Recept, jak zvládnout únavu při cestě na dovolenou? Stačí jet se spalovákem jako s elektromobilem

Dovolené jsou za rohem a s tím nastupují také každoroční klasiky v podobě témat, která se točí kolem jízdy na dovolenou, případně rovnou do Chorvatska. Jedním takovým tématem je únava na dlouhých cestách. Musíte pít, musíte se občas protáhnout, musíte jíst lehká jídla, musíte si plánovat cestu, musíte se vyhnout kolonám a nejlépe stresu. Všichni to (asi) známe. 

Já bych pro vás ale měl jeden zcela zaručený a naprosto jednoduchý tip, jak se únavě fakt vyhnete i na dlouhé cestě a není to žert. Ta rada zní: Jezděte i se spalovacím autem jako s elektromobilem. 

Protože v současnosti funguju už více na cestovatelském webu Fotrnatripu.tv, za minulý a nakonec i za letošní rok jsem velmi rychle nasbíral pro mne dosud nevídané množství zkušeností s různými auty na dlouhých trasách. Jednou to byla Sardinie, pak to byly hory na západních hranicích Itálie, potom zase Norsko, případně rovnou cesta z Česka skoro až na hranice Francie a Španělska a zpět. Jednou to byl diesel, hodně bylo v poslední době hybridů a hodně bylo pochopitelně také elektromobilů. 

Nejde si nevšimnout, že každý druh pohonu má na dlouhých cestách svou charakteristickou vlastnost. Hybridy jedou pěkně, žerou celkem normálně (na dálnici trochu více) a mají slušný dojezd. To je takový normální standard. Diesel zvládá nejvíce a pořád je to cestovatelský ideál, zatímco elektromobil je vždycky trochu lidově řečeno opruz. Vždycky.

Navzdory technologiím, pokroku, novým baterkám a tak podobně, vždycky vás na dlouhé cestě doběhne nějaká věc, která vás naštve. Nefunguje nabíječka, není volná nabíječka, auto se nabíjí pomalu, protože zrovna teď si prostě řeklo, že nejsou vhodné podmínky a tak podobně. Z těch všech cest ale vzešla od elektromobilů také jedna naopak velmi pozitivní a také významná charakteristika. Při cestách s elektromobilem většinou únavu moc neřeším. 

A důvod je naprosto logický. Na dlouhých dálničních přesunech vám elektrické auto obvykle umožní jet zhruba dvě hodiny. Pak musíte zastavit, ať chcete, nebo ne. Z pohledu minimalizace únavy je to vlastně optimální. Však se také obecně doporučuje neřídit v kuse více než dvě hodiny. Vždyť ty cesty na dovolenou přece nejsou závody. U elektromobilu nemáte jinou šanci, než to dodržet a na výsledku je to znát. Nemohu říci, že by cesta vždycky ubíhala. Za nepříznivého počasí se potáhnete po dálnici stovkou, abyste udrželi spotřebu na rozumné hodnotě, ale při těch všech zastávkách si chtě nechtě odpočinete, protáhnete se při boji s kabelem, osvěžíte se na vzduchu, případně únavu zažene adrenalin z rozčílení, kde ta nabíječka vlastně je, proč je tak drahá a proč se nezahájilo nabíjení. 

Jenže na druhou stranu zkušenosti z mých cest tak různě po Evropě také ukázaly, že mnohdy není to časté zastavování úplně nezbytně nutné. Ona dvouhodinová poučka je totiž dost stará. Pamatuji si, že se o tom mluvilo už když jsem byl na škole, a to je hnedle dvacet let. Od té doby se spousta věcí změnila a auta se změnila naprosto dramaticky. 

Dnes už je naprostou samozřejmostí asistované řízení nebo alespoň adaptivní tempomat. A hlavně jsou ty systémy většinou vyladěné k docela dobré použitelnosti. Ve výsledku dnešní auta zvládají jízdu po dálnicích téměř bez přičinění řidiče a ten může za volantem sedět jak pecka, aby bylo předpisům učiněno za dost a aby bylo jednoduše možné určit, kdo má za auto zodpovědnost. Už tohle dramaticky snižuje únavu za volantem. Řidiči dnes bez přehánění nemusí dávat na dálnicích zas až tolik pozor a pokud něco přehlédnou, auto to vyřeší. Tohle vědomí je natolik osvobozující, že i jeden řidič celkem v pohodě zvládne tisíc kilometrů během jednoho přesunu. A za volantem určitě vydrží v kuse i více než dvě hodiny. 

Ano, možná trochu přeháním, ale na druhou stranu to takhle funguje. Pokud bychom to chtěli říci ve zkratce, kdo chce zvládat únavu, ten nechť jezdí i se spalovacím autem jako s elektromobilem. Ty vynucené odpočinky u nabíječek prostě jsou objektivní a takovou skrytou výhodou tohoto druhu pohonu. Jestli na to nemáte morálku, nevadí. Asistenční systémy řidiče jsou také řešením. Cestovat s moderními auty na dlouhé trasy je dnes o mnoho jednodušší a méně stresující, než tomu bylo ještě před pár lety. Máme se prostě dobře.