby, která jezdí po městě, to do jisté míry dává smysl. Pro podnikatele, kteří stále hledí na pořizovací náklady, to ale příliš smyslu nedává, zejména s hodnotami, které jsme naměřili při testu Volkswagenu Caddy. Ten se nabízí se třemi výkonnostními verzemi naftového čtyřválce (v nabídce je i benzinová varianta). My jsme měli tu nejsilnější o výkonu 90 kW, která byla v našem případě spárovaná se šestistupňovou manuální převodovkou a pohonem všech kol 4Motion. Kvůli ceníkovým změnám už přesně tato varianta není k mání, nově je nejvýkonnější nafta jen s automatem. To ale nemění nic na tom, že bude jezdit s velmi nízkou spotřebou. Po 500 kilometrech ve městě i na dálnici a s nejrůznějším zatížením jsme naměřili 5,6 litru nafty na 100 km a ručička palivoměru si ještě vesele ukazovala na prostor někde mezi půlkou a čtvrtkou. To je nepřekročitelná výhoda "nafťáků".

Motor je navíc dostatečně potentní k tomu, aby se díky solidnímu točivému momentu popral i s větším nákladem, přičemž stále snadno udrží rychlost s ostatními na okreskách i na dálnici. Při 130 km/h točí 2500 za minutu na šestku, a tak je prostoru pro vyšší rychlost ještě dost. Řazení je přitom velmi přesné, jak bývá u Volkswagenu zvykem. Jedinou výtku bychom měli k odhlučnění kabiny, které je stále poměrně slabé a tak je na delších cestách hluk obtěžující. Jde ale o běžný jev u plechových vanů. A i když má auto jednoduchý podvozek, pořád nabízí jisté a stabilní svezení. Samozřejmě se od majitelů Caddyho neočekává, že s ním budou stírat okresky. I když znáte to – nejrychlejší jsou v provozu řidiči bílých dodávek. Pohon všech kol je pak už jen bonusem, třeba když budete potřebovat za prací jezdit i během horších podmínek. Do města je zjevně zbytečný.

A jak je na tom Volskswagen Caddy Cargo s cenou? Užitkové vozy až na výjimky v našem katalogu nemáme, vězte ale, že v základu vyjde na velmi zajímavých 509 tisíc bez DPH. Řeč je ale o verzi s nejslabším 55kW motorem. My bychom i po naší dobré zkušenosti, sáhli po 90kW verzi, i když je k mání už s automatem, takže vyjde minimálně na 653 839 korun bez daně. Střední volbou je tak 75kW varianta s manuálem za 567 797. Námi testované auto včetně všech příplatků vyšlo na 738 926 bez daně, což je ale už nyní bezpředmětné. 

Kompletní ceník Volkswagenu Caddy Cargo najdete v našem katalogu pod tímto odkazem. Jak si stojí proti Citroënu Berlingo Profi nebo Fordu Transit Courier? Podívali jsme se všem na zoubek v našem porovnávači, výsledek najdete zde.