Silný, dynamický, úsporný, ale hlučný
A teď už konečně jedeme. Řízení Volkswagenu Caddy Cargo je v řadě aspektů pohodovější záležitostí než u spousty osobních aut. Řidič sedí vysoko, do předoboku má parádní výhled, sladění řízení, řazení a pedálů je plynulé a velmi přátelské. Horší je to s výhledem vzad. Ve zpětném zrcátku nevidí řidič nic než neprůhlednou stěnu kabiny. Naše auto naštěstí mělo několik příplatkových pomocníků, které u skříňové dodávky doporučujeme - senzory, kamery, hlídání mrtvého úhlu se skvěle viditelnou signalizací svítivými diodami v "nohách" velkých zpětných zrcátek nebo udržování jízdního pruhu se zabrněním do volantu, pokud řidič pruh přejede bez blinkru.
Řízení Volkswagenu Caddy mi připadalo stejně plynulé a pohodové jako třeba u Golfu. Manuální šestistupňové řazení stejně precizní a s dobře vymezenými drahami. Trochu potížistka je pouze zpátečka, která má v kulise místo stejné jako jednička, ale páka se musí zatlačit. Když to řidič odflákne, kvalt vyskočí.
Jízdní vlastnosti jsou zvlášť u nenaloženého auta z hlediska komfortu stále trochu dodávkové. To znamená, že auto na nerovnostech jakoby lehce poskakuje a po zatížení působí klidnějším, houpavějším a komfortnějším dojmem. V zatáčkách nenaložený Caddy trumfne ledaskterý osobák. Působí velmi ovladatelně a čitelně, problém mu nedělá ani svižnější tempo, jen málo se naklání. S přibývajícími kilogramy v nákladovém prostoru se to samozřejmě trochu mění, ale při porovnání s konkurencí jde stále o špičku.
Volkswagen udělal
u nové generace svých aut jednu bohulibou věc. Opustil downsizing naftových motorů a vrátil se k "rightsizingu". I nejslabší dieselová pohonná jednotka pro nový VW Caddy (pro jiná provedení než Cargo je v nabídce i benzinový 1.5 TSI) tak má objem dva litry a označení 2.0 TDI. Námi testovaná verze disponovala aktuálně nejvyšším možný výkonem 90 kW. Nabízela dostatek síly, pružnosti i dynamiky, rozhodně jsem si v porovnání s osobáky nepřipadal méněcenný.
Jedinou slabinou motoru byl poměrně hlučný zvukový projev - a to i po zahřátí. Šlo o zatím nejhlučnější testované auto z koncernu VW s novým motorem 2.0 TDI. Dílem za to asi může rezonující plechová skříň, dílem totální syrovost motoru (na začátku testu mělo auto odjeto jen několik stovek kilometrů).
Syrovost auta ani zimní podmínky mu ale nebránily v dosahování příjemně nízké spotřeby paliva. Většina našich cest končila průměrnou konzumací mezi 5,5 a 6,5 l (výrobce udává 4,6 l). Díky za to patří i dlouhému zpřevodování šestého rychlostního stupně. Při 90 km/h motor točí pouhých 1400 otáček. Díky dvoulitrovému objemu to ale pro něj není pásmo, kterého by se řidič měl bát. Už od 1200/min. běží čtyřválec s autem naloženým na polovinu užitečné hmotnosti velmi klidně, tiše a kultivovaně, bez odmlouvání akceleruje. Není tedy divu, že ustálená jízda touto rychlostí přináší spotřebu hluboko pod pět litrů nafty na 100 kilometrů.
Na dálnici se ručička otáčkoměru při 130 km/h posunula lehce nad dva tisíce otáček a spotřeba přiblížila k osmi litrům. Z toho je jasně vidět, že aerodynamika přes zlepšení stále není úplně nejsilnější stránkou skříňového auta a nízké spotřeby nelze dosahovat při dlouhých dálničních štrekách vysokými rychlostmi.