Plug-in hybridní Tiguan si úspěšně hraje na elektromobil, ale jinak je to fajn auto za slušnou cenu

Pokud někdo naříká, že svět už není, co býval a že spalovací motory mizí v propadlišti dějin, tak ne vždy je to nářek oprávněný. V našich končinách u některých aut pořád platí, že prožíváme zlatý věk motorismu umožňující nebývale široký výběr pohonných jednotek. Jedním takovým příkladem je Tiguan. Zážehové jednotky reprezentují čtyřválce o objemu 1,5 a 2,0 litru, nechybí dvoulitrové TDI, pohon všech kol a k dispozici jsou hned dva plug-in hybridy. Ostatně se můžete podívat do našeho katalogu, kde všechny motory najdete pěkně pohromadě i s cenami a technickými údaji. 

My se dnes v testu zaměříme právě na plug-in hybrid s označením eHybrid, a to na ten výkonnější. 

Běžně test začínáme jinými aspekty, ale tentokrát začneme cenovkou. Ještě relativně nedávno by výkonný plug-in hybrid automaticky znamenal to nejdražší, co je k dispozici, jenže časy se (minimálně u VW) změnily. Dílem samozřejmě proto, že běžné spalovací jednotky podražily, nicméně když se podíváte do ceníku pro Tiguan, uvidíte, že v rámci standardních cen stojí testovaný eHybrid 200 kW 1 430 900 Kč. Je to prakticky totožná cena ve srovnání s motorizací 2.0 TSI 150 kW, 2.0 TDI 142 kW je pak zhruba o 90 tisíc dražší a 2.0 TSI 195 kW stojí rovnou 1 574 900 Kč. Bavíme se o vrcholné výbavě R-Line, protože k nižším výbavám výkonnější varianta plug-in hybridu dostupná není. 

Jedinou nevýhodou oproti všem zmíněným alternativám je skutečnost, že plug-in hybridní Tiguan (na rozdíl od Multivanu) nemá pohon všech kol. Je to tedy jen předokolka, což by někomu mohlo vadit. Volkswagen pak tento plug-in hybrid nabízí i v akční výbavě R-Line People, kde poměr cen ve srovnání s jinými motorizacemi vychází trochu jinak, ale pořád si za plug-in hybrid nic nepřiplácíte. 

R-Line má pochopitelně coby vrcholná výbava pěkně bohatý seznam prvků. Standardem je třeba adaptivní podvozek, lepší diodová světla, obří multimediální systém s navigací nebo panoramatické okno. Testované auto pak dostalo ještě několik věcí navíc, jako třeba Paket IQ.DRIVE Premium za 55 tisíc obsahující skvělá Matrix LED světla s animací, pokročilé asistenty parkování nebo Travel Assist. 

Plug-in hybridní Tiguan se v zásadě ničím neliší oproti svým sourozencům. R-Line i tady znamená sportovně tvarovanou přední část s výrazným nárazníkem a řadu leskle černých doplňků, pěkná kola nebo tu a tam se objevující písmeno R. Jedinou drobností je druhé víčko na předním blatníku na straně řidiče. Pod ním se schovává dobíjecí konektor. 

Když víčko odklopíte, uvidíte, že oproti minulosti nová generace koncernového plug-in hybridu udělala v mnoha směrech krok vpřed. Auto se totiž dá dobíjet z DC nabíječek. Oficiálně je maximum nabíjecího výkonu 40 kW a baterie s poměrně velkou kapacitou 19,7 kWh by se z deseti na osmdesát procent měla dobít za 26 minut. Moje zimní zkušenost ale byla spíše 20 kW a patnáct procent dobitých za 15 minut. Baterie pravděpodobně byla moc studená. 

Podle oficiálních informací má být elektrický dojezd 111 až 118 km v kombinovaném cyklu a až 143 km ve městě. V zimě to bude pochopitelně zhruba polovina, ale i 60 až 70 km pro denní cesty obvykle bohatě stačí a většinou ani během dne nemusíte dobíjet. Prostě ráno elektricky odjedete a večer se zase vrátíte. Přes noc dobijete doma. Tyhle vlastnosti přibližují plug-in hybridní Tiguan k elektromobilům. 

Hnací ústrojí plug-in hybridního Tiguanu tvoří čtyřválec o objemu 1,5 l a elektromotor instalovaný v šestistupňové převodovce DQ400e evo. Elektromotor má označení HEM80evo a disponuje výkonem 85 kW a točivým momentem 330 Nm.

Pro obě verze plug-in hybridu je shodný, liší se naladění spalovacího čtyřválce. Testovaná silnější varianta má benzinovou jednotku naladěnou na 130 kW (177 k), slabší model nabídne 110 kW (150 k). Systémový výkon silnějšího eHybridu je 200 kW (272 k), což je nejvíce z celé nabídky. Kvůli hmotnosti je ale mnohem rychlejší vrcholné 2.0 TSI, které má jen o 5 kW méně. Rozhodně se ale ani tak nedá tvrdit, že by plug-in hybrid byl pomalý. Nakonec stovka za 7,2 sekundy je velmi slušná a maximální rychlost 215 km/h také.

Zajímavý je projev motoru. Systém za běžných okolností nedopustí úplné vybití akumulátoru, takže je pořád k dispozici elektrický Boost. Jakmile se při akceleraci přidá do práce i elektromotor, auto působí, jako kdyby mělo pod kapotou nějaký větší šestiválec s kvalitním točivým momentem. Prostě bez přeřazení začne zrychlovat, a to i s vybitým akumulátorem. Samozřejmě pokud po něm budete takovéto akcelerace chtít častěji někde na dálnici, ztrátu dynamiky pocítíte. Pak ale stačí jedno brzdění a už je zase nějaká elektrická energie zpět. 

Jinak motor to je kultivovaný a velmi tichý. A pokud budete jezdit v elektrickém režimu, pak se Tiguan projevuje jako klasický elektromobil. Včetně návazných detailů, jako je kupříkladu schopnost díky elektrickému topení začít ihned hřát posádku. V rámci nastavení jízdy má plug-in hybrid navíc režimy E-Mode (elektrická jízda), Hybrid (hybridní jízda) a Save s možností nastavení úrovně nabití baterie, jakou má systém udržovat. To ale není nic nového pod sluncem. 

Spotřeba je obecně u plug-in hybridů složité téma. Jednoduchou odpověď na otázku „kolik to žere“ vám nikdo v rámci těchto týdenních novinářských testů nedá. A pokud ano, bude to odpověď velmi zavádějící, která ukáže pouze výsledek nějakého jednoho konkrétního jízdního režimu konkrétní osoby. Já s oblibou říkám, že tahle auta mají spotřebu nula až deset litrů na sto. Velmi totiž záleží na konkrétních okolnostech a Tiguan s novou generací plug-in hybridního pohonu to dokazuje. 

Když nebudete nabíjet a budete jezdit rychleji po dálnici, počítejte s tou desítkou. Klasické „té-es-í“ bude pravděpodobně ve stejném jízdním režimu o malinko úspornější, ale s tím se člověk tak nějak smíří. Jen je potřeba nezapomínat, že plug-in hybrid má relativně malou nádrž o objemu 45 litrů. Mild-hybridy mají 55 a nejsilnější diesel i benzin dokonce 58 litrů. Naopak když budete častěji nabíjet, bude vaše spotřeba paliva nula a rychle na tu desítku z dálnice zase zapomenete. 

Obecně platí, že s postupem vývoje se u plug-in hybridů zvětšují baterie, tím roste jejich elektrický dojezd a tím je pro uživatele v praxi jednodušší přiblížit se právě té nulové spotřebě paliva. Zejména v kontextu možnosti DC nabíjení ale stojí za připomenutí, že i elektřina něco stojí a nabíjení na DC nabíjecích stanicích nemusí být zrovna nejlevnější. Pak vás ve finále může jeden elektrický kilometr vyjít draho. Zejména, když se budete pohybovat v cizině. Pochopitelně se ale předpokládá především domácí nabíjení, ideálně ze solárů, což je jakoby zdarma (pokud zapomeneme na investici do elektrárny).

Pro představu, v elektrickém režimu mi auto ukazovalo spotřebu elektrické energie zhruba 25 kWh/100 km. I při nabíjení ze sítě to při ceně jedné kWh 3,6 Kč vychází na necelou korunu na kilometr. A to je docela fajn. Tím spíš, že nákupem podobně výkonného klasického spalovacího motoru už člověk nic neušetří, takže nemusí řešit, jestli se mu příplatek za plug-in vrátí, nebo ne. 

Jak už bylo řečeno, plug-in hybridní Tiguan se v ostatních aspektech od jiných motorizací nijak zásadně neliší. Jedinou „drobností“ je objem zavazadelníku zmenšený z 652 na 490 litrů, protože akumulátor zabral tradičně jeho spodní část. Pod dnem tak zůstává jen menší místo tak akorát na velké na nabíjecí kabely. Ani co do jízdních vlastností jsem si ničeho zásadního nevšiml. Zřejmě i díky tomu, že stejně jako v prvním testu Tiguanu mělo i tohle auto adaptivní tlumiče. V praxi to ale znamená i fakt, že schopnost filtrovat nerovnosti mi ani tentokrát nepřišla úplně stoprocentní.

Ve všem ostatním je plug-in hybridní Tiguan praktické, solidně zpracované a celkově povedené SUV, které ještě není úplně přerostlé, ale už zvládne odvézt celou rodinu. Jako bonus vám pak přidá různé svíticí detaily v interiéru, případně možnost nastavit atmosféru uvnitř (ať už to znamená cokoliv). 

Plug-in hybridní Tiguan je zajímavou alternativou. Díky nastavení ceny odpadá obvyklá nevýhoda v podobě nutných příplatků za elektrifikovaný pohon a pak počítání, jestli se na provozních nákladech taková investice vůbec někdy vrátí. Dnes je to více o tom, co vlastně zákazník chce. Snadno si dovedu představit scénář, kdy to bude ideální volba. Třeba když půjde o druhé auto pro manželku k rodinnému domu opatřenému soláry. 

A jestli vás zajímá, zda sáhnout po téhle silnější verzi plug-in hybridu, nebo postačí ta slabší, odpověď hledejte spíše ve výbavě. Komu postačí Life nebo akční People, ten ušetří zhruba 200 tisíc a zas o tolik dynamiky nepřijde. Kdo chce R-Line, ten nákupem slabšího plug-in hybridu neušetří prakticky vůbec nic.

Kompletní technické údaje včetně cen najdete v našem katalogu. Odpověď na otázku, jak si stojí testovaný Tiguan proti konkurenci v podobě plug-in hybridního modelu Hyundai Tucson nebo Mitsubishi Outlander, dá porovnání všech zmíněných vozů zde.