Stejný základ, jiný přístup. Otestovali jsme povedenou Kiu Niro jako klasický i plug-in hybrid

Kia Niro si i ve své druhé generaci zachovala specifickou nabídku motorizací, k mání je tedy jako hybrid, plug-in hybrid nebo elektromobil. My jsme v redakci Autosalonu měli první dvě verze poměrně krátce po sobě, proto jsme se je rozhodli zařadit do jednoho dvojitého testu. I když má jedna varianta nárok na české ekologické značky EL a druhá ne, mají toho spolu mnoho společného. A nejde jen o design, nýbrž i o základ hybridního pohonu. Jak se tedy s oběma jezdí a která je vhodná právě pro vás? To jsme zjišťovali během dvou týdenních testů.

Nebýt registrační značky, troufáme si tvrdit, že hybridní (HEV) a plug-in hybridní variantu (PHEV) od sebe vzájemně nepoznáte. Obě auta jsou ale poměrně výrazná, jakkoliv se liší v barevném provedení. Nápaditý je futuristický střih karoserie, který pracuje s diodami a full-LED světlomety, úzkou maskou chladiče a stylovými doplňky – můžete mít třeba jinak barevný C-sloupek. To dodává autu šmrnc. Niro navíc mezigeneračně výrazně narostlo. Na délku se protáhlo o celých 65 mm a má o 20 mm delší rozvor, což slibuje více místa v kabině. Je také o 25 mm širší. Celkový dojem z vozu je velmi sympatický, je to taková kombinace kompaktního SUV a rodinného hatchbacku.

Pokud jste si už prohlédli elektrickou Kiu EV6, bude vám interiér nového Nira velmi povědomý. Pozornost na sebe strhává volant s výrazně šišatým středem, který evokuje ragbyový míč. Stejně jako v případě modelu EV6 jsou dva displeje (jeden pro virtuální ukazatele, jeden pro zábavní systém) propojeny jakoby do jednoho pomocí jednolité lesklé plochy. Její nevýhodou je, že se dotyková obrazovka velmi rychle upatlá od otisků prstů. Kia si ale hraje s dotykovými panely i dál, například klimatizace má svůj vlastní „řádek“, který sdílí s navigací. Volby lze jednoduše přepínat, nebo si nastavit svou oblíbenou.

Je to určitý kompromis mezi stylem a ergonomií, nicméně je víc přikloněný právě k snadnější obsluze, takže si na něj velmi rychle zvyknete. Přece jen se ale v okolí řidiče objevuje pár problémů. Na mysli máme třeba velmi malé kapsy ve dveřích, kam se ani náhodou nevejde větší láhev na pití, třeba ta s objemem 1,5 litru. Naopak polička s možností bezdrátového nabíjení doplněná o standardní USB i novější USB-C konektor přijde k duhu a my jsme rádi, že nám nové připojení Kia nenutí tak, jako vozy koncernu Volkswagen. Řada lidí totiž dodnes používá standardní USB.

Na námi testovanou Kiu Niro HEV se můžete podrobněji podívat v komentované fotogalerii:

Zatímco pro základní výbavu Comfort je vyhrazen je hybridní pohon, dva vyšší výbavové stupně Style a Premium už dostanete se všemi třemi. Stalo se tedy, že jsme měli plug-in hybrid ve střední verzi Style za 1 049 980 korun a hybrid v top variantě Premium za 934 980 korun. Kompletní ceník modelu Kia Niro včetně technických údajů a výbavy najdete v našem katalogu, stačí kliknout na tento odkaz.

Kia jde stejnou cestou jako japonské automobilky, a tak až na metalízu (18 tisíc korun), 18“ kola (10 tisíc) nebo střešní okno za 35 tisíc, je vše součástí výbavy. Samozřejmě hybrid ve verzi Premium nabídl přímo luxusní prostředí. Velmi se nám líbil třeba špičkový head-up displej, na který se nejen vejde mnoho údajů, ale je navíc barevný a má nebývale jemnou grafiku. Podobný nenabízí ani některé prémiové modely. Naopak třeba parkovací kamera není domyšlená, protože se za špatného počasí velmi rychle ušpiní a pak je téměř k ničemu.

Vyhřívaná přední sedadla a volant jsou už součástí střední výbavy, Premium přidává vyhřívání i pro zadní cestující (kdyby vám na nich tolik záleželo). Špičkový je rovněž audiosystém, který dostanete k top výbavě. Jde o značku Harman Kardon. Nejvyšší výbava přináší také sadu elektronických asistentů nebo elektricky nastavitelná sedadla řidiče a spolujezdce. A ta jsou opravdu velmi pohodlná, poskytují dobrou oporu zad i stehen. Vzadu je kryje jakási skořepina, pokud tedy za vámi bude sedět dlouhán, rozhodně vás nebude tlačit koleny do zad.

To se ale zřejmě dít nebude, Kia má velmi rozumný prostor na zadních sedadlech. Podle našeho měření nabízí dohromady 150 cm místa na nohy, které mezi sebe dělí spolujezdec vpředu s cestujícím na pravém zadním sedadle. Mimochodem, líbí se nám i sklon opěradel, je tak akorát příjemný a ani vyšší postavy se nebudou hlavou odírat o strop.

Mezi oběma vozy je ale přece jeden zásadní rozdíl, jde o místo v zavazadelníku. Zatímco hybrid pojme 451 litrů, plug-in hybrid má prostor jen na 348 litrů nákladu, protože prostor pod podlahou potřebuje pro větší baterii. Menší je i palivová nádrž, o tom ale až za chvíli.

Teď si můžete prohlédnout testovanou Kiu Niro PHEV v následující fotogalerii:

Oba hybridy mají stejný základ, tedy atmosférický benzinový čtyřválec o objemu 1,6 litru, který disponuje výkonem 77 kW. Dokonce využívají i stejnou šestistupňovou automatickou převodovkou DCT. HEV má ale slabší elektromotor (32 proti 62 kW) a logicky i nižší celkový systémový výkon (104 proti 135 kW). PHEV je ale zase kvůli větší baterii těžší, váží 1594 kg, zatímco hybridní model 1474 kg. Otázkou tedy je, jaké variantě dát přednost. Napovědět může jejich souboj v našem porovnávači (klikněte sem) a nebo naše vlastní dojmy.

Už u verze HEV je silně cítit, jak moc elektřina pomáhá. Pokud je baterie dostatečně nabitá, má člověk pocit, jako by neměl pod plynovým pedálem atmosférický, ale turbo motor. Pokud si ale baterii někde v táhlém kopci vybijete, je zase jasně cítit, že energie chybí. Ukazatel nabití nicméně kolísá hodně rychle a baterie se zase brzy dostane do stavu použitelnosti. Obvykle jsme se v testu pohybovali mezi čtvrtinou a třemi čtvrtinami nabití. Elektřina hlavně pomáhá vykrývat hluchá místa motoru a auto díky ní působí mrštně a pružně. A kromě toho se Kia odmění i velmi dobrou spotřebou. V rámci dodržování rychlostních limitů se dá jezdit hluboko pod 5 litrů benzinu na 100 km. Na dálnici se ale musíte připravit na rychlé vybití baterie a spotřebu kolem 7 litrů, což už není úplně ideální. Zajímavě řešené je fungování pádel pod volantem. Ta u obou testovaných verzí totiž v běžném režimu slouží pro nastavení intenzity rekuperace (jako to mají elektromobily), ale po přepnutí do jízdního režimu Sport se jejich funkce změní a řidič je může používat pro manuální řazení jako u běžných automobilů s automatem. 

Plug-in hybrid by měl díky kapacitě baterie 11,1 kWh zvládnout až 65 km čistě na elektřinu mimo město a 85 km ve městě. Stejně jako u ostatních plug-inů záleží spotřeba silně na tom, jak auto budete využívat a také jak ho budete dobíjet. V tomto případě by to mělo trvat tři hodiny. Nám se podařilo na plnou baterii ujet necelých 50 kilometrů, jezdili jsme ale v poměrně chladném podnebí a také častěji mimo město. Dobrou zprávou je, že si plug-in hybrid vždy nechává určitou část elektřiny pro své potřeby v hybridním režimu, stejně tak umožňuje rekuperaci nejen při brzdění, ale i při jízdě se spalovacím motorem, to už ale samozřejmě zvyšuje konzumaci paliva. Pokud budete dojíždět přes týden do práce a mezi zásuvkami, existuje poměrně velká šance, že budete jezdit s nulovou spotřebou benzinu. My jsme se v kombinaci dostali na 4 litry. Ale znovu, výsledek je velmi individuální a záleží jen na vás, jak auto budete využívat.

Velmi milým překvapením je samotné svezení, což platí jako pro HEV, tak pro PHEV. Je to dáno dospělým podvozkem, který v obou případech používá na zadní nápravě víceprvkové zavěšení. Auto tak na silnici působí jistěji, rázy jsou minimální. Jen na opravdu rozbitých silnicích jsme se dostali na hranici tlumičů. Překvapením je, že Niru vyloženě sluší zakroucené okresky. Nechová se na nich jako SUV, spíš jako sportovněji naladěný hatchback. Jde o dobrý kompromis mezi agilitou a komfortem.

Řízení je příjemně plynulé a posilovač vyvážený. Ve sportovním režimu ztuhne, ale to pak působí poněkud uměleji. Lepší je tedy jezdit s normálním nastavením. V obou autech je potřeba si zvyknout na brzdy, kdy je cítit jasný přechod mezi fází rekuperace a opravdovým brzděním. Pokud se na to nepřipravíte, nebude vám připadat zpomalování plynulé, ale to je spíš detail. Úplně jsme si také nezvykli na kruhový volič automatické převodovky, kdy se nám občas nepodařilo správně trefit do kýžené polohy.

Na cestách je z auta dobrý výhled ven, tedy až na jeden úhel. Tím je pohled od řidiče doleva přes A sloupek. Samotný by nevadil, ale poměrně rozměrné zrcátko z něj přímo vychází a tak vzniká docela velký prostor, kam se může ledasco nechtěně schovat. Každopádně platí, že Kia Niro HEV i PHEV jsou dobrými vozy na každodenní ježdění. Na delších cestách vás bude poněkud obtěžovat fakt, že plug-in má jen 37litrovou nádrž, zatímco hybrid 42litrovou. Oněch pět litrů znamená 100 kilometrů, které sice model do zásuvky na začátku částečně ukousne elektrickým provozem, pokud ale jedete dál, nabíjení po cestě už obvykle smysl nedává a spotřeba stoupá rovněž k sedmi litrům. Musíte se tedy smířit s častějšími zastávkami na čerpacích stanicích.

Rozdíl mezi hybridem a plug-inem je pro příklad ve střední výbavě Style 225 tisíc korun. To je poměrně dost. Pokud ale máte k dispozici větší rozpočet a využijete ekologické značky EL třeba k parkování v Praze a navíc můžete doma nabíjet, může vám dávat pořízení plug-in hybridu smysl, jakkoliv se budou vložené peníze vracet spíš pomaleji. Každopádně při správném využívání systému dosáhnete na velmi zajímavou spotřebu. Naopak verze HEV se umí hlavně na dálnici vyšplhat s konzumací paliva na hodnoty, se kterými jezdí běžné vozy. Na druhou stranu je výrazně dostupnější a zřejmě sedne širšímu spektru zákazníků.

Jak si stojí Kia Niro proti ostatním konkurentů. Plug-in hybridní verzi jsme srovnali s čínsko-britským SUV MG eHS i oblíbeným Hyundai Tucson ve variantě do zásuvky. Výsledek najdete v našem porovnávači, stačí kliknout.