Test: Ford Tourneo Courier Active je sympatická, leč pouze tříválcová hranatost

Ford Tourneo Courier je nejmenší osobní dodávka řady Tourneo a výbava Active představuje vrchol této novinky, která přišla s menším odstupem po Volkswagenu Caddy nové generace. Tedy pardon, po novém Tourneu Connect. Ten je založený v rámci spolupráce s Volkswagenem právě na Caddy, respektive na platformě MQB. Je potřeba říct, že hned na úvod zde vyvstává jedna zapeklitá otázka: Nejsou modely Courier a Connect ve svém aktuálním vydání už příliš blízko u sebe? 

Nového Couriera jsme vyzkoušeli v rámci sedmidenního testu, takže si to celé můžeme trochu blíž rozebrat 

Tourneo Courier bylo dříve založené na Fiestě. Dnes už se Fiesta nevyrábí, takže Ford použil druhý svůj nejmenší model, a sice Pumu. Už samotný základ je tudíž oproti minulosti větší a to znamená, že mezigeneračně auto citelně narostlo a poněkud se přiblížilo krátkému Tourneu Connect. Přesně řečeno, Courirer se mezigeneračně natáhl o 18 cm, na šířku přibral 11 cm, výška klesla o zhruba 5 cm a rozvor náprav byl prodloužen o více než 20 cm. Pokud máte dilema, zda sáhnout po Tourneu Connect, nebo po přece jen menším Courieru, možná vám pomůže podrobnější porovnání, které najdete na tomto odkazu. Případné dilema bude o to větší, že základní Tourneo Connect ve výbavě Titanium Komfort stojí 675 tisíc, zatímco  Tourneo Courier ve druhé výbavě Titanium stojí ani ne o dva tisíce méně. Testovaná výbava Active už překračuje 700 tisíc. Na ne úplně velké MPV s tříválcem a manuálem to nakonec není zrovna málo. 

Protože je nový Courier založený na Fordu Puma, tak je to do velké míry osobní auto, nikoliv předělaná dodávka, což je samozřejmě dobré z pohledu jízdních vlastností, ale o tom až později. Ford má v nabídce několik variant, přičemž ta vrcholná a nejatraktivnější se jmenuje, jak už jsme si řekli, Active. Jak to ale u variant Active bývá, jde především o design a styl a na výsledku je to vidět. Náš Courier je vážně pěkné MPV.

Svou roli hraje i volba barev, protože Ford přijel do testu v tzv. komunikační barevné kombinaci zelená metalíza/bílá střecha. Někteří lidé nejen z Fordu říkají, že je to takový malý Defender, ale to bychom měli brát v hodně velkých uvozovkách. Kromě barev tohle auto není Defenderu podobné absolutně vůbec ničím a i když by se mohlo zdát, že třeba i trochu míří mimo silnice, terénu se naopak vyloženě bojí. Poněkud zvláštně pak v reálném světě působí přední světla ztracená v nárazníku, ale celkově se nám nový Courier líbí.

Interiér už žádná velká překvapení nepřináší. Hlavní roli zde hraje účelnost. Kabina je trochu plastová, ale kvalitně zpracovaná. Dobře vypadají také sedadla, která jsou příjemná. Především je ale interiér velmi prostorný, a to ve všech směrech včetně podélného prostoru ve druhé řadě. Vzhledem ke kategorii MPV je trochu zklamání, že Courier nemá posuvné zadní sedačky, které navíc ani nejdou z interiéru vyjmout. Posuvné dveře naopak ocení každý, kdo potřebuje každou chvíli usazovat do sedačky malé dítě (což je zrovna teď můj případ) a Courier si získal mé sympatie také prostorem pro zavazadla. Ten je totiž doslova obří.

Oficiálně má objem 1188 litrů, má pravidelný tvar, nízko položenou nakládací hranu a díky hranaté karoserii je vlastně ve finále tak velký, že jsme dovnitř při jednom našem výletu strčili celý kočárek tak, jak je. Nebylo potřeba ho vůbec skládat. Takže variabilita by určitě mohla být lepší, ale co do prostornosti nelze nic namítat, přestože jde o nejmenší Toureno v nabídce. 

Jak je nový Courier celkově sympatický, tak teď musíme udělat malou odbočku u dvou věcí, ke kterým naopak existují velké výhrady. Jde o multimediální systém, přes který se ovládá i klimatizace. Respektive ovládá se přes něj úplně všechno, zůstalo zde jenom pár tlačítek pro základní vstupy do menu a celé je to nešťastné. Hlavně ta klimatizace. Ano, ano, i klimatizaci můžu ovládat hlasem. Ale přijde mi, že hlasové ovládání je dobré a vypadá cool ve chvíli, kdy v autě člověk jede sám. Jenže Courirer je přece rodinné auto a v kontextu s upovídanými ratolestmi to zas tak praktické není. Když bych chtěl teplotu nastavit klasicky přes dotykový displej, tak na základní obrazovce není možnost +/-, přes kterou bych rovnou kliknul a upravil teplotu. Ani nevidím, jakou teplotu mám nastavenou. Musím se nejprve na jeden krok překliknout do menu klimatizace a následně posuvnou lištou nastavit teplotu. Za jízdy se do toho člověk zpoza volantu trefuje hodně špatně.

Druhá hrozivě otravná věc je povinný asistent hlídání rychlostních limitů. Některé automobilky dokázaly toto nutné zlo zpracovat tak, aby nebylo příliš otravné a aby šlo snadno vypnout, Ford se ale zachoval jako třídní Hujer. Možnost vypnout tento systém důkladně schoval a jako bonus je systém nepřesný a mnohdy upozorňuje na limit, který v daném úseku vůbec neplatí. Takže než to celé vypnu, musím do menu asistenčních systémů (1. krok), tento systém ale není na první obrazovce, musím se přepnout na druhou obrazovku nastavení asistenčních systémů (2. krok), musím kliknout na položku „Asistent omezení rychlosti“ (3. krok) a aby toho bylo opravdu hodně, tak ještě musím odkliknout informační okénko o tom, že si vypínám jakousi životně důležitou funkci, bez které bude ohrožena má bezpečnost (4. krok). Následuje hláška „Rychlostní varování vypnuto, nastavení se vypne pouze pro tuto jízdu, při dalším nastartováním vozidla se nastavení znovu zapne, zavřít“. Pokud nechcete čekat, musíte kliknout na ono „zavřít“ (5. krok), abyste multimediální systém mohli používat dále. Ta poslední hláška naštěstí časem sama zmizí, ale abyste se vrátili zpět na základní obrazovku z nastavení asistentů, stejně musíte ještě jednou někam kliknout, takže se těm pěti krokům nevyhnete. Dělat tohle za jízdy je všechno jenom ne bezpečné. 

Nabídka motorizací osobního Tournea Courier je dost omezená. K dispozici je pouze litrový tříválec o výkonu 125 koní, volit lze mezi manuální a automatickou převodovkou. Tím to aktuálně končí, časem přibude elektromobil. Dieselový motor Ford do tohoto auta v podstatě dává, ale pouze do užitkové verze Transit Courier. Takže smůla. 

Faktem ale je, že i ten jediný dostupný benzinový tříválec tomuto kompaktnímu MPV docela stačí a Tourneo Courier pomalé určitě není. Na dálnici se klidně nechá přemluvit na 160 km/h. Manuální převodovka je příjemně přesná, jen si musíte zvyknout na fakt, že šestka je vyloženě dálniční. Je hodně dlouhá, zřejmě v zájmu spotřeby. V praxi tak budete muset na dálnicích relativně často podřazovat na pětku, protože malý tříválec na šestku tuhle „krabičku“ ve stoupáních nezvládne ani nenaloženou. 

Spotřeba naopak není úplně zázračná. Ve výsledku se odráží především velikost vozu, jeho hranaté tvary i celkem vysoká stavba karoserie. Na dálnicích proto očekávejte čísla kolem devíti litrů. Vysoká stavba karoserie se pak nepřímo promítá také na nastavení podvozku, který je v zájmu krocení náklonů poměrně tvrdý. Dá se na to zvyknout a podvozek nemlátí. Jen je prostě tuhý. Jistota v zatáčkách u MPV rozhodně překvapí, ale pokud mne paměť neklame, i starší malá Tournea vycházející z Fiesty nabízela nadprůměrné jízdní vlastnosti. O tom, že Courier jezdí lépe než například Rifter nebo Berlingo, není pochyb. Ale zákazníků toužících po rodinném MPV budou mít větší prioritu jiné aspekty a peníze budou, tak jako skoro vždy, na prvním místě. A tady možná bude trochu problém.