Suzuki drží čtvrtou generaci Vitary při životě. Modernizaci deset let starého SUV skoro nepoznáte

Jestliže nepatříte mezi fanoušky moderních aut, která k ovládání vyžadují spíš šikovné prsty na displeji než skutečné řidičské dovednosti, kde životnost vozu končí s poslední softwarovou aktualizací a k jejichž řízení postačí jen základní znalost značek a ucházející zdravotní stav, zatímco o zbytek se postará armáda asistentů, možná vás osloví přístup japonských automobilek. Ty totiž stále sází na jednoduchost, spolehlivost a dlouhou životnost.

Typickým příkladem je Suzuki Vitara – vůz, který v současné čtvrté generaci působí na trhu už bezmála deset let a stále se nechystá do důchodu. Naopak, výrobce mu v průběhu minulého roku dopřál drobnou modernizaci, aby splňoval veškeré aktuální bezpečnostní podmínky pro prodej v Evropě a zůstal tak atraktivní alternativou pro zákazníky, kteří hledají poctivý a nenáročný crossover za rozumnou cenu.

Facelift často neprávem opomíjeného kompaktního SUV jsme si v rámci standardního týdenního testu vyzkoušeli také my. Tuzemské zastoupení nám zapůjčilo verzi s nižší střední výbavou Premium, základní motorizací 1.4 BoosterJet a šestistunovou manuální převodovkou.

Výčet jednotlivých změn odstartujeme u designu exteriéru, kde Suzuki Vitara prošla několika decentními, ale dobře rozpoznatelnými úpravami. Přestože designová silueta jako taková zůstala vesměs stejná, designéři se zaměřili na detaily, které vozu dodávají svěžejší a modernější výraz.

Decentně pozměněný design přední masky s leskle černým povrchem působí robustněji a elegantněji, zatímco upravený tvar světlometů a odstranění kulatých mlhovek přispívají k čistšímu dojmu z přední části. Výrazná linie táhnoucí se po boku karoserie boří rovnou plochu v oblasti dveří a dodává crossoveru dynamičtější charakter. Nově si můžete vybrat z pěti dvoubarevných variant (vždy s kontrastní černou střechou) nebo z pěti jednobarevných laků.

Zásadnější změny se odehrály v kabině, kde řidič najde nový devítipalcový displej infotainmentu, který je podstatně lépe zapracovaný do palubní desky a už nepůsobí, jako by ho tam namontoval váš známý automechanik. Jeho systém je potom natolik jednoduchý a přehledný, že se v něm bez problémů zorientuje kdokoliv. To zároveň znamená, že se nemusíte bát „stárnutí“ obrazovky, protože grafika systému byla svým způsobem zastaralá už ve chvíli, kdy sjelo první auto z výrobní linky. V tomto případě to nevnímám jako nevýhodu, spíš naopak. Infotainment na první pohled nabídne nejdůležitější funkce, ikonky jsou velké a systém běží bez větších zádrhelů. Navíc nově podporuje bezdrátové propojení s telefonem a systémy Android Auto a Apple CarPlay.

Další výraznou, a pro řidiče méně vítanou, změnou je povinné rozšíření bezpečnostní výbavy, které si vyžádaly nové evropské předpisy. Od července loňského roku se žádný nový vůz totiž neobejde bez systému pro udržení v jízdním pruhu a upozornění na překročení rychlostního limitu. Dočkali jsme se však i užitečnějších asistentů, jako je pokročilý systém varování před čelním nárazem a nechybí ani kamera sledující pozornost a únavu řidiče, která je velmi nenápadně umístěná přímo mezi výdechy klimatizace uprostřed.

Jízda s tímto japonským SUV kompaktních rozměrů je opravdovým návratem do starých časů, protože v tomto ohledu se za oněch deset let od jeho prvního představení nezměnilo téměř nic. Se svou muší váhou okolo 1200 kilogramů působí Vitara opravdu "lehkonoze", snadno se ovládá a i dynamika je pocitově velmi příjemná. Čtyřválec 1.4 BoosterJet s mild-hybridní technologií nabídne slušných 95 kW a 235 Nm točivého momentu, což znamená plynulý zátah a překvapivě živý projev hlavně ve středních a vyšších otáčkách. Přesto nejde o žádný závoďák – ve vyšších rychlostech už je znát, že motoru začíná docházet dech a akcelerace ztrácí na razanci. Manuální převodovka potěší příjemně tuhým chodem, přesnými drahami a ideálním odstupňováním, díky čemuž je řazení radost.

Podvozek Vitary není tvrdý, ale nelze ho označit ani za příliš měkký. Nerovnosti zvládá s přehledem, ať už jedete po rozbité okresce nebo městské dlažbě, do kabiny se nedostávají žádné nepříjemné rázy. Navíc mi přijde, že modernizace přispěla také k nepatrně lepšímu odhlučnění kabiny, ačkoliv ve vysokých rychlostech je tok vzduchu kolem karoserie stále zřetelný.

V zatáčkách si vůz drží jistotu, přehnaně se nenaklání a díky nízké hmotnosti působí až překvapivě obratně. Řízení je lehké, ale dostatečně přesné, takže auto ochotně reaguje na každý váš pokyn. Celkově crossover působí mechanicky poctivě a čitelně a nakonec dokáže nabídnout i trochu radosti z jízdy.

Spotřeba paliva vesměs splnila očekávání – na silnicích druhé třídy při klidné jízdě se bez větších obtíží dostanete na deklarovaných 5,3 litru na 100 km podle normy WLTP. Pokud ale zvolíte dynamičtější tempo, vyrazíte na dálnici nebo strávíte více času ve městě, spotřeba se může vyšplhat až k hranici 7 litrů. V praxi to znamená, že na jednu 47litrovou nádrž ujedete v průměru 700 až 900 kilometrů, což je na kompaktní SUV velmi solidní výsledek.

Jakkoliv je modernizovaná Vitara pro motoristické novináře příjemným návratem do dob minulých, na kterém se jen těžko hledají větší nedostatky, alespoň co se týče jízdních vlastností, faktem zůstává, že v porovnání s konkurencí to nebude mít vůbec jednoduché. Trh je dnes doslova přesycený modely podobných rozměrů, které navíc často lákají na příznivější cenu.

Například Dacii Duster lze pořídit od 441 000 korun, modernizovaný Opel Mokka v akční edici HIT od 469 990 korun a zcela novou Fronteru od 499 990 korun. Všechny tyto vozy navíc nabízejí nejen větší rozvor, ale i modernější techniku než Vitara, která startuje na částce 527 000 korun.