Týden v autech: Zákaz sjíždění z dálnic jako nebezpečí na cestě z dovolené i neekologická ekonafta

Prázdniny skončily a spolu s tím se vrací řada Čechů na poslední chvíli z dovolených. Pokud na ně vyrazili autem, s velkou pravděpodobností se budou pohybovat po jedné z nejvytíženějších dálnic v Německu v okolí Mnichova. Tamní úřady už zakázaly z ní sjíždět v případě zácpy, aby uchránili tamní obyvatele před nadměrnou dopravou. A policisté to hlídají. Poslední srpnový týden jsme ale psali i o dalších zajímavých událostech, jejich výběr najdete níže.

V televizním Autosalonu otestoval Ondřej Hrubeš alias Hrubis nový Mercedes-Benz CLA. Tohle auto ve variantě CLA 250+ udává tabulkový dojezd až 792 km na jedno nabití. Vděčí za to například své aerodynamice. Nás ale zajímalo, kolik elektromobilů s takhle dlouhým dojezdem na českém trhu je, kdo je vyrábí a na kolik přijdou.

Výsledkem je tabulka, kterou najdete dole pod článkem. Po prohledání našeho katalogu a dostupných technických údajů jsme zjistili, že nové CLA se okamžitě zařadilo na druhou příčku v pořadí nejdelších dojezdů. Překonalo ho jen luxusní EQS 450+, které nabídne o dva kilometry víc. Stojí přitom víc než dvojnásobek – zatímco CLA 250+ koupíte od 1 351 570 korun (což je pro představu cena Škody Superb 2.0 TSI 4x4), manažerský sedan do zásuvky vyjde na něco málo přes tři miliony.

Na německou novinku upozornil tamní autoklub ADAC. Princip fungování je úplně stejný jako v Rakousku. Zákaz opustit dálnici pro tranzitní dopravu platí vždy od pátku do neděle. Na sjezdech řidiči najdou příslušné zákazové dopravní značky. První takovýto víkend byl 15. až 17. srpna a v Německu budou tyto zákazy využívat až do konce bavorských prázdnin. Ty trvají do 15. září.

Pokud se řidiči dostanou do kolony a budou chtít z dálnice sjet, budou muset v případě kontroly prokázat, že kolonu neobjíždí, ale že někde v okolí sjezdu mají cíl své cesty. Jako příklad takovéhoto důkazu jsou uváděny různé rezervace. Vychytralí Češi už samozřejmě v diskusích zmiňují jako řešení narychlo udělanou rezervaci přes Booking, kterou po objetí kolony zase zruší.

Syntetická nafta HVO100 se vyrábí chemickým procesem z odpadních olejů, tedy použitých kuchyňských olejů nebo rostlinných a živočišných tuků. Natankovat ji od minulého roku můžete už i na necelé dvacítce čerpacích stanic v Česku, ačkoli pouze ve dvanácti případech je určená pro osobní automobily. Od známější bionafty se liší hlavně tím, že se při výrobě nevyužívají nově vypěstované zemědělské plodiny, takže nekomplikuje produkci potravin. I díky tomu má mít až o 90 procent nižší uhlíkovou stopu než standardní fosilní motorová nafta nebo bionafta.

Alespoň tak byla široké veřejnosti od začátku prezentována, jenže ve skutečnosti je to trochu jinak. Podle nedávné studie, která byla zadána německou organizací pro pomoc životnímu prostředí (DUH), je totiž ekonafta HVO100 přinejmenším stejně škodlivá, ne-li ještě škodlivější pro životní prostředí než fosilní nafta. „Důvod je ten, že použitý kuchyňský olej, ze kterého se diesel HVO100 vyrábí, neodtéká jen tak do odpadu, ale prodává se za vysokou cenu,“ řekl pro německý web Der Spiegel výkonný ředitel ekologické organizace Jürgen Resch.

Před pár dny začala instalace proměnných značek s rychlostí 150 km/h na zhruba 50 km dlouhém úseku dálnice D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Jak je u nás zvykem, ani tento krok se neobešel bez kritiky a mudrování. Důvodem byly samotné značky, které jsou sice proměnlivé tak, jak bylo avizováno, ale ukázalo se, že je použita poměrně jednoduchá varianta mechanické změny. Vizuál značky se mění otočnými hranoly a umožňuje zobrazení pouhých tří stavů – povolení rychlosti 150 km/h, ukončení rychlosti 150 km/h a prázdnou šedivou plochu, jejíž význam mluvčí ŘSD Jan Rýdl ve videu na sociálních sítích vysvětluje slovy: „prostě to nic neukazuje“. Není proto úplně divu, že na nespokojené brblání jsme nemuseli dlouho čekat.

Snad každý, kdo parkuje ve městě pod stromy, se setkal s tím, že mu ptáci „zohyzdili“ karoserii auta svými výkaly. Na pohled samozřejmě nic hezkého, nicméně proč to mýt, když tu zítra budete parkovat znovu? Podobně jsme pochopitelně přemýšleli i my, a proto jsme ptačí trus na střeše naší čtyřkové Škody Fabia umyli až při kompletním čištění, tedy po zhruba dvou týdnech. To ale, jak jsme zjistili, bylo už pozdě.

Aniž bychom si toho zprvu všimli, lak pod výkalem začal praskat, až se nakonec úplně odloupl. Problém je totiž v tom, že ptačí trus má silně kyselé složení a obsahuje agresivní látky, jako je amoniak nebo třeba sůl, které pronikají do laku a naleptávají ho. V kombinaci se slunečním zářením a teplem se lak roztáhne, trus se „zapeče“ a následné stahování vychladlého laku způsobí jeho hlubší zapuštění a trvalé poškození v podobě skvrn.