Renault Symbioz je králem spotřeby. Na jednu nádrž ujede přes 1000 km, má ale své mouchy

Renault Symbioz patří do mého výběru s názvem „poslední normální auta pro běžné lidi“. Není to žádné obří SUV, se kterým bych se nikdy do centra města dobrovolně nevydala, ani neoslní zrychlením. Zůstává hezky přirozený, i přestože má poměrně ostré rysy karoserie. Největším bonusem je jeho spotřeba. 

Už od prvního pohledu si příslušnost tohohle auta nikdo nesplete. Designový jazyk je přesně definovaný po vzoru menšího Captura a většího Scenica. Dominantním prvkem přední masky je rozhodně mikrodiamantový vzor s výrazným logem značky. Působí to velmi dospěle. Zadní světla pro změnu odkazují na půlený drahokam. Název vozu, včetně jeho příslušnosti k motorizaci najdete na pátých dveřích. Zepředu by totiž auto mohlo někoho zmást, o který model vlastně jde.

Kufr není žádné velké překvapení, protože se jeho prostor dá korigovat posunutím lavice až o 16 centimetrů. Navíc má dvouúrovňovou podlahu, která ale ztratí trochu význam, pokud si připlatíte za rezervní kolo. Pak veškeré místo pod bude už navždy zabrané. Stále to je ale úctyhodných až 624 litrů. To je na středně velké SUV dostatek. Takže jen záleží, jestli dáváte přednost nákladu nebo pohodlí cestujících.

Sedadla druhé řady se skládají v poměru 40:60, takže pokud rádi v zimě jezdíte na zasněžené hory, pak stačí sklopit jen užší sedadlo a jím protáhnout potřebný náklad. V neposlední řadě zaujmou nová 19palcová litá kola se zajímavým designem. Jiná si v případě nejvyšší výbavy, kterou disponuje testovaný vůz, zvolit v konfigurátoru ani nemůžete. Jen si u nich dejte pozor na příliš blízké parkování u obrubníku.

Červený lak, který dělá z auta sebevědomého jedince, je za příplatek 24 tisíc. Pokud byste chtěli jinou barvu, pak si vyberete napříč všemi stupni výbavy spíše ze zemitých tónů. V ceně je jedině bílá.

Uvelebit se za volantem je poměrně jednoduché, člověk si nastaví svou pozici během několika sekund. V kabině jako takové se výrazná revoluce nekonala, pokud jste někdy seděli v novém renaultu, pak vám tamní architektura a rozložení bude připadat povědomé. Jedinou změnu pocítil volič jízdních režimů, který před tím vypadal spíše jako knipl v letadle. Nyní se řidič musí spokojit s trčící páčkou, která do prostoru vozidla příliš nezapadá. Je ale funkční.

Interiéru tak dominuje středová plovoucí konzole a nad ní obrazovka infotainmentu. Ta pracuje se systémem OpenR, který má integrovaný Google. To znamená, že je vše svižné, jednoduché k nalezení a ještě jednodušší na kliknutí prstem. Samozřejmostí je přihlášení se do svého účtu, a tím si trochu zjednodušit život, avšak i bez přihlášení vše funguje spolehlivě. Zejména pokud používáte bezdrátové propojení s telefonem. 

Pod obrazovkou, stejně jako na volantu, zůstala fyzická tlačítka. Naštěstí se odsud ještě neztratila praktičnost. Jen tlačítko pro zapnutí výstražných světel a zamknutí kabiny by mohlo být na lepším místě. Jedno není příliš vidět a druhé je až moc vzdálené. Zato dotekovou ikonku pro vyhřívání volantu a sedačky vidí člověk na první dobrou.

Kabinu prosvětluje panoramatická střecha s funkcí zatemňování. Přiznám se, že jsem této možnosti za celou dobu zápůjčky nevyužila, protože mě naopak bavilo to, že jindy stísněné zcela černé čalounění působí vzdušně. Jediný prvek, který by snad nekonečnou černotu jinak prolomil, je například decentní zlaté prošívání nebo šedý dekor na palubní desce.

Nabíjet telefon lze bezdrátově a ploška se nachází pod plovoucí konzolí, kde ho má člověk dostatečně daleko, takže to nesvádí ke kontrolování displeje. Materiály jsou jinak na omak měkké a poměrně kvalitní. V nejvyšší výbavě se vsadilo na látku a syntetickou kůži, ta prakticky nejde rozeznat od té pravé.

Sama za sebe (výška 182 cm) si sednu a nemusím mě trápit nedostatek místa před koleny. K zádům sedadla před sebou to mám sice jen pár centimetrů, zato si mohu stále pohodlně natáhnout nohy, stejně tak se opřít, aniž bych hlavou narážela do stropu. Nebála bych se cestovat takto plnohodnotně ve čtyřech lidech, v pěti už bude asi trochu problém s osobním prostorem.

Tohle auto se k nám do redakce dostalo především díky nové motorizaci. Symbioz má totiž pod kapotou nový úspornější hybridní pohon s výkonem 160 koní. Základ už netvoří 1.6, ale plnohodnotný motor o objemu 1.8 litru s přímým vstřikováním. Ten spolupracuje s multimódovou převodovkou.

Z nuly na sto se auto vyšvihne za 9,1 sekundy, což tak trochu vypovídá o tom, že i přes počet koní to nebude žádný závoďák, který by v neděli odpoledne trhal trávu kolem zatáček. Ba naopak, tohle je přesně to auto, které člověk bude mít rád díky jeho normálnosti. A tedy nejen kvůli tomu, jak vypadá. Na řízení se možná nebudete těšit, ale rozhodně vám nepřidělá vrásky na čele. Každodenní fungování s ním je prostě symbióza. V běžném provozu se díky elektrifikaci rozjíždí vždy plynule a po městě to zvládne ekologicky.

Na délku má 4,4 metru, takže se s ním také dobře manévruje. A mně se také dobře podélně parkovalo, leč mi k tomu pomáhala zadní parkovací kamera. Dlažební kostky nejsou problém, ale pokud přejedete retardér ve vyšší rychlosti už to v kabině pocítíte, stejně tak díry v silnici. S jemnými nerovnostmi jako jsou zaplátované asfaltky si poradí obstojně. Zatáčky vykresluje, aniž by mu ujížděl zadek a nemá tendenci se při vyšší rychlosti naklánět.

Malé zklamání byl projev převodovky, přestože se, a to zdůrazňuji, v 99 procentech chovala tak, jak měla. Občas nastaly situace, kdy měla trochu problém se rozhodnout, co teda vlastně udělá. A já si jen říkala: „Proč prostě nepřeřadiš?“.

Typicky to bylo v situacích, kdy jsem rychle měnila tempo jízdy nebo jsem chtěla někoho jen rychle předjet. Svižná jízda tedy autu příliš nesvědčí, zatímco klidná ano. Ale to neznamená, že byste se na dálnici měli po celou dobu držet jen v pravém pruhu. Jen při vyšší rychlosti si pak prostě musíte zvyknout na vyšší hluk od motoru, ale to je projev poměrně typický pro hybridy napříč všemi značkami.

Síla modelu Symbioz tkví v něčem jiném. Je to spotřeba. Auto jsem tentokrát využívala skutečně každý den, takže bylo v neustálém provozu, ať už na dálnici nebo po městě, kde si mohlo v klidu jezdit doslova zadarmo. Renault na svých stránkách informuje, že spotřeba Symbioze je jen 4,3 – 4,5 litrů podle WLTP. Tentokrát to není žádné mlžení, ale skutečnost. Průměrná spotřeba se mi ustálila na 4,4 litru na sto kilometrů (v jeden se mi podařilo jezdit dokonce jen za 4,1 litru) a to jsem se nijak nesnažila. Zapnutý jsem měla režim comfort, ani jsem neměla tendenci sahat po něčem jiném.

Během testování jsem tak měla pocit, že mi v nádrži benzin spíše přibývá, než ubývá. Mile mě tak překvapilo, že se s tímhle autem dá klidně dojet lehce přes 1 000 kilometrů. Bavilo mě také trochu soutěžit sama se sebou, jak jezdit více „eco a safe“. Hodnoty jsem měla zpočátku kolem 80, ale později už jsem na to přišla a score 97/100 už nebyl žádný problém. Takový hybrid za mě dává fakt smysl.

Renault Symbioz E-Tech 160 mě skutečně překvapil svým charakterem a úsporností. Nový hybridní systém je povedený a kdo nechce stát u čerpací stanice každý 400 kilometrů, bude s tímto autem spokojený. Navíc jde o vůz, který je zcela vhodný pro běžnou čtyřčlennou rodinu, protože pojme také dost zavazadel do kufru. Ovládání je intuitivní a cena bude v zásadě vždy o něco vyšší kvůli zvolené motorizaci. Je to něco za něco, ale v tomto případě ušetříte peněženku při placení paliva.

V základu fullhybrid pořídíte s výbavou evolution od 710 tisíc korun. V tom máte všechny bezpečnostní asistenty, ISOFIX, upozornění na únavu řidiče, tónovaná skla, dešťový senzor, automatickou klimatizaci a mnoho dalších prvků. Za vyhřívaná přední sedadla si ale musíte připlatit 5 tisíc.

Na kolik vyjde nejvyšší výbava iconic a čím vším se s ní můžete rozmazlovat, na to se podívejte do našeho katalogu. Stejně tak v porovnávači jsme pro vás připravili srovnání největších konkurentů pro Renault Symbioz.