Renault Captur umí být plný výbavy a jezdit za málo. Jen si na něj musíte zvyknout

Malé městské crossovery v průběhu let nahradily klasické hatchbacky. Většina jich vyklidila pole ve prospěch svých přizvedlých sourozenců, které se zákazníkům více líbí a dá se na nich utržit přeci jen nějaká ta koruna navíc. Nejinak tomu je i v případě Renaultu, kde Captur doslova válcuje Clio - letos si připisuje zatím necelých dvěstě prodaných kusů navíc a jde o nejprodávanější model značky.

Jenže v této třídě aut je citelně větší konkurence než mezi kompaktními hatchbacky. Nelze opomenout Nissan Juke nebo domácí Škodu Kamiq, která patří mezi nejprodávanější vozy u nás. Jenže Renault Captur má několik poměrně zásadních výhod, které mohou zákazníka přeci jen oslovit.

Tou první je celkový vzhled vozu. Captur je na trhu ve druhé generaci už šestým rokem, minulý rok však dostal facelift, který sjednotil design přední části s ostatními vozy značky. Ten tedy tvoří ostré tvary a pěkné denní svícení, které připomíná svými tvary blesk. Zadní světlomety zůstávají tvarově stejné, nyní jsou však “průhledné”, bez červeného zbarvení.

Uvnitř se toho zase tolik neměnilo. Captur dostal o něco větší displeje, jiné možnosti materiálů a místo velké páky pro řazení je zde menší volič směru jízdy. Prostornost je v rámci třídy slušná, ani na zadních sedačkách trpět zase tolik nebudete. Navíc potěší, že zadní lavici můžete v případě potřeby posunout a zvětšit tak zavazadlový prostor.

Horší už je to s posezem na předních sedačkách, který je zkrátka poplatný této třídě vozů a já si za celý týden nebyl schopný najít ideální pozici. Správně se zde má sedět trochu výše, ale to bych měl hlavu už pomalu opřenou o strop. To je ale pouze můj osobní problém, který mám skoro v každém městském crossoveru a zájemci o tuto třídu vozů to pravděpodobně příliš neřeší.

Další zásadní výhodou oproti konkurenci je i skvělý infotainment. Ten je založený na systému Android Automotive a patří opravdu mezi to nejlepší, co dnes v autech najdete. Zdá se, že veškeré mouchy, které systém měl, už jsou vychytané a za celý týden mi ani jednou nespadl nebo se nezasekl.

Kromě toho, že je tedy už stabilní, je zároveň i svižný, velmi přehledný a jednoduchý, skoro jako klasický mobilní telefon s Androidem. Nabízí vlastně neustálé připojení k internetu a v základu využívá Google Maps jako navigaci, ale klidně si můžete z obchodu stáhnout i jinou - třeba Waze. Navigaci si navíc můžete promítat i na displej přístrojového štítu, takže ji máte stále v zorném poli.

A díky neustálé konektivitě můžete využívat třeba streamovací aplikace, jako je Spotify a další. Na ty už musíte sdílet data z mobilního telefonu, ale pořád je to příjemnější, než klasické zrcadlení v podobě CarPlay nebo Android Auto - to zde sice pořád je, klidně bezdrátové, ale je vlastně zbytečné. Kabel na spojení mobilu tak můžete klidně nechat doma.

Captur překvapí i slušnou výbavou, která v rámci třídy stále nemusí být běžně dostupná. V rámci vrcholné výbavy Esprit Alpine nabídne kromě pěkných devatenáctipalcových kol, ambientního osvětlení a pěkných sedaček s logy Alpine i adaptivní tempomat včetně “zeleného volantíku” s vedením v pruzích nebo 360 stupňovou kameru. Zmínku si zaslouží i výborné audio Harman Kardon, které hraje dokonce lépe než některé příplatkové systémy u prémiových značek.

V neposlední řadě si zaslouží Captur pochvalu i za integraci povinných asistenčních systémů. Ty nejsou příliš otravné, ani pípání na překročení povolené rychlosti není až tolik výrazné, i tak můžete vámi vybrané asistenční systémy vypnout jednoduchým dvojstiskem dedikovaného tlačítka na palubní desce. Kéž by to tak měli všichni…

Nejvíce však Captur od konkurence odlišuje jeho povedený hybridní systém. Nově využívá kromě dvou elektromotorů i větší čtyřválec o obsahu 1,8 litru, se kterým nabízí systémový výkon 160 koní. To s Capturem už docela cvičí, za brzdu provozu tedy nebudete a předjíždění plánovat také příliš dopředu nemusíte.

Potěší však zejména výbornou spotřebou. Tabulky říkají, že Captur umí jezdit za 4,5 litru na sto kilometrů, ale reálně se dá po městě při troše snahy dostat klidně na hranici 4 litrů. Na dálnici spotřeba samozřejmě stoupne, ale ani při dodržování dálničních rychlostních limitů se nemusíte dostat přes 7 litrů. Můj průměr za celý testovací týden byl přesně 5 litrů na sto kilometrů a po 500 ujetých kilometrech mi v nádrži stále zůstala polovina nádrže.

Největší bolístkou hybridního ústrojí tak zůstává multimodová převodovka, která využívá čtyři stupně pro spalovací motor a dva pro elektromotor. To dohromady nabídne převodovce až 17 různých kombinací, což je poměrně dost a převodovka tak občas působí zmateně nebo přeřazení zbytečně pocítíte.

Někdy tedy motor běží a baterii o kapacitě 1,4 kWh dobíjí co nejrychleji, takže sice jedete na elektřinu, ale motor slyšíte poměrně výrazně. Jindy zase jedete na benzín, ale převodovka točí více a stále dobíjí baterii. Občas také dochází ke vtipné situaci, kdy na dálnici motor točil o převod níže, aby baterii dobil, následně se vypne a Captur jede pouze na elektřinu. Tomu se však alespoň dá předejít stisknutím tlačítka E-Save, které šetří nabitou elektřinu.

Vzhledem k tomu, že jde o kompaktní crossover na devatenáctipalcových kolech, Captur příliš nepřekvapí a na některých nerovnostech si umí i drncnout. Překvapivě však umí hezky zatáčet, za volantem jde s vervou a s trochou snahy umí jezdit i poměrně zábavně. To jen podtrhuje poměrně přesné řízení, které se snaží i trochu té zpětné vazby předat dále.

Renault Captur je pochopitelně nejprodávanějším modelem značky u nás, patří totiž mezi to nejlepší, co v rámci segmentu najdete. Není bez chyb, ale ty mu klidně odpustíte, protože leccos dělá i výrazně lépe, než konkurence. S jeho největšími konkurenty, Škodou Kamiq a Yarisem Cross, jsme jej srovnali v našem katalogu na tomto odkazu.