Mini Countryman SE All4 vypadá jako král stylu. Naštěstí si zachoval i praktickou stránku

Přede mnou stojí nová generace elektrického Mini Countryman a já na začátku testu nevím, zda se z toho auta těšit nebo ne. Přijde mi, že je spíše na oko než pro každodenní život a vše dobré, co Mini vždy nabízelo, je pryč. Týden za volantem mě ale přesvědčil o opaku. Ukázalo se, že za tou krásnou a stylovou skořápkou zůstalo stále potěšení z jízdy a praktické funkce. Přesto musím přiznat, že některé detaily by mohly být dotažené lépe.

Mini Countryman SE All4 v nové generaci docela narostl. Z původních 4,1 metrů tu máme najednou auto, které délkou dosahuje 4,44 metru. Už se tedy nejedná o klasické městské auto, ale spíš o crossover. Tento dojem ve mně umocňuje dlouhá a vysoká příď, přes kterou jsem měla občas problém odhadnout vzdálenost při parkování.

Vzhled vozu už není tak rozverně klukovský. Roztomilý kukuč s kulatými světlomety vystřídal obdélníkový tvar. Silueta a zaoblené hrany karoserie však zůstaly. Přesto zepředu působí Countryman trochu usedle. Osmiúhelníkovou masku chladiče však doplňuje vzor a barevné písmeno S. Zadní světlomety si pak ponechaly grafiku britské vlajky.

Celkově Mini neztratilo svůj charakter, jen ho nabídlo ve větším balení. Z toho se mohou těšit především rodiny s dětmi. Kufr totiž nabízí objem 460 litrů. Dobíjecí kabely se dají snadno schovat pod podlahu a neusurpují tak místo pro náklad. V zavazadlovém prostoru se najde také mnoho záchytných ok, takže není problém nainstalovat síťový program a pro nejvyšší potřebu je v kufru také jedna 12V zásuvka.

Druhá řada sedadel se dá složit v poměru 40:20:40, přičemž se do auta vejdou rovnou tři dětské autosedačky. Dvě dozadu a jedna dopředu. V tom vidím největší výhodu Countrymana. Prostorem totiž může zaujmout právě rodinky s dětmi, které chtějí jezdit v prémii a nespoléhat se pouze na nabídku mainstreamu.

První posazení za volant je prostě zážitek. Sedadlo řidiče obepíná příjemně horní část těla, což ve mně evokuje sebejistotu, až budu šlapat trochu dravěji na plyn. Před řidičem se nachází pouze poměrně široký sportovní volant a za příplatek head-up displej, který rozhodně doporučuji.

Zobrazují se na něm důležité jízdní informace a řidič tak nemá příliš potřebu sjíždět pohledem do obrazovky infotainmentu. Vše se promítá na vyjíždějící sklíčko. U vozu této cenové kategorii bych však více ocenila promítání přímo na čelní sklo.

Kaplička tedy zmizela a v prostoru zůstaly jen senzory detekující únavu řidiče. Veškeré dění se přesunulo do kulatého OLED displeje. Ten celému interiéru zcela dominuje. Dotykové ovládání na obrazovce je intuitivní. Lze listovat do stran a pro rychlé volby je v dolní části umístěná lišta.

Klimatizace a síla foukání se tak nastavují rovněž zde. V menu pak najdete přemíru aplikací, ve kterých je zpočátku zmatek. Doporučuji si prostě do auta sednout a studovat, je to lepší, než pak za jízdy cokoli hledat a zbytečně se vystavovat nebezpečí při řízení.

Po dlouhé době jsem ve voze preferovala nativní navigaci před zrcadlením telefonu. Ačkoli CarPlay běží skvěle, například aplikace Waze se zobrazuje pouze v obdélníku a nevyužívá celé kulaté plochy displeje infotainmentu. Trasa se navíc nepřenáší na head-up displej, což byl pro mě jasný signál proč zůstat u Mini navigace s rozšířenou realitou.

Při každodenním používání jsem byla tak stále v obraze s kolika procenty dojedu do cíle, dále jsem se mohla spolehnout na zrcadlení navigace do head-up displeje, takže jsem nemusela věnovat pozornost středové obrazovce. Největší benefit ale vidím v té rozšířené realitě. Například u složité křižovatky se zobrazí reálný pohled z kamery se šipkou znázorňující směr jízdy.

Kabina působí trochu jako obývák, ale ten luxusní. Většina čalounění interiéru je z recyklované tkaniny, která je navíc ambientně podsvícená. Plochy v kabině, kterých se dotýkají ruce, jsou z měkčeného plastu. Spodní část interiéru obklopuje tradičně tvrdý plast.

Kliky z matného chromu jsou sice stylové, zato pekelně nepraktické. Při každém otevření dveří jsem měla ruku v nepřirozené poloze, abych se dostala k úchytu. Zde šla praktičnost skutečně stranou. Trochu to alespoň vykompenzuje přesně daný prostor na umístění litrové lahve do dveří.

Mezi řidičem a spolujezdcem se pak nachází dvě místa na odložení nápojů a schránka pro uschování cenností. Telefon se dá nabíjet bezdrátově nebo lze využít dvou USB-C portů.

Volant má robustný věnec a trvalo mi, než jsem si na uchopení zvykla. Vypadá jako tříramenný, ve skutečnosti je ale prostřední spoj z propletené látky a dotváří tak designový vjem z kabiny. Tlačítka na volantu jsou jinak docela jednoduchá a praktická. Vlevo se ovládá tempomat a z druhé strany infotainment. Víc člověk nepotřebuje.

Duch tradičního Mini nezmizel. Startuje se spínačem ve středu kabiny. Trochu mi chyběl ikonický „tep srdce“, který starší modely vizuálně doprovázel. Vlevo je pak spínač pro volbu jízdních režimů, v případě elektrického modelu tak nechybí režim B, tedy rekuperace. Po pravé straně se nachází volič pro „Experience“. Každá změna se promítne do displeje a projevu vozu.

Samozřejmě všechna témata, včetně sportovního Go-Kart, jsou zábavná, ale upřímně asi bych se bez nich obešla. U některých auto doprovází ještě uměle vytvořený zvuk. V tomto případě bych ho přirovnala ke vzletu vesmírné stíhačky. K povaze vozu mi to moc nesedí. Ostatně je to elektromobil a jeho předností má být ticho.

Bez zapnutých zábavných režimů je Miník solidně tichý, tím mám na mysli jeho provoz. Na dálnici neslyším výrazný aerodynamický hluk a od podběhů kol se také nic strašného neozývá. Podvozek je nastavený velmi komfortně.

Countryman sedí na silnici jako přibitý, a tak není problém hezky vykreslit zatáčky. Potenciál na takové to blbnutí o víkendu má taky, ostatně k čemu by jinak bylo těch 300 koní? S pohonem všech čtyř kol se může směle podívat do slabšího terénu, ale říkám si, zda s elektromobilem potřebuji takové dobrodružné cesty.

Z nuly na sto vystřelí za 5,6 sekundy. Navíc umí táhnout po celou dobu, kdy šlapu na plynový pedál. Ani s nohou na podlaze tak neztrácí dech. Celý výkon využívá doslova na maximum. Nabízí se otázka, zda Miník těchto rozměrů potřebuje být tak dynamický? Chápala bych to u malého Coopera.

Ale v tomto případě si říkám, že zaujme v této konfiguraci spíš specifickou cílovou skupinu – sportovně laděné nadšence, kteří mají zároveň doma děti. Pro tyhle řidiče to dává smysl.

Výrobce deklaruje dojezd na jedno nabití až 433 kilometrů, přičemž se v autě nachází baterie o kapacitě 66,6 kWh (využitelná: 64,6 kWh). Když jsem se bavila s kolegy, kteří vůz měli přede mnou, dostalo se mi varování, ať nepočítám s příliš vysokým dojezdem a cesty si dobře plánuji. Teď si říkám, jestli to nebylo spíš jejich stylem jízdy než automobilem samotným.

Po vyzvednutí auta mi displej ukazoval 370 kilometrů dojezd. Pro trajdání po městě to stačí, ale přeci jen bych čekala vyšší číslo. Při pohledu na spotřebu jsem však zjistila, že s tím někdo přede mnou jezdil docela svižně. Ostatně apetit 20 kWh ve městě není zrovna obvyklý.

Nasadila jsem tedy své tempo a spotřeba začala klesat dolů. Brzy jsem po městě a okolí jezdila už za 16 kWh. To už je mnohem příjemnější hodnota. Samozřejmě dálnice a rychlejší jízda si vybírá daň v podobě vysoké spotřeby. To už 20 kWh a víc odpovídá realitě.

Následné nabíjení do 100 procent mě ale mile překvapilo. Po odpojení kabelu ukazoval dojezd už 421 kilometrů, což je skutečně jen zlomek od deklarovaného dojezdu výrobce. Takže jezdit za málo jde a nemusím tam vyloženě mít Green režim. Opět se mi tak potvrdilo, že v případě elektromobilů záleží velká část na samotném řidiči a také trochu na venkovní teplotě.

Mini Countryman SE je v podstatě dobré auto. Výbava, kterou jsem měla já v testovacím voze však vyšla na zhruba 415 tisíc korun (paket Favoured, XL a servis na čtyři roky). Oba pakety dost výrazně doplní vozidlo a dělají ho atraktivnějším kouskem nejen na oko. Výsledná cena auta pak vyjde na 1 624 614 Kč.

Jen metalický zelený lak stojí 21 tisíc a 19palcová kola vyjdou skoro na třicet. Bez obou by se člověk obešel. Komu se však nechce utrácet, tak v základu je sám o sobě Miník už dobře a řekla bych bohatě vybavený. Pokud však budete chtít například ten head-up displej, pak si budete muset pořídit některý z doplňujících paketů. Vše samozřejmě za příplatek. 

Mini tak opět potvrzuje, že jeho vozy cílí na úzkou skupinu řidičů, což je v pořádku. Modely Cooper a Countryman jsem vždy vnímala jako symbol jak se odlišit od ostatních aut, které jsou vzhledem mnohdy jako přes kopírák. Kdo chce prostě styl, vezme si Miníka, kdo je trochu víc při zemi volí raději něco jiného. Já jsem si týden s novým elektrickým Countrymanem nakonec užila, byl pro mě příjemným překvapením.

V našem katalogu si můžete prohlédnout, na kolik vyjde nejen elektrická verze, ale také ta spalovací. Co se týká konkurence, tak ta je tradičně k vidění v našem porovnávači.