Komentář: Nové proměnné značky se 150 km/h jsou drahé a moc toho neumí, přesto se radujme

Před pár dny začala instalace proměnných značek s rychlostí 150 km/h na zhruba 50 km dlouhém úseku dálnice D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Jak je u nás zvykem, ani tento krok se neobešel bez kritiky a mudrování. Důvodem byly samotné značky, které jsou sice proměnlivé tak, jak bylo avizováno, ale ukázalo se, že je použita poměrně jednoduchá varianta mechanické změny. Vizuál značky se mění otočnými hranoly a umožnuje zobrazení pouhých tří stavů – povolení rychlosti 150 km/h, ukončení rychlosti 150 km/h a prázdnou šedivou plochu, jejíž význam mluvčí ŘSD Jan Rýdl ve videu na sociálních sítích vysvětluje slovy: „prostě to nic neukazuje“. Není proto úplně divu, že na nespokojené brblání jsme nemuseli dlouho čekat.

Nechme asi stranou, že za instalaci a pětiletý servis 42 objednaných značek ŘSD zaplatí téměř 55 milionů korun a jedna značka tak vyjde na 1,3 milionu. To jsou počty, které mohou být bez detailnější znalosti zadávací dokumentace poněkud zavádějící, jakkoliv uznávám, že i mě se taková cena nezdá úplně nízká.

Otázkou je, co by si lidé představovali, že by taková značka měla umět. Ano, i já jsem v dnešní době čekal digitální značky s možností zobrazení široké škály dopravního značení, ale na druhou stranu i toto jednoduché mechanické řešení svůj úkol splní. Dálnice D3 je i tak prošpikovaná moderními technologiemi, kamerami a samozřejmě nechybí ani proměnné značky tak proč přidávat další.

Řidičům přece v daném úseku nepotřebujeme sdělit nic jiného než, že mohou jet až 150 km/h, že úsek s rychlostí 150 km/h končí a popř. prázdnou šedou plochou do dění na dálnici nevstupovat a rychlosti nikterak neovlivňovat. Kromě toho si dovedu živě představit, jak by se v tuto chvíli naopak živě diskutovalo, proč ŘSD takhle plýtvalo, dublovalo již existující značení a proč těch „pár“ digitálních značek stálo třeba půl miliardy… nebo miliardu? U nás nevíš.

Češi jsou národ, kterému se lze jen těžko zavděčit a na všem hledáme nějaká ale. Zatímco bychom měli mít spíše radost a vnímat posunutí limitu na 150 km/h na daném úseku jako jeden z mála závanů občanské svobody v dnešní přeregulované době (v této souvislosti raději podotýkám, že daná značka nikomu nepřikazuje, aby jel 150 km/h, pouze posouvá hranici pro případný postih za překročení rychlosti), hledá část společnosti důvody, proč je to zase špatně. K instalaci daného značení se tak třeba pro server Novinky vyjadřoval dopravní expert Roman Budský z Vize 0, kterého podoba značek překvapila. Očekával modernější řešení, které třeba umí reagovat na podmínky a zobrazovat i jiné značky. Jenže takovým značením je přece dálnice D3 už dávno vybavena a provoz na ní probíhá za všech situací a podmínek naprosto standardně.

Jako hledání problémů za každou cenu pak vnímám vyjádření pana Budského, že přeškrtnutá stopadesátka může u německých řidičů vyvolat dojem, že následuje neomezená rychlost, jak jsou zvyklí ze své domoviny. Nevím, kdy jel pan Budský po Německu naposledy, ale značku 150 km/h, natož přeškrtnutou, jsem tam nikdy neviděl. A myslí si snad tento expert, že německý řidič u nás pokaždé, když na dálnici uvidí třeba konec omezení na 120 km/h, přitlačí pedál plynu až na podlahu? Pokud ano, tak zapomněl, že je v Česku a je správné, že za to případně ponese následky. Ostatně, s českými řidiči se v zahraničí také nikdo nepáře.

Nakonec lze souhlasit asi jen s tím, že šedivá značka ukončení úseku 150 km/h není na okolním šedém podkladu úplně kontrastně vidět, ale že by šlo o nějaký zásadní problém, to si nemyslím – vždyť máme v Česku mnohem více značek, které jsou téměř nečitelné a svou nefunkčností proto skutečně nebezpečné. Těm by měla být věnována ze strany expertů pozornost.