Test: Jezdit na motorce s automatem není ostuda. Honda NT1100 vsadila na komfort, má jen pár chyb

Když Honda před lety reinkarnovala Africu Twin, zažila díky tomu obrovský úspěch. Není proto divu, že vznikají nejen další a další verze povedeného endura, ale i stroje od něj odvozené. To je případ letošní novinky NT1100, která s Afrikou sdílí rám, motor a další detaily. Na rozdíl od ní vám ale nebude líto, když s ní nevyrazíte do těžkého terénu a nepřiznáte si, že jste chtěli takovou motorku jen na pohodlné cestování. Svézt dva lidi stovky kilometrů daleko v maximálním pohodlí a ještě je k tomu pobavit? To je hlavní úkol pro tento zajímavý stroj. Prověřili jsme ho v redakčním testu.

Přestože NT sdílí šasi s Afrikou, není tak nápadné a jednoduše rozpoznatelné jako slavné znovuzrozené enduro. I když byl testovaný stroj vyveden v zajímavé bílé perleťové barvě, z davu příliš nevyčníval. Jednoduchý střih kapoty, do boku protažené světlomety a plastové kufry (které jsou ve standardu!) svým vzezřením příliš nezaujmou. Větší cestovní Hondy ale byly vždycky takové a přesto si našly řadu nadšených majitelů. Dokládá to, že design je otázkou osobního vkusu a ne každý chce jezdit na zubaté Kawasaki polité „radioaktivní“ zelenkavou barvou.

Rám je tedy stejný, ale to neplatí pro podvozek, který je mírně nižší. Projevuje se to na výšce sedla (820 mm proti 870 mm u Afriky), což ocení nejen jezdci nižších postav. Tu a tam si sice při nastupování kopnete do kufrů, ale to se dá přežít. Vpředu najdete obrácenou teleskopickou vidlici Showa se zdvihem 150 mm s nastavitelným předpětím. To lze upravovat i pro zadní kynou vidlici s centrálním tlumiče opět od Showy. Zdvih je tu rovněž 150 mm, vzadu se předpětí mění otočným kohoutem, vpředu potřebujete klíč.

Z Afriky je tu i přístrojový štít, který kombinuje jednoduchý digitální displej dole s barevnou obrazovkou nad ním. Je to na první pohled bizarní řešení, nicméně pokud si na displeji chcete zobrazit podrobnější údaje nebo třeba navigaci, můžete rychlost sledovat na jednoduché obrazovce. Ta je neměnná. Výtku zaslouží jen systém ovládání pomocí sady tlačítek na levé rukojeti. Zorientovat se v něm chce hodně trpělivosti a pozornosti. Za jízdy bychom se v něm moc „nehrabali“. Zvláštní je i nastavení čelního plexi – nemění se páčkou nebo prostým vytažením, ale je potřeba oběma rukama odjistit kolík a posunout ho po stupínkách do jiné polohy. Samozřejmě to nejde dělat za jízdy, leda byste byli kaskadéři jako Sršeň.

Hondu NT1100 DCT si můžete podrobněji prohlédnout v galerii.

Z Afriky pochází také dvouválec s výkonem 75 kW (102 k) a točivým momentem 104 Nm. Polykačům adrenalinu se to bude zdát málo, pro běžného motorkáře je to ale plně dostačující výkon i v poměru k trochu vyšší hmotnosti téměř 250 kg. Motor běží hladce, je tichý a někdy až moc. Dokážeme si představit, že řada lidí sáhne po upraveném výfuku. Honda je v tomto směru poněkud uzemněná. Na druhou stranu na dlouhé cesty řev nepotřebujete. Motorka je k mání s manuální převodovkou za 349 900 korun a s automatem DCT za 374 900 korun. A právě tuhle verzi bez spojkové páčky a „kopáku“ jsme se jali vyzkoušet na českých silnicích.

DCT není nic neznámého, Honda ho používá přes 10 let. Proslavilo se hlavně na cestovní stíhačce VFR 1200F a po řadě vylepšení přišlo i do Afriky. Tam, pravda, působí poněkud zvláštně, na palubě NT má ale podobně jako kdysi u VFR logické místo. Tahle motorka má být totiž co nejkomfortnější a tak není důvod, proč by řazení neměla vzít do rukou sama. V tomto případě díky dvouspojkovému automatu se šesti rychlostmi, ke kterému si jde přikoupit ještě elektrický „kopák“ (zkoušeli jsme ho před pár lety na Africe a jde o úžasnou kombinaci!).

Není asi třeba nic vysvětlovat. Stisknete tlačítko D, přidáte plyn a jedete. Můžete přepínat mezi třemi sportovními režimy (od nejnižší po nejvyšší agresivitu) a nebo vybrat manuální režim. Z naší zkušenosti plyne, že v režimu D je motorka velmi nepříjemná. Řadí totiž tak, že motor nechává povalovat ve zbytečně nízkých otáčkách, ve kterých výrazně vibruje, jako by se chtěl každou sekundu udusit. Zejména, když přidáte trochu plynu. Takhle by motorkář nikdy nejel! Nepovedené je také popojíždění v malých rychlostech, třeba při manévrování, kdy automat občas pěkně škube.

Nadávali jsme. Pak nám ale došlo, že si je trochu potřeba pohrát s nastavením. Na běžné cestování jsme tak zvolili základní sportovní mód a rázem se bylo z čeho radovat. Automat nechal motor vytáčet výš a pod plným plynem rychle „skopal“ dvě rychlosti dolů a my jsme vyrazili kupředu. Ještě příjemnější ale bylo nechat na automatu jen přidávání vyšších stupňů a v případě potřeby si podřadit páčkou na levé rukojeti manuálně. Tak jsme si vystačili na dlouhých přesunech. V zatáčkách jsme pak přepnuli do čistého manuálu tlačítkem M. V automatickém režimu nám totiž vadilo občas hrubé podřazování a ještě ke všemu v nevhodný moment.

S manuálním režimem automatu byla opravdu radost jezdit. Přiblížili jsme se k šikaně, cvak – cvak, rychle podřazeno, náklon a pod plynem ven. A pro úspěch zopakovat znovu a znovu a znovu. Je to takový stroj, na kterém se velmi zkušený jezdec pobaví a pokročilý začátečník nebo ten, kdo má z jedné stopy více strachu, dokáže jet sebevědoměji, než by jel s běžným manuálem.

K tomu NT1100 přidává ještě velmi povedený podvozek, který nejenže dobře filtruje i horší cesty, ale poskytuje stroji velmi dobrou stabilitu, jezdci pak pocit jistoty. Je to takové nastavení do každé situace. Jasně, nebudete s ním stírat závodní okruh a brousit kolena, ale bavit vás bude dostatečně, aniž by bylo potřeba přetrpět kompromisy kvůli tvrdosti. A nebojte se, houpačka to také rozhodně není. Prostě takový všeuměl, se kterým vyrazíte do Itálie a cestou vykroužíte alpské serpentiny.

Dobru zprávou je, že na dlouhé cestě vám pomůže nejen opravdu efektivní plexi (s výškou 190 cm stačilo bohatě), ale i široká kapotáž, která ochrání nohy a tělo. Nádrž s kapacitou 20,4 litru zase zaručí solidní dojezd, my jsme jezdili za 5,2 litru a tudíž bychom dosáhli na téměř 400 kilometrů! NT1100 je tedy ideálem pro všechny polykače kilometrů, kdo hledá zábavu kolem komína, nechť se poohlédne jinde. Tomu odpovídá i vyšší cena.

Jak se líbila Honda NT1100 DCT kolegovi Lukášovi Peškovi? Podívejte se na video: