Díky do EU: Ani plug-in hybrid už nestačí, populární Brit tak přišel o 100 koní. Jezdí ovšem výborně

Plug-in hybridní pohon byl svého času oblíbenou berličkou výrobců, jak se rychle vyhnout drahým pokutám za překročení emisních limitů. Dříve totiž v podstatě stačilo přihodit nějaký ten elektromotor a baterku, v oficiálních testech se začaly objevovat normované spotřeby kolem 2 l/100 km i pohádková čísla produkce emisí a bylo. Vlk se nažral a koza zůstala celá, jen bývala poněkud těžší a občas také moc nejela, když se vybila baterka. Plug-in hybridy se kvůli tomu rychle rozšířily napříč nabídkami téměř všech značek, Land Rover nevyjímaje. A došlo i na terénní ikonu jménem Defender. 

Ten přišel na trh s takto výrazně elektrifikovaným pohonem před lety v provedení P400e. Hnací ústrojí bylo složené z dvoulitru Ingenium a elektromotoru umístěného mezi spalovací jednotkou a převodovkou. Systémový výkon byl přesně 404 koní. To vypadá slušně a takové auto také slušně jelo. Jenže v roce 2024 automobilka oznámila, že tento plug-in končí kvůli emisím a na trh pro modelový rok 2025 vstoupil Defender P300e. Ano, čím dál přísnější normy a metodiky měření způsobily, že se muselo začít redukovat také v kategorii plug-in hybridů. Defender to z nabídky Land Roveru odskákal asi ze všech nejvíc. 

Povědomí o Land Roveru v našich končinách trochu opadlo, takže určitě stojí za připomínku, co se kolem těch britských plug-in hybridů vlastně stalo. Neznalý zákazník asi bude tápat, zatímco znalcům se při pohledu na označení P300e ježí hrůzou vlasy na hlavě. P300e je totiž označení dříve používané u malých modelů typu Evoque nebo Discovery Sport a tam byl základem tříválec. Naštěstí to není tak, že by tuhle menší tříválcovou techniku Land Rover našrouboval do svého dnes už snad jediného prodejně úspěšného modelu. 

V rámci různých úprav se totiž z těchto menších plug-in hybridů stalo P270e, takže i tam se výkon redukoval, zatímco Defender si ponechal původní čtyřválcovou techniku, jen bylo odečteno celkových 100 koní na maximálním systémovém výkonu. U velkých Range Roverů pak výrobce šel opačnou cestou a dvoulitrové plug-in hybridy už dříve vyměnil za důstojnější verze se šestiválcem v provedení P460e a P550e. Ty figurují v nabídce pořád. Obecně se dá říci, že Defender je vlastně jediný model v nabídce, kde u plug-in hybridu došlo k tak radikální výkonové redukci. Otázkou do diskuze (a do tohoto testu) zůstává, jak moc to vadí. 

Land Rover šel v případě Defenderu cestou snížení výkonu spalovací jednotky. Původní verze měla 300 koní, dalších 143 koní přidal elektromotor. Protože nelze obě čísla jednoduše sečíst kvůli průběhu výkonu obou motorů (výkonové špičky se nepotkají ve stejný moment), systémové maximum bylo 404 koní. Nová motorizace má systémové maximum rovných 300 koní, tedy o 104 koní méně. 

Na první pohled to vypadá divně, protože elektrická část pohonu zůstala identická. Platí to jak o výkonu elektromotoru, tak o kapacitě akumulátoru (15,4 kWh využitelná). Stejná je pak třeba i maximální rychlost v elektrickém režimu (140 km/h). Čtyřválec má ovšem nově 225 koní, tedy o 75 koní méně. Zbývající rozdíl oproti P400e tak připadá právě na průběh výkonu spalovací jednotky ve vztahu k průběhu výkonu elektromotoru. Pro úplnost, točivý moment klesnul z původních systémových 640 Nm pouze o 15 Nm. 

Tabulky technických údajů hovoří jasně. Novější Defender P300e je výrazně pomalejší než původní plug-in hybrid. Ten zvládl stovku za 5,6 s, dnes potřebuje Defender 110 o rovné dvě sekundy více. Maximální rychlost zůstala na 191 km/h. Zajímavé je, že původní o sto koní silnější verze má v tabulkách zapsanou kombinovanou spotřebu 3,3 až 3,9 l/100 km, zatímco dnes tabulky ukazují u slabšího provedení průměr 6,0 až 6,9 l/100 km. Důvodem je pochopitelně jiná metodika měření. 

Navzdory všem těmto údajům bych řekl, že rozdíl není tak dramatický. I kvůli tomu, že točivý moment zůstal v podstatě stejný, takže i P300e pořád umí solidně zabrat. Pokud přímo nepřesednete ze starší verze do této novější slabší, výkon asi příliš chybět nebude. I těch 7,6 s na stovku je docela dobrý výsledek. Projev plug-in hybridu navíc není vůbec špatný ani ve chvílích, kdy je baterie vybitá. Dovedu si ale představit, že třeba při jízdě s přívěsem už rozdíl znatelný bude mnohem více. Na druhou stranu se dá předpokládat, že plug-in hybrid fakt nebude volbou těch, kteří chtějí Defender jako auto pro tahání. Pro tohle použití jsou pořád v nabídce mnohem vhodnější mild-hybridní šestiválce. 

Defender P300e je asi primárně auto pro běžné denní cesty, ideálně pro dělání parády ve městě a blízkém okolí. V elektrickém režimu lze ujet řekněme do 50 km, i potom ale umí být motor příjemně tichý a kultivovaný. Jen s tou spotřebou je to samozřejmě trochu jiná písnička. Na dálnici a bez nabíjení očekávejte spíše 12 litrů na sto. Ale to přesně odpovídá dlouhodobým zkušenostem s plug-in hybridy. Ty dnešní umí jezdit za nula, ale i za dvojnásobek oficiálních tabulkových čísel. Váš výsledek bude záviset na tom, jak často budete chtít nabíjet. 

Už na první pohled je zřejmé, že přítomnost plug-in hybridu Defender nijak nezdůrazňuje. Pořád je to Defender jako každý další, a to platí třeba i o interiéru nebo o terénních dovednostech. Protože je tohle auto na trhu už od roku 2019 a testovali jsme ho mnohokrát, asi nemá cenu tyto věci příliš rozebírat. Však to znáte. Čtyřkolka, spousta elektronických pomocníků, vzduchový podvozek schopný auto zvednout hodně vysoko a tak podobně. Výsledkem je fakt, že terénní schopnosti daleko překonávají to, co reálný zákazník kdykoliv využije. Tím spíše u plug-in hybridu. Ale je to pochopitelně součást DNA. 

Já jsem si každopádně moc rád připomněl, jak dobře Defender jezdí. Navzdory nadprůměrným dovednostem v terénu umí být z velké části díky vzduchovému podvozku a spoustě elektroniky velmi pohodlný i na běžných cestách. Tam je tichý, podvozek vyžehlí kdejakou nerovnost a velké potíže autu nedělají ani rychlé průjezdy zatáčkami. Dlouhé trasy se s Defenderem překonávají tak nějak samozřejmě. 

Výborný je také interiér. „Defík“ je na trhu od roku 2019 a za tu dobu dozrál téměř k dokonalosti. Rozumné množství fyzických ovladačů, rozumně velký digitální přístrojový štít, pár tlačítek na volantu a zakřivený středový displej s výborným rozvržením jednotlivých menu. Land Rover už kdysi říkal, že tento multimediální systém umožňuje maximálně na tři kroky najít všechno, co člověk potřebuje. A asi to bude pravda. Mimochodem, pokud chcete vypnout dnešní otravné upozorňování na překročení rychlosti, v Defenderu stačí dvakrát zmáčknout tlačítko na volantu, tím si přepnete asistenční systémy do režimu „vlastní“ a pokud si v tomto režimu upozornění na rychlost vypnete, máte klid. Jen tohle přepnutí musíte udělat pokaždé, když do auta sednete. 

Je docela překvapivé, jak po všech těch letech Defender pořád zůstává stejný. Postupem času se podařilo vychytat prvotní nedostatky a dnes působí tohle auto jako velmi vyzrálý stroj, se kterým je opravdu radost jezdit. Jen ta konkurence se postupně mění a dvojnásob to platí právě u elektrifikovaných motorizací. Čínské značky totiž umí nabídnout plug-in hybridy neuvěřitelných parametrů a za neuvěřitelné ceny. 

Plug-in hybridům ovšem u nás pšenka moc nekvete a ani Defender 110 P300e na českém trhu asi moc lidí zajímat nebude. Pokud by přece jen někdo po této motorizaci toužil, tak mám po sedmi dnech ježdění s tímto autem dobré zprávy. Na původní o sto koní silnější motorizaci si asi ani nevzpomenete. Jestli tohle měla být oběť za to, aby v nabídce i nadále kvůli emisím mohly zůstat šestiválcové diesely, pak se to stoprocentně vyplatilo.