Komentář: Pořad Máte slovo o limitu 150 km/h byl parodií na diskuzi, kde se pletlo páté přes deváté

Čtvrtek 6. února byl na ČT1 od 21:45 již tradičně vyhrazen jen skutečně otrlým povahám. Se sebezapřením jsem tentokrát oněch 60 minut pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou sledoval i já. Zajímalo mě totiž téma zvýšení limitu 150 km/h na českých dálnicích. Nečekal jsem mnoho, ale cirkus ve studiu předčil moje očekávání – něco tak strašného jsem dlouho neviděl, a jakkoliv jsem fanoušek veřejnoprávní televize, tenhle pořad a jeho nekompetentní „moderátorka“ by měl jednou provždy zmizet z jejích obrazovek.

Do diskuze byli odhodláni se zapojit Martin Exner (STAN), místopředseda výboru pro bezpečnost poslanecké sněmovny, europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě), Roman Budský, dopravní expert z Platformy Vize 0 a Vít Pěkný, viceprezident Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel ČR. Jako tradičně byla tato čtveřice doplněna o hlasy z lidu – odpůrce zvýšení rychlosti zastupoval řidič z Litoměřic Jaroslav Bobek, z jehož příběhů bylo jasné, že je magnetem na konfliktní situace a zvýšení rychlosti naopak podporoval Josef Šmoldas, řidič z Olomouce, který působil celou dobu dosti neklidně a v žádné své větě neopomněl zmínit své zkušenosti a kariéru v ČSAD, až to působilo jako náznak psychické poruchy. Mix osob i jejich prvotní projevy dávaly tušit, že je zaděláno na pořádnou taškařici, což je asi i hlavní poslání celého pořadu.

Jsem asi divný, ale pokud bych měl moderovat pořad o rychlosti 150 km/h na dálnici, popř. být hostem ve studiu, asi bych své přípravě věnoval alespoň pár minut. Našel bych si oficiální statistiky nehodovosti Policie ČR za loňský rok, podíval se trochu na trendy, bez problémů bych si našel i informace o tom, jak si v nehodovosti stojíme v rámci Evropy a jak je na tom třeba Německo, kde je na některých dálničních úsecích neomezená rychlost. Nalezení a zběžná analýza dat by mi trvala tak 15 minut. Asi bych si také zjistil něco i o reakčních dobách, brzdných drahách a o konkrétních úsecích, kde se o 150 km/h u nás uvažuje. Zkrátka, měl bych s sebou konkrétní data a hodnoty.

Naivně jsem to čekal od pana Turka, který, byť není mou krevní skupinou, má přeci jen k reálnému motorizmu docela blízko. Bohužel mu to asi nestálo zato, takže jen říkal svoje dojmy a domněnky, které argumentačně o nic konkrétního neopřel, jakkoliv měl v některých věcech pravdu. Podobně na tom byl i poslanec Exner, který se sice stavěl proti 150 km/h, ale ani on nesdělil kromě obvyklých klišé nic objevného, co by podpořilo jeho postoj. Možná z toho důvodu, že se fakticky proti zvýšení rychlosti na 150 km/h nedá nic moc najít. Pak tu je dopravní expert Roman Budský. Ten znalosti a fakta zná, mluví celkem rozumně, ale logicky používá jen to, co se mu hodí (to mu nelze mít za zlé). Povětšinou tak sahal pro příklady do dávné minulosti až k ropné krizi či do roku 1997, kdy se zvyšovala rychlost na českých dálnicích ze 110 km/h na 130 km/h. Jenže to je skutečně už skoro třicet let a od té doby automobilová technika i bezpečnost fakt pokročila.

Skutečně v nezáviděníhodné situaci se ocitl Vít Pěkný, který zaslouží respekt, že do takového pořadu vůbec šel a snažil se klidně a věcně argumentovat. Bohužel však nebyl moderátorkou moc pouštěn ke slovu, protože jako slušný člověk přestal mluvit, když mu Jílková skočila do řeči, aby mu následně už slovo nevrátila nebo se zmateně zeptala na něco jiného. Vznikaly tak zvláštní situace, kdy ho Jílková například zarazila a začala vykřikovat: „Ale teď jste si naběhl. Jéžiškote, vy jste si naběhl.“ Aby vzápětí zjistila, že stáří vozového parku v ČR je skutečně 16 let a že si Vít Pěkný naopak vůbec nenaběhl, ale měl pravdu.

Poté, co Pěkný zmínil, že jel ve svém autě na tempomat 136 km/h mu Jílková oponovala, že nejel předpisově, aby byla poučena, že reálná rychlost vozidla byla skutečně v mezích pravidel. Proboha, ona fakt neví, že rychloměr trochu proměřuje? V průběhu pořadu také Jílková zjistila, že se na dálnici má jezdit vpravo, a to i v případě, že jedete rychlostí 130 km/h – chvíli to vypadalo, že skutečně žila v přesvědčení, že ji rychlost 130 km/h automaticky zaručuje jízdu v levém pruhu na prázdné dálnici. Kdyby to nebylo k pláči, člověk by se i pobavil…

Na českých dálnicích se vloni podle statistik Policie ČR stalo 4279 dopravních nehod, což je zhruba 4,4 % z celkového počtu dopravních nehod za rok 2024 (celkem 92 217 nehod). Při nehodách na českých dálnicích bylo usmrceno 33 osob, což je 7 % z celkového počtu (celkem 438 osob usmrceno). Mimochodem, počet usmrcených na našich silnicích byl vloni nejnižší od roku 1961, od kdy se statistika zaznamenává. Zdaleka nejvíc nehod i fatálních následků se děje na silnicích I. a II. třídy – pokud tedy někdo chce snižovat úmrtnost za volantem, měl by jednoznačně upřít svou pozornost tímto směrem a nevymýšlet si hypotézy o možných tragédiích při 150 km/h na přehledném dálničním úseku.

Pokud v diskuzi zazněl jako příklad Německo, nikdo už své dojmy nepodložil tvrdými daty. Přitom třeba pan Budský z Vize nula je musí mít v malíku, protože jsou dostupná třeba na stránkách BESIPu. Údaje totiž nepotvrzují, že by na tom bylo Německo z hlediska nehod a úmrtnosti kdovíjak špatně. Naopak. Zatímco průměr usmrcených na milion obyvatel při dopravních nehodách v EU je 46, Německo se pyšní 5. příčkou s hodnotou 34, a to mají čtyři státy před ním mají výrazně nižší intenzitu dopravy (Švédsko, Malta, Dánsko, Finsko). Česká republika je v tomto srovnání přesně na průměru EU. Bohužel tuto skutečnost nezná ani produkční štáb, a tudíž ani moderátorka. Ta je dokonce schopna Filipu Turkovi říci: „Nepoužívejte Německo, jak se vám hodí,“ aniž by stejným metrem měřila při jejich argumentaci ostatním. Není toho asi schopna, protože ona sama je názorným příkladem neobjektivity, neboť od začátku do konce používá jen to, co se jí hodí.

Spekulovat o tom, že se objektivní informace pro pořad tohoto formátu „nehodí do krámu“ se mi nechce, takže raději zůstanu u přesvědčení, že sitkom Máte slovo dělá jen banda amatérů v čele s hysterickou „moderátorkou“, která neustále skáče lidem do řeči, aby náhodou neřekli něco smysluplného a jejím hlavním cílem je vyvolat kontroverzi a znechucení těch, kteří o dané problematice shodou okolností něco vědí.