Skvěle jezdí a nemá žízeň. Honda Civic aspiruje na novinku roku, jen kdyby nestála tolik peněz

Je to 50 let od chvíle, kdy na silnice vyjela první Honda Civic. Od té doby se toho v automobilovém průmyslu změnilo mnoho a platí to i pro model samotný. Ten ve své 11. generaci přijíždí odvážně pouze s jediným dostupným pohonem (zatím!). Jde o hybrid se dvěma elektromotory, který většinu času jezdí na elektřinu, ale není ho potřeba dobíjet. Má díky tomu švih jako elektromobil, ale nabízí svezení jako dobře naladěný hatchback se silným benzinovým motorem. Jak jsme zjistili v týdenním testu, je toho ještě mnohem víc.

Honda Civic prošla mezigenerační evolucí. A kdo se v japonských autech alespoň trochu vyzná, dokáže ji na první pohled identifikovat. Přesto jde o naprosto nový vůz, ať už hovoříme o šasi s vyšší tuhostí nebo jeho velikosti. Civic se totiž protáhl o více než 30 mm a narostl tak na délku až 4551 mm. Spolu s tím narostl i rozvor na 2734 mm, což slibuje více místa uvnitř. Naopak je nyní vůz nižší a vypadá tak sportovněji.

Honda pokračuje v politice bohatých výbav a tak auto už v základu stojí na 17“ discích, testovaný vůz ve druhé verzi Sport dokonce dostal černé 18“. Auto díky nim působí sebevědomě, což podtrhuje ještě ostrá maska chladiče (byť na první pohled dost plastová), doplněná o LED světlomety. Adaptivní jsou ale až pro top výbavu Advance. Auto působí výrazně hlavně při bočním profilu, kdy se pohybuje na pomezí hatchbacku a liftbacku, což potvrzuje i kufr s dlouhým víkem, které znamená snadný přístup k zavazadlům.

Objem zavazadelníku je solidních 410 litrů. Škoda, že se po sklopení zadních sedadel vytvoří citelně velký schod. Honda tu nemá příliš praktických detailů až na jeden. Jde o kryt kufru, který je úzká roletka zatahující se nikoliv podélně, ale do strany. Výsledkem je, že manipulace s ní je snadná a navíc má jen velmi malou základnu, kterou schováte prakticky kamkoliv (hlavně ji někde neztratit!) a nic neváží. Tohle není pro Civic novinka, měla ji už minulá generace. Škoda, že tohle řešení nenabízí víc automobilek.

Testovanou Hondu Civic si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii:

Designéři učesali interiér vozu, takže s nepřehlednou rozsypaností před několika generacemi už nemá nic společného. Hlavním motivem na palubní desce je voštinový panel, který slouží jako dekorace i jako prostor pro výdechy klimatizace. Už v základu dostanete velký displej zábavního systému včetně navigace i duální klimatizaci. Po vrcholné verzi sáhněte, pokud chcete třeba vyhřívání volantu nebo prémiové audio. Střední volba Sport je ale pro každodenní život dostačující.

Volant má tenčí věnec, ale stále se velmi dobře drží. Na první pohled je na něm dost titěrných ovladačům, rychle si ale zvyknete. Dobrou zprávou je, že Honda šla sice s dobou a nahradila klasické ručičkové ukazatele obrazovkou, nicméně zachovala jejich tvar. Kabina tak působí velmi přirozeně a navíc jsou hlavní ovládací prvky stále fyzické, třeba zesílení zvuku nebo klimatizace.

To platí až na jedinou výjimku, kterou je ovládání automatické převodovky. K tomu neslouží páka, ale panel s tlačítky, což by možná nevadilo, kdyby se všechna tlačítka nemačkala, jen zpátečku bylo nutné zatlačit směrem k sobě. Je to trochu nezvyklé a trvalo nám déle, než jsme si na tohle ovládání vybudovali svalovou paměť.

Za volantem se sedí nízko a řidič má dobrou kombinaci pocitu vzdušnosti a zároveň propojení s vozem. Výhled ven je díky tenkým A sloupkům excelentní, sedadla jsou zase pohodlná i na delší cesty, nicméně neztrácí slušné boční vedení. Dost prostoru je na nohy i hlavu také na zadních sedadlech, kam se snadno vejdou dva dospělí. Ve verzi Sport není střešní okno, v top verzi Advance ale ano a i z ní hlásí kolegové novináři stále dost místa na hlavu. Strop je totiž v daném místě mírně vykousnutý.

Než se projedeme, je potřeba si trochu vysvětlit zajímavý hybridní pohon nového Civicu. Ten dohromady kombinuje atmosférický benzinový dvoulitr a dva elektromotory. Vznětová jednotka pracující v Atkinsonově cyklu má výkon 105 kW a točivý moment 186 Nm. Elektromotor, který slouží k pohonu (druhý je tu jako generátor), má k dispozici 135 kW a 315 Nm. Lepší parametry, které Honda navíc prezentuje jako celkové, napovídají, že hlavní hnací jednotkou tu nebude spalovací, ale právě elektrický motor. Ten tak s autem pohybuje nejen v plně elektrickém jízdním režimu, ale i v hybridním, kdy zážehový motor běží, ale dodává jen elektrickou energii. I tak Civic umí jet jen na benzin, ale jde o vybrané případy, kdy se elektronika rozhodne, že je to dobré. Hybrid má tedy vlastně převrácené fungování, než na které jsme zvyklí.

Překvapivě mu to dokonale hraje do karet. Díky častému zapojení elektrické jednotky totiž Honda Civic téměř vždy působí pod plynem jako elektromobil. Myšleno je to v dobrém slova smyslu, kdy má vůz pocitově dynamiku jako na gumě a řidič cítí, že je vůz velmi agilní a lačný po akceleraci. Auto potřebuje na stovku 7,9 sekundy. Vděčí za to i nízké hmotnosti 1,5 tuny, kterou se překvapivě podařilo udržet na uzdě. Civic je při jízdě díky hybridnímu systému velmi tichý a i proto, že se spalovací jednotka tolik nehlásí do práce, je na palubě klid i ve vysokých rychlostech. Tady se opět Civic podobá víc elektromobilu než spalovacímu vozu.

Výborné hodnocení zaslouží také bezstupňová automatická převodovka e-CVT. Takový systém řidiče většinou štve kvůli zvukům připomínajícím vysavač při prudké akceleraci. Inženýři z Hondy tu ale nasadili virtuální rychlostní stupně, které dokořenili zvukem z reproduktorů. Pod plným plynem se ozve něco, co připomíná projev nadšeného kluka, který svým kamarádům předvádí, jak znělo zvodní auto v jeho oblíbené počítačové hře. „Eeeen-Eeen-neeen!“ Virtuální přeřazení je bleskové a celé to vypadá téměř uvěřitelně. Jasně, víte, že to není skutečnost, ale přesto vás to pobaví. Tleskáme.

Všechny tyhle hračky by se mohly rozsypat, kdyby Hondě nefungoval podvozek. Naštěstí patří tato automobilka k těm značkám, kterým na jízdním chování opravdu hodně záleží a dá se u nich spolehnout, že bude minimálně zajímavé. Patří sem ještě třeba Mazda nebo Ford. V Japonsku se pracovalo na zvýšení tuhosti šasi nejrůznějšími úpravami nosníků, podlahy a dalších dílů. Výsledkem je o pěti vyšší tuhost, ale hmotnost stále držená na uzdě díky nasazení hliníku (je z něj třeba přední kapota). K tomu je tu ještě moderní zavěšení kol, které nenabízí jen tak každé auto v této třídě, nebo jen za určitých podmínek. Honda Civic má ale vždy vpředu McPherson a vzadu víceprvek.

Výsledkem je jistý a dospělý jízdní projev. V zatáčkách jsou náklony minimální a auto se jen tak nenechá rozhodit. Zadní kola neposkakují ani na pořádných příčných nerovnostech. Podvozek je přitom velmi dobře odhlučněn (což nebývalo u japonských vozů zvykem) a funguje i na rozbitějších českých okreskách. Na dálnici pak dobře drží směr. To vše bez větších kompromisů v komfortu. Možná půjde pro někoho zvyklého na DCC tlumiče v komfortním odpružení už o dost tuhé svezení, ale Honda žádné takové nastavení nemá, přesto je její podvozek z našeho pohledu velmi dobře vyvážený.

A pak je tu ještě řízení. Posilovač je méně účinný než u řady konkurentů, to ale rozhodně není na škodu. I když není komunikace mezi předními koly a vašimi dlaněmi nikterak přehnaná, máte pocit, že jste vtaženi do hry. Vůz se dobře vede a v zatáčkách při sportovnějším svezení není problém identifikovat limit a přesně se svézt na hraně, za níž nastává nedotáčivost. Dynamický motor, dobrý podvozek a citlivé řízení dohromady znamenají, že Honda Civic dokáže opravdu poskytnout radost z řízení, která u řady moderních aut tolik chybí.

A ke všemu ještě za velmi rozumné náklady – po rychlých pasážích jsme odečetli z palubního počítače 6,6 litru benzinu na 100 km, to byl ale strop. Spíš jsme jezdili za méně než šest litrů. To se pak ani člověk nezlobí kvůli docela malé palivové nádrži, která pojme jen 40 litrů Naturalu.

Čas od času se nás někdo zeptá, co bychom si my sami koupili za nové auto. Odpovídá se na to stále hůř, těžko totiž hledáme dobrou kombinaci zábavy za volantem a každodenní využitelnosti. Honda Civic obojí nabízí a i proto je pro nás jednou z nejlepších novinek, které se letos na silnicích objevily. Bohužel to má jeden háček, kterým je cena. Civic začíná na 769 900 tisících korunách v základní verzi Elegance, v testované Sport stojí bez stokoruny 800 tisíc. Plná výbava vyjde na 879 900 Kč! Kompletní ceník včetně technických údajů najdete v našem katalogu zde.

To je na vůz nižší střední třídy prostě moc, většina konkurentů se nabízí mnohem levněji, pravda někdy bez tak bohaté výbavy a se slabšími motory. Navíc bez automat. Možná vás také tak dobře nepobaví, ale cenový rozdíl je opravdu znát. Podívejte se do našeho srovnání, do kterého jsme vybrali naopak cenově podobné nabídky Volkswagenu a Mazdy. Najdete ho pod tímto odkazem.

My máme ale jasnou strategii. Až někdy za pět let budeme potřebovat rodinné auto, podíváme se do bazarů a pořídíme si nějaký dobře zajetý kus Hondy Civic. Budeme totiž na svezení za jejím volantem vzpomínat jen v dobrém. Ostatně, podobně jako kolega Pepa Vrtal, který Hondu Civic - tentokrát v top výbavě Advance, testoval pro televizní Autosalonu. Reportáž uvidíte ve středu 2. listopadu od 20:15 na Prima COOL.