Nový Tiguan zbytečně nenarostl. Akční výbava People potěší, ale základnímu benzinu chybí dravost

Zvětšování, zvětšování, zvětšování... Auta jsou čím dál větší a širší, parkovací místa čím dál náročněji zaplnitelná a úzké silnice místem těsných setkání. Už si vlastně ani nepamatuji, kdy v poslední době bych u nějakého nového auta nefňukal, že se jeho nová generace nezvětšila.

Konečně jsem se dočkal výjimky a jsem za to strašně rád. Nový Tiguan je rozměrově takřka na centimetry stejný jako jeho populární předchůdce a nefušuje tak do řemesla dalším modelům značky. Takže teď už jen aby dokázal úspěšný a velmi dobrý předchozí model nahradit.

Vzhledově je Tiguan typickým německým výrobkem. Precizní linky, učesané hrany a elegantní linie, ale zároveň - minimálně zepředu - prostě chybí trochu víc života, radosti a dynamiky. Aspoň zadní světelná lišta je trochu zábavnější a nedělá z auta čistě jen přepravní produkt, z tohoto úhlu se umí zalíbit.

Do testu dorazil Tiguan s akční výbavou People, která jeho cenu dostala pod milion, konkrétně na 959 900 Kč. Přitom uvnitř se člověk ochuzen nijak necítí, pokusím se to nějak rozumně shrnout, aby z toho zbytečně nebylo šest odstavců.

Do cenovky se vešel kopec airbagů, bederní opěrky předních sedadel nastavitelné ve čtyřech směrech, látkové koberečky, tříbodové bezpečnostní pásy, vyhřívaná přední sedadla a mutifunkční kožený volant, ambientní osvětlení interiéru, třízónová klimatizace, asistent rozjezdu do kopce, LED světlomety, hromada asistentů, dotykový displej s úhlopříčkou 12,9", prodloužená záruka na pět let nebo 100 tisíc kilometrů a ještě spoustu dalšího. Kompletní ceník VW Tiguan najdete v našem katalogu.

Takže auto, i kdyby chtělo, vážně nepůsobí lacině ani obyčejně, vybavené je solidně. Snad jen sedmnáctipalcová kola s jednoduchým designem trochu poukazují na to, že nejezdíte s vozem nejvyšší výbavy.

Interiér třetí generace Tiguanu se nese ve stejném duchu jako ty předchozí. Je celkem strohý a obyčejný, ale zároveň velmi přehledný, funkční a praktický. A tato slova za mě značí spokojenost.

Vévodí mu velká obrazovka infotainmentu, ten je snadný a intuitivní, dobře se v něm hledá a když se člověk naučí jeho základní procesy, ke všemu se rychle dostane během pár sekund. V čele s vypínáním těch méně příjemných asistentů. Ale pak tu byly také ty, které se se mnou nechtěly vůbec přátelit.

Například v situaci, kdy jsem špatně zaparkoval a rozhodl se pozici auta ještě decentně upravit. Bleskově. Bez většího rozjíždění se. Jenže Volkswagen mě nepustil, dupnul na brzdu po krátkém popojetí a nutil mě se připoutat. Tomu samozřejmě rozumím, jednání je správné, ale způsob provedení už ne.

Dál na středovém panelu najdete také otočné kolečko s malou obrazovkou nazývané Smart Dial, tím ovládáte hlasitost radia nebo volbu jízdního režimu. Škoda, že jich není víc, já bych to rozhodně unesl. Praktičnost vládne i na volantu, který má klasická tlačítka a vrcholem je za mě dvoupatrová zvedací ploška, na kterou si zeshora můžete dát mobilní telefon a pod ní je naopak bezdrátové nabíjení.

To řeší situaci, kdy nechcete svůj aparát neustále dobíjet, ale pak nevíte, kam ho přesně v autě odložit. Tady by se mohly i ostatní značky inspirovat.

Velmi příjemně jsem si poseděl na zadních sedadlech, což není u menších SUV či crossoverů vždy zvykem. Sklon sedaček bývá často nepříjemný, nastupování a vystupování obtížné, prostor ne vždy správně využitý... Je vidět, že Tiguan není na trhu nováčkem, spíš naopak. Jízda vzadu je velmi příjemná ve všech směrech, a to je dobře. Počítá se s tím, že tenhle vůz bude spíš plně obsazen.

A proto bude v plné permanenci i zavazadlový prostor, který se s 652 litry nemá za co stydět. Přístup do něj je velmi dobrý, stejně tak jeho variabilita.

Pod kapotou jsme měli pohon, kterým nabídka pro Tiguan začíná. Jde o mild-hybridní benzinový čtyřválec 1.5 eTSI s výkonem 96 kW, tedy 130 koní. Abych celek úplně doplnil, baterie podporuje jízdu 48 volty.

Nejsem toho názoru, že tyto menší benzinové hybridy jsou na delší cesty plnohodnotnou náhražkou klasických naftových pohonů. V něčem ano, umí jezdit opravdu hladce a šetrně, s tím se dřívější nízkoobjemové spalováky srovnávat nemohly, už vůbec ne u 1,6 tuny vážících vozů.

Jenže na druhou stranu motoru s maximálně 250 Nm prostě při dálniční jízdě chybí určitá dravost, síla a energie. Pokud vám ale tohle nevadí, spokojeni budete maximálně. Motor si umí vypnout dva válce a také jezdit na volnoběh, takže i během jízdy ve vyšších rychlostech se umí se spotřebou dostat pod šest litrů. A na tuctové ježdění pak svou silou stačí úplně bohatě.

Podobné to je také s jízdním komfortem, kolegové si během testování jiných Tiguanů s novinkou v podobě podvozku s elektromagnetickými ventily velmi chválili jízdní pohodlí, já nad ním mohl tak maximálně přemýšlet.

Testovaný vůz byl bez něj, přesto jsem si nepřipadal ochuzen. Rozbité silnice nezpůsobovaly posádce žádné jízdní trápení, v zatáčkách se auto nenaklánělo a cítil jsem se v něm dobře. Takže tady máte kdyžtak další potenciálně ušetřenou sumičku.

A ještě malý tip na závěr. Kdo by se chtěl pustit ještě do nižší cenovky, Tiguan Limited se dá koupit za 799 900 Kč, je ještě o kousek osekanější, ale také on dodává německou jistotu a je schopným produktem. Ani nová generace není žádným zajícem v pytli. Jak je na tom konkurence zjistíte samozřejmě v našem porovnávači.